Námahu a obavy o výsledek, pak výsledek odmění.
Spěchali jsme do Hradiště představit knížku. Vodu na pokřtění jsem počítal zase nabrat na slavičí lokalitě „Pod kamenným mostem“ z řeky a to byl problém. Ona totiž milá Jizera měla pro mne překvapení.
V mezičase nesla velkou vodu a pobřeží bylo od toho bahnité. Měl jsem boty na pódium a tak málo času! Ještě že řeka tušila, na co tu její vodu potřebuju, bahno mělo povlak z písku a to bylo vítězství. Víte, jak se chodí po závějích, že se nakoníte dopředu a tím vylehčíte? Tak to jsem uplatnil. Nabral do konývky a spěchal k náměstí.
Ta voda se zase třpytila! Jizera si zaslouží účast v slavičí knížce, je přívětivá. A co teprve, až budeme v Benátkách po novém roce! O fůru říčních kilometrů jinde. Zase tam bude s námi a Benátky, ty na tom vydělaly. Jsou jediné v knížce jmenované. Ostatní města jen opsána. Ale k poznání, tu práci jsem si dal.
V Hradišti byl o knížku zájem, musím říct. Ale čekali jsme to.
Jsou krásné reakce lidí, kteří si ji kupují. Kdo to nezažil, neví, co to je za zvláštní odměnu. Dál asi spisovatelem nebudu, ale tohle mi vystačí na celý život. Vůbec jsem to netušil. A pak ti hosté u mikrofonu! Mirek – ředitel zoo, Jirka – ředitel kroužkovací stanice ve výslužbě. A k tomu stříbrná řeka! Krásná slova tekla, děkuji.
Nápad, aby děti před pódiem křtily jejich šampaňským spolu s panem starostou, byl jedinečný. Každou akci máme jinou a každá je pěkná. Neřekl jsem v Hradišti o zničeném hnízdišti z knížky, nechtěl jsem to kazit. Musíme víc se snažit, víc otevírat oči! Třeba knížkou.
Vymyslel jsem, když máme na blogu tu „okurkovou sezónu“, že budu dávat zážitky z jednotlivých hnízdišť. A vezmeme to z jednoho konce na druhý. Budete moci ozkoušet, jak neobyčejné chvíle ta obyčejná místa umí rozdávat.
Tak příště.
A začneme Kněžmostem – místem nad Žantovem, v lokalitě „Pod skalou“ – hnízdiště s tradicí.
