V čase nazpátek

Z auta se dívám přes zábradlí k Prosně. Je pořád stejná, stejně krásná. A hostitel Pawel to na mne ví, těšil jsem se na řeku moc. Má obrovskou sílu, vysvětlím jakou.

Nejde mi o tu říční, polské řeky jsou líné a vrchovaté kvůli rovné krajině. Než by odtekly, radši se rozlijí, přestože třeba právě Prosnu jsem „popoběhnout“ v jednom úseku viděl. Sílu myslím jinou, biotopovou.

Drží unikátní nabídku oběma druhům slavíků! Vím, že až k ní přijdu zas sbírat odpovědi do projektového zadání i soukromé, bude mi dobře.

Neprší, květen se i severně od nás rozparádil, obecní slavíci už zvětšiny přilétli, tmaví se blíží. Oproti loňsku je obecných víc, to mi přišlo už doma.

Začínáme.

Slavíkům tady moc nevadíme, tuším, že mnohde jsou ti samí. Podle chování to už poznám. A protože jsem doma v přípravách (hlavně myšlenkových) nezahálel, daří se mi v terénu i na takové. Sbírka retrapů se tedy k radosti všech rozhojňuje.

Vlastní náplni projektu se tady vyhnu, nechám vše na nejpovolanějších a na finále na papíře, jen poznamenám, že jsem tak docela netušil, jak může být věda okouzlující a mladí badatelé zapálení.

Všude kolem je plno bělásků řeřichových a bíle kvetoucích rostlin pro jejich housenky.

Z meze nad řekou koncertují cvrčci. Mezi notami ale musí dát pozor, přilétli první ťuhýci a jsou vyhladovělí. Viděli jsme to.

Volání dudků jsem přivykl dávno, co mne zatahalo za uši teď – slavičí zpěv „mírně natvrdo“. Vím už z dalekohledu, kdo za ním stojí a pokusím se pěvce přiblížit ostatním doslova a do písmene na dosah. Takhle umí zpívat někteří tmaví slavíci se schopností „překopat“ repertoár věci ku prospěchu. Jsme totiž v hybridní zóně!

A pak už měříme a dokumentujeme tmavého slavíka, o němž víme z historie kroužku docela dost. Vrátil se mezi prvními a daleko delší cesta než obecných (až z jihu Afriky) je tím znoovu šťatsně u konce. Noci tmavých slavíků! Přišli jsme včas.

Přímo od soutoku řeky s jakýmsi potokem už zní zpěv učebnicový, „tmaváci“ začali z ostra. Na něho kód vypověděl, že byl co starší označen v roce „12“ a místo až na malý posun s proudem drží. To on se asi vrátí o ten kousek, jen prostě v euforii pod křídly nějak nedobrzdil. A nebo provokuje ty časnější obecné, samozřejmě, že to spíš. A zkouší, co letos si bude moci dovolit.

Jsou to nádherná místa a sešlým rybářům problematiku nad hliníkových kroužekm lámanou řečí objasňuji. Přišlo mi, že o slavících moc nevěděli. Auty, pokud to jde, přijíždějí až na chytací místo, kde někdy i táboří, včetně „opékačky“.

Přejeli jsme jinam, abych zažil první pořádné překvapení. Pták, který pod hrušní v zápoji keřů zpíval repertoár slavíka obecného a jen na provokaci „playbackem“ zvýraznil tlukot, byl přesídlený kříženec. Nám kroužkem známý. Připomněl se mi zážitek s prvním podobným doma od Kolomut, kdy jsem byl i s naší ornitologií v problematice naprostým „outsiderem“. Ale tam, tam to tenkrát začalo! Proto jsem dnes tady, s lidmi příjemně vzdělanými. Ano, měl jsem dost času v písku a později i v rašelině unikátních biotopů přemýšlet nad svoji cestou za králem pěvců. Nad cestou amatéra, někdy okopávanou hlupáky. A to jsem nyní ještě netušil, že v letošním výživném podhoubí učiním znovu pár pěkných objevů „mimo“. Pro sebe a svůj slavičí kabinet. Tak třeba k určování stáří slavíka tmavého čtením v peří retrapů. Tím blog zatěžovat nemíním, fotomateriál a poznámky si ale zazálohuji hned dvakrát, protože docela bez přehánění, jde o věci převratné.

Přišly i momenty podivení a dotaz, proč mi o tom nikdo neřekl. Nikomu to tehdy mimořádné nepřišlo, sám jsem u toho nebyl a teď při kontrolním odchytu jsem téměř sbíral oči po zemi. Jaký tohle je slavík tmavý?

Tu a tam po jednom bílém pírku u slavíka obecného a případy si pečlivě schraňuji, ale že najdu tak rozsáhlý melanismus u slavíka tmavého? Zas jsem nad chytacím pláckem v bobří stezce jím udržovanou vrbinou mluvil nahlas. Česky. Neskutečný slavík. Z literatury neznám. Přidejte si fotku ke všem těm černobílým kosům, které znáte z populárních záběrů. Mediálně vděčné téma!