Je už po půlce druhého měsíce prázdnin. Jak se za tím výměrem zaprášilo!
Všimnul jsem si včera, že blog běží od roku deset. Je to možné? Napíšu teď text divočejší, trochu úlet. Pro předchozí zjištění i pro fakt, že další „rok“ končí. Většina slavíků je pryč a tak to bláznivé zvolání spíš už jen rezonuje v prázdných křovinách.
Chtěl bych však vědět co se děje, když od nás odlétají. Otázky se zmnožily, než by snad byly vyřešeny.
Napíšu, co bych chtěl dál vědět a proč s tím nemůžu seknout.
Odlétají přímo že naberou výšku a přistanou někde daleko, nebo (jako mladí) se někam odtoulají a pak když řeknou „dost“ – odrazí k Africe? To nevím, dřív bych se rozhodl pro první, ale mám zvláštní indicii z nedávné doby. Pěkně jsem jednoho kontrolním odchytem totiž nachytal (jinde).
Odlétají přepeření, nebo si dovolí to, co čerstvě (letos) vidíme u slavíků tmavých? Že to klidně zvednou předčasně. Nebo se tak rozhodli jen letos kvůli suchu? Tmaví mají jinou strategii, čeká je totiž cesta docela jiná. A to u těch obecných nejde o nějaký výlet! Pět tisíc je 5000. Ovšem ti tmaví, letící Afrikou dolů? S dvěma klíčovými zastávkami navíc – v Africkém rohu a konečně poslední pod Kilimandžárem? Odkud už i k jejich k cíli není daleko.
Zatím jsem žádného z těch mých „megarhynchů“, který by tady pobýval převlečený, nechytil.
Mít tak možnost vidět jim do rozhodování. Zjistit co všechno slavíci umí, když výsledkem je přečasto zvládnutý návrat. Jen mohu tušit v tom detektivním pátrání, co se kterému mohlo přihodit. S jistotou jedinou, že to dopadlo. Orvané peří, hojící se šrámy…
Vědět, jak to mají „s palivem na cestu“. Vždyť někteří se vykrmí o třetinu, jiní ale, jako jeden z včerejších co není vůbec sám, příliš nenabrali. Možná démonizujeme. Možná si v začátku vystačí s málem.
Podtrženo – sečteno:
Čekám a věřím, že alespoň tam, kde malá možnost je, zachytím stopu odlétání. Najdu nápovědu, jako jsem našel už tolikrát a postoupím o kousek dál. Proto musím do hor, kde jiní jejich jsou už na cestě. Pozorovat je, prohlížet, podezírat a přemýšlet nad tím.
Včerejší, který dnes odlétá.
S krásným očním kroužkem – jeho výraznost, další pozoruhodné téma. (To klíště vlevo dole jsem mu z víčka samozřejmě odstranil).
Takhle sametoví jsou slavičí rodiče jen před odletem a za odletu (a to mi barvy sebralo slunce, jinak má hřbet barvu jakési starofialové, co známe z veteránů bicyklových i automobilových. Víte, jakou myslím).
Za povšimnutí stojí i vykreslený vous.
I tenhle slavík je utřísněný od bezinek (konec rýdováku), v jiných letech úkaz vzácný. Ale trus krom „tinktury“ sestával přeci jen hlavně z chytinových černých krovek brouků.
Že by byl předodletově obtloustlý, jak znám od většiny, to tedy není. Ale zítra, zítra tam už stejně nebude. To víme oba.
