Jezírko jsem nakonec vyfotil nejlíp ze země. Je fakt mrňavý.
Má mělčinu, kterou příští rok odtěžíme kvůli domácí archeologii. Podíváme se podél těch základů pradávné stavby na jejich úroveň „0“. Tam, kde se tenkrát začalo stavět. O té historii pod vodou se dočtete v knížce Český ráj očima archeologie.
Lipka je docela kmet, kolik jí může být ale nevím. Když jsme začínali se stavbou, přivezl jsem ji z lesa. Z černé smrčiny, kde by zašla. Nemá terminál, je deštníkovitá. Tenkrát to nevypadalo, že se ujme. V místě nahradí vrbu, co se zřítila zjara.
V zahradě bylo ráno hodně uhelníčků. Prohledávali kamenné sloupky a nacházeli zámotky pavouků. Skvělý zážitek, vidět tyhle sýkorky jehličnatých lesů šplhat po kamenech. Byla tu fůra budníčků, ale všechno, než jsme se vykopali, bylo pryč. Odlétlo. Jen brhlík se teď večer přichytil. Už nešel ani vyfotit, tak jen takovou hrubou podobiznu. Koukal, jestli pod lískou ještě něco nenechal. Nenechal. Je to dobrák od mlejna, však tam hned taky odvesloval.
Síť vytáhnu i zítra po ránu, už jsou kolem střízlíci. Zatímco pro mne úkol skončil začátkem září, jsou jiní, kteří se klepou právě na tyhle „dušičkový ptáky“. Sami jim tu přezdívku vymysleli. Ožije teď jejich výzkum.
Se střízlíkem není legrace, často vám z ruky uteče. Snadno. Už se mi to taky stalo, přesto, že jsem byl varován.
Čížků v zahradě přibývá, dokud jim bude túje stačit. Přilétli ze severu.
Je s podivem, jak každý rok tahové scénáře platí. Jak se ptáci podle nich pohybují.
Je ten Rok ornitologa ale úchvatná věc! Pořád se něco děje. Teprve, když tomu člověk porozumí, může to radostně žít. Čeká, kdy už. A ptáci přilétají… Jako ten rybařík. Jak to ti ptáci najdou? Musí se navíc do zahrady „spustit“, nemůže přiletět zpříma, jak to dělají obvykle. V cestě mu stojí ploty, vrata, domy a stromy. Co dělají nad zástavbou? Čekal bych, že cestují podle potoka.
Lítá sem konipas horský, to je stejný případ. Doufám, že ho zítra přelstím. Je to jako u těch slavíků. Teprve, když se člověk zaměří na objekt, nestačí se divit, kolik poznání z toho nakonec vysype. Tajemné jezírko.
Zakončím motýlím keřem.
Byl jsem mu ostříhat odešlé květy a zažil změnu. Ještě včera bylo prostřeno, ale dneska, jak motýli nemohli, bude se končit. Ještě sice po vršku voní, ale květy jsou dole rozmáčené a hnijí. Prostě – kalendář to uťal. Teď ty objednané mrazíky to zavřou nadobro. Ano souhlasím, je čas.
Ta dlouhozobka ze včerejška už asi letí zas k moři. Pochopila tak jako já. Nastává změna.
