Křídla dvouletých na konci máje

Žádné komentáře u textu s názvem Křídla dvouletých na konci máje
Pojďme po čase prohlížet peří.
Doba je nejvhodnější pro jednu zajímavost, kterou jsem už několikrát na blogu otočil. Peří dvouletých.
Jestli ne jindy, tak nyní ano. Teď by se nám to určovalo!
V čase kdy slavíci narození v roce 2014 nosí velké peří přesně rok, musí to na něm být poznat. Víceletí je mají staré necelých deset měsíců a navíc první peří mláďat co do kvality a vzdorování oděru je na tom výrazně hůř.
Peří loňských chvíli před pelicháním, tedy v konci května, velmi rychle chátrá a řídne.
Tady jsou dva snímky po sobě dnes chycených slavíků z nejvýchodnější části zájmové oblasti, ze Sobotecka.
První málem od Humprechtu, druhý od samoty Betlém směrem k Vesci.
Dobře je vidět u prvního konce v křídle přečnívajících ručních letek poškozených v obrysu, u obou pak i prodřených v ploše praporu. U druhého je první krycí pero dokonce ulomené. U prvního také, pro změnu třetí.
Přesto i mezi těmito v zorky je jistý rozdíl v opotřebení. To nám připomíná, že pravidla jež hledáme a snažíme se ustanovit, nejsou stejně kamenná.
Mám nově posunutou hranici výskytu v oblibě. Ptáci odtud často zmizí a ti, kteří vydrželi, zdá se vyšli naprázdno. Bez protějšku. Alespoň po dnešní prověrce to tak vypadá.
Krajina se tam už nápadně zvedá a vlní a ke všemu ještě míří do lesů. Slavík má rád krajinu otevřenou.
Mám tu lajnu rád i z jiného důvodu. Mám pocit, že tady se ještě můžu dost naučit ve vztahu k biotopovým nárokům a osídlování oblasti.
To až před koncem století jsem se rozmáchl po okolí a přestože je to časově dřina, nelituju.
Letos mám ovšem na lokalitách takové dluhy, že víc práce zbyde na pelichání. Budu muset máknout o prázdninách.
Zaniklo hnízdiště nejsevernější, taky na hranici – Podolí na Mnichovohradišťsku. Vyholeno je precizně. Hodně nadlouho, nebo definitivně. V mapě ho tedy škrtám.
Měl jsem informaci z obrubské pískovny, že tam zpívá zvečera podivný pták klokotavým zpěvem. Už jsem se radoval, že i letos zapíšu slavíka tmavého, ale byl to drozd. Zpíval zajímavě. Přeci jen jsem ho radši ověřil plejbekem.
U těch českých tmavých slavíků, pobývajících na hnízdištích SO, člověk nikdy neví. Jsou učenliví a přijdeme-li před létem, kdy už případně stihli druhový zpěv jaksepatří zdeformovat a podřídit okolí, můžem být překvapeni. To však lze zažít opravdu především během chytání pro kroužkování. Až v ruce totiž získáme jistotu, že nejde třeba o křížence.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.