Luscinia megarhynchos
Bylo to 5. července 2011 po čtvrté hodině odpolední.
Chytal jsem slavíky u „erdesítky“ kvůli dokumentaci pelichání. Chytil jsem samičku, o takové fotky zvlášť stojím, toto pohlaví je ve výzkumu podchyceno v počtech nedostačujících. Najednou do ní fouknul vítr a vytvořil tuto legrační situaci. Sotva jsem jí pak peří uhladil, poslal jsem ji k šípku, kde jsem ji prve chytil.
Luscinia luscinia
Bylo to 30. května 2014 před jedenáctou hodinou polského času.
To jsem dostal prvně u Prosny jaksepatří za vyučenou. Očekával jsem slavíka obecného a on to byl prohnaně zpívající slavík tmavý, výzkumem již sledovaný. Jak jsem mohl takhle naletět! Dnes by se mi to nestalo. S tím, co konečně víme, jsou už na nás krátcí.
Luscinia svecica cyanecula
Bylo to 3. dubna 2012 před půl sedmou večer.
Ten rok se mi zdálo, že bělohvězdí modráčci vůbec přes Koprník netáhnou. Byly takové roky, bídné, nepochopitelné. Ostatně, teď začínají jejich stavy haprovat, kdo ví, co se stane.
Neměl jsem čas do močálu chodit a v pěti návštěvách – nula. Táhnout ale nějací přeci museli, vždycky to je tak, že si nemůžem myslet, že na čihadle všechno pobereme a máme přehled. Našel jsem pak na cestičce tuhle hrůzu a polil mne pot. Krahujec. Už se mi to tam v bezech ostrohu stalo v nedávném století, taky jsem si říkal, kdo ví, jestli tudy vůbec táhnou nějací slavíci v létě. No a takřka na tom samém místě jsem pak našel peří z jednoho nepozory – taky mladého, jako tenhle modrák. Krahujci to umí, letí nad bahnem vedle rákosí, když není vypuštěno – tak uličkou v bezech a jak pták odněkud vyletí, rozdílem rychlostí a v panice oběti to rozhodnou ve svůj prospěch. Co s tím kdo nadělá.
Peří jsem si posbíral do zipového sáčku jako kriminalista, mám ho v kabinetu.
Luscinia svecica svecica
Bylo to 15.května 2010 před horským polednem.
Tenhle veterán je unikátní vynuceným doplněním rýdováku.
Přišel k tomu někde mezi Indií a naší horskou rašelinou, možná i na zimovišti (to bylo označeno našimi znalci teprve nedávno). Modráčkovi narostlo peří jakoby první generace, zatímco pravá strana ukazuje učebnicově tvary letitých jedinců. Aby mne někdo nebral za slovo – samozřejmě, že defekt mohl vzniknout už třeba při pelichání v kosodřevině koncem léta.
Všichni čtyři slavíci si zaslouží, abychom si je tu připomínali. Obecný, tmavý, modráček středoevropský i ten tundrový. Kdo by nevěděl jak vypadají, projděte si blog a určitě na ně narazíte.
