Mám to tak do roka jen několikrát, nejsem na to specialista.
Nedávno si mne pozvali do jedné DPSky, teď přijdou v městě na Klenici děti z přírodovědného kroužku v možném doprovodu dospělých.
V Dolním Bousově se mi vůbec dobře funguje. Starosta je vstřícný, osvícený, činorodý, inteligentní, spolehlivý. Doufám, že to tady nebude číst, není to informace pro něj, natolik mne snad zná. Jsou to však ingredience pro spolupráci vítané až potřebné.
Mladým zájemcům o přírodu připravím šou, že u toho klíčícího zájmu zůstanou do důchodu. Přes dvě sta obrázků a jak to jen časově půjde, s příběhem.
Je k neuvěření, co mi toho moje krajina nastrkala do kapsy. Za těch pár (desítek) roků! Jsou tam ale i momenty hrůzné, koření prezentace. Zvířecí tragédie. Aby si děti uvědomily, že i to je život a zbytečným, aby se snažily předcházet. Sám jsem dělal chyby – vím, o čem píšu.
Příprava na takovou besedu mi zabere 4 (noční) hodiny. Je to tak. Nemám žádné „prodejné pásmo“, s kterým bych „jezdil“. Chci, aby příchozí poznali domovinu, kterou míří co chvíli do školy. Kde odpoledne „blbnou“, která jim dotváří život i den. Tušíte, nejde to dělat pro deváťáky (těm několika vyprofilovaným se omlouvám). Optimální se jeví nižší stupeň školy, i ta pátá bývá občas „na hraně“. Proto by se mělo začínat u dětí malých a abych nementoroval, ono se to ví a často dělá.
Když jsem si hledal obrázky, ťukla mne do čela vzpomínka, zajímavý moment.
Opsat by se to dalo vznesením otázky: „Kdy tě Pavle ´výzkum´ tak nějak, ksakru, přitáhnul?“
Po třech letech, když jsem se rozhodl, podívat se po slavících dál do kraje, nejen po Bousově (uběhlo třicet let dalších) To byly ještě plácky! Třeba u mlýna na Bechovi. Tam jsem našel hnízdo hned.
Nestačil jsem se divit, kolik lokalit po okolí je a to jsem jezdil na kole! Se sklopkami, dřevěným pravítkem na změření křídla a futrálem s kroužky. Kde slavíci z těch časů jsou! Jednou – jak mám při chytání fůru času a protože jsem ve znamení Ryb – mi přišlo, co kdyby se mi takový s kroužkem těch dávných sérií chytil. Co bych asi dělal? Mluvil bych s ním nahlas, to je jasné. To ale všechno ví už jen krajina – příběhy svých dětí a nechává si je pro sebe v tom svém rodinném albu. Tak já aspoň žiju ty současné, k nim, když chci, dosáhnu. Kontrolní odchyty (slavičí) po letech, proměny míst, vztah lidí ke krajině…
Teď máme s městem plán. Slavičí háj by měl být pouze segmentem jakési cesty domovinou. Tak pro to jsem ochoten přispět výrazně.
Mohlo by se zdát, že utíkám od Kněžmostky ke Klenici, zbaběle. Že místní krajině, když se teď trápí, nepomůžu a uhýbám pohledem jinam jako ostatní. Není to tak. Utrácím čas v jednáních (Kněžmost, Hradiště), argumentuji. Zda bude platno, uvidí se.
Fotka z dávného VPZ.
