Není tomu tak jen v sedle Červenohorském skoro podzimních Jeseníků, slyšet to i jinde. Ale přeci jen ponejvíc tam, protože výzkum migrace ptáků táhnoucích tou horskou prolukou „dolů“ vedou lidé, ornitologii milující. Až by svádělo užít termín „chytači“, ovšem tým tiskne kroky dost neobyčejné s výsledky často pozoruhodnými. Mnozí jsou tvářemi v moravskočeské ornitologii výraznými, s košatou sbírkou zkušeností a unikátní zásobou příběhů z praxe. Vypravěči zdatní i méně výrazní, využívající však zhusta obratů slangových. To projev činí milým v napínavosti i humoru. Sarkasmus tu a tam použitý, jen tuží záživnost.
Kdo se ornitologií zabývá do té míry, že ví jaký „špek“ (abych začal konečně jejich jazykem) přinesl úvod letošního chytání pro kroužkování v místě, kdy byl chycen sedmihlásek malý Iduna caligata, nebo spíš sedmihlásek větší Iduna rama (čeká se na rozhodnutí nejvyšších míst), uzná, že téma je obraceno ze všech stran. A protože by si aktéři přáli senzaci větší – tedy „ramu„, mluví se o ni pořád.
V čase mé víkendové návštěvy se podařilo přidat kontrolní odchyt tmavému slavíku, v místě kroužkovaném před dvěma dny, což je úspěch též veliký. Na badatelský rozměr nemáme místo, jen doplním, že tmavému slavíku se říkalo slavík uherský, řečí zmíněných pánů „uherák„. Když jsem je v boudě poslouchal a vžil se do pocitů třeba k Pradědu po cestě stoupajících turistů, mohli by jejich fantazírování vidět nejspíš takhle:
Mají ty odchyty též rozměr osvěžovací a obohacující. Lidi se tam k sobě chovají přátelsky a témata mají vysokou úroveň. Do hlav naslouchajících tak vplouvají plnou parou.
Jindy mám chuť být sám s tou krajinou. Vyladit se na její nabídku, odpoutat od Polabí, učit se číst z hor. Z těch smrčin nad hranicí tisíce metrů, s příměsí jeřábu, kde jsou borůvkové keře až po krk vysoké, s plody teď dozrávajícími.
Ze zakroucených cestiček a chalup v paždí přikrčených. Pak sklonit foťák ke zvonku vousatému.
S večerem nezmeškat rošády lelků nad stráněmi. Vidět je, jak loví můry širokou „tlamou“ a konečně – chytat ty lelky. Lelkovat.
Tady si prohlídněte jak vypadá lovec soumraku. Není to jedinečné?
A když se setmí, začínáme druhou fázi odchytů. Ptáků, táhnoucích v noci. Slavíků, modráčků, bělořitů a bramborníčků, pěnic a rákosníků, budníčků a sedmihlásků. Lejsků, králíčků, červenek a nově i netopýrů. Zapisovat též pozoruhodné motýly a můry. Koukat po kytkách a přát si to nejsprávnější počasí. Mít zážitek z objevu drobného zajíce na jelení stezce, koštovat maliny. Přát místu vítr od jihozápadu, nejlépe s pokličkou mraků.
Přemýšlet o zemi, jak je pořád ještě krásná, jak se jí učíme naslouchat a z obrázků číst.
Chuť mám poděkovat dneska jí. Chválím tě krajino a vím, co říkám.
…
Dorazilo mi několik textů, obrázků, a informací.
Je mezi nimi výsledek kolegy, který chytil slavíka se švýcarským kroužkem.
Nelekejte se, formou to uchopím popularizující a podíváme se i do míst, kde byl slavík označen. Do alpského průsmyku, kde běží odchyty podobně, jako v Jeseníkách. S jinými možnostmi – však vyšší úrovní, co nesmí přestat motivovat.
