. za letošní expedicí?

Žádné komentáře u textu s názvem . za letošní expedicí?
Možná už opravdu tečka. Anebo se někdy vrátím?
Přišla skupinová fotka a já ji sem připínám už kvůli těm krásným účastníkům, aby měli na blogu otisk. Až jednou budou všichni konečně doma za stolem, bude mezi námi některými pořádná dálka.
Téma nás svedlo dohromady v předloženém zastoupení (+ 1, pozdravuji).
A pod obrázkem v mailu stálo:
Team Nightingale 2015.
Myslím si, že každý pobral mouder, až se prohýbal. Všechno vyšlo jak nikdy. I s počasím.
Nebylo času na jiné aktivity, ale využil jsem toho paralelně pro sběr soukromých zkušeností se slavíkem tmavým. I s fenoménem mezidruhového křížení a jedním přímým potomkem oněch selhání ve výběru partnera. Nádherný slavík, o kterém prostřednictvím kontrolního odchytu víme už mnohé. A já, já si odnesl v hlavě čerstvý zápis unikátního zpěvu!
Trochu bych dnes býval už „vařil z vody“, nechci-li zmiňovat projekt a čísla, mohu snad ještě k tomu odchytu. K jeho atmosféře.
Právě jsem se tam pod jednou rozbásnil o nádheře hrušní, kterou zvěčnilo hned několik českých malířů v oblibě pro stavbu koruny, když se ten slavík rozezpíval. Nikdo o něm nic nevěděl – jen, že ho potřebujeme.
Zajímalo by mne, kdy tam ten (nemyslím to nijak pejorativně) bastard přiletěl. Jaký mívá scénář návratu. Slavíkem tmavým není, slavíkem obecným taky ne. Po mámě fenotypem po prvně jmenovaném. Ale hlasem – to tedy ne, tam jasně po otci! Tím, že je starší tří let (spíš ještě starší), má strofy jisté a odpracované. Na ten jeho tlukot nezapomenu.
Nevěděli jsme ale, že to je hybrid. Až v ruce. Tam jsem to však měl v momentě.
K tomu datu příletu, co o něm přemýšlím – jediného křížence, kterého mám takto zmapovaného formou retrapu, ten je z Česka od Kolomut z doby, kdy souputníci se po fenoménu křížení sotva ohlíželi. Ten se vrátil po roce na stejné místo hnízdit, v konci dubna. Jestli z Nigérie, ze Zimbabwe či někde odprostřed, to nikdo neví.
Teď se v časopise Kroužkovatel, který se povedl, rozebírá specializace, její váha a obecně ještě dál možný přínos kroužkování v čase prostředků lepších.
I tady u těch kříženců je kroužek trochu málo. Nevím, co by se muselo stát v Africe, aby právě takovýto pták byl z ní ohlášen. Život jednoho „čekatele“ je proti tomu nejspíš titěrností. Pokud by už ovšem měl takovýto jedinec geolokátor a dokázal se vrátit, chytit by ho šlo. A kdyby přístroj v zapisování vydržel, mohli bychom do mapy Afriky konečně zarazit kleště. A nechat je tam stát.
Na závěr ale poznamenám, že kroužkování potřebné pořád je, to i v časopise jasně zaznělo.
Můj výzkum na hnízdištích Mladoboleslavska by bez kroužků zašel. Vždyť jen meziročních kontrol jsem do ústřední databáze dodal dost přes tři sta. První retrapy budiž, ovšem tak od nového století, to už je sběr jako hrom! Ujednocená metodika, schopnost slavíků se vracet a údaje tak průběžně přičítat.
Jen třeba věc taková: peří dvouletých se prvním kompletním pelicháním často výrazně proměňuje v délce (křídlo/rýdovák). To nelze zjistit jinak, než příležitostí hodnotit materiál meziročně. Krom efektů jiných.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.