Chvilička před cílem

Žádné komentáře u textu s názvem Chvilička před cílem
Návštěvníci slavičího blogu (ani ten název, který jste vymysleli vy, nebudu už dávat do uvozovek) mají příležitost uvidět a zvědět nejdřív, v jakém stavu je předlouhou dobu chystaná knížka Slavík z dubového lesa.
Ano, vše je připraveno, po neděli jdu s materiálem z baráku. Jak vše půjde dál, uvidíme.
Tím, že se proces loudal, měl jsem příležitost do děje vstupovat. Výsledkem je 17 kapitol s ilustracemi dcery, za pochodu tu a tam sycených.
Obrázek, příslušící ke kapitole pět – Dlasci to vymysleli, nabízím.
Tenhle to je (a z kapitoly mám opravdu radost)
Knížku jsme se nakonec rozhodli vydat vlastním nákladem, chceme totiž, aby byla hlavně „naše“, rodinná. Podílíme se na ni všichni a těm, kteří nás doprovodí, reklamu přidáme pak.
Knížka je určena dětem. Těm, kterým ji rodiče přečtou i těm, které to zvládnou už samy. Zaujme dle mého však i dospělé. Sám vím, že Špačka Čiperu, Uprchlíka na Ptačím stromě, Rybaříky na Modré zátoce, Stříbrného lipana nebo Potulného lovce bych si přečetl klidně hned. Ti, co mne znají, v ní bohužel najdou i odraz specializace, však v podobě decentní, konzultanty mírněné. Není to pro dílo nevýhodou. Proč by neměl vypovědět o zvířecím hrdinovi ten, kdo jej desítky let sleduje. Ví o objektu mnohé, přetéká obdivem.
Knížka je pochopitelně prvotinou a nesnaží se kopírovat tituly výše zmíněné, rozkrývá nelehký život opeřenců, zvláště těch stěhovavých. Přináší momenty dramatické i úsměvné, je poctou krajině domova v nejširším smyslu slova. Není v ní nouze o dobrodružství i chvíle dojetí. Snažil jsem se, aby z kapitol bylo znát, jak moc ptáci své domovy potřebují a jak se to dotýká nás, lidí.
A neodpustím si nakonec zvednutí prstu v hrozbě bezohledným – totiž, zatímco v knize děj vyzní do pohody, slavičí domov v dubovém lese byl po zimě zničen technikou požírající keře naprosto monstrózním způsobem, s cílem orýsovat polnosti dle dotačních map. Že dubový les není jediným v regionu, mi není útěchou nýbrž jen zhutněním vzteku.
Nechť je příběh slavíka z dubového lesa tedy zároveň památkou na prostředí, po dlouhá léta plného ptactva, ochraňujícího prastarou doubravu, přivádějícího sezónně spektrum přídavných vůní i barev pod hlavy stromů, do chrámu nálad.
V žalujícím mém shledání – míst nepochopených silnějšími, neurvale jimi násilněných, zmrzačených a ve výsledku vítězně dobitých! Stejně tak dobytých.
::: Knížku a příběh v ní ponechám „bez sekyry“, však o křtech, kdy budeme mířit ji k čtenářům, pravý stav rozkryji.
Abychom pochopili, jak vše je nejisté ve vztahu k zítřejšímu. Pak tedy ovšem stejně tak s námi!
Jen člověk ..vzpomíná na lidi, co ke stromům vázat se šli. Někdo se rozčílil…
Touhle modelací písňového textu si sám sobě pokládám – kdybych tam v předajří byl, co bych asi dělal? Vztah k místu a místům – můj už mnozí znáte. Další si o něm budou moct číst.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.