Vítám ty, kdož kroužkují slavíky.
Pojďme se zamyslet nad slavičím peřím, pomůže to při určování.
Specialisté, kteří se slavíkům v minulosti (v zahraničí) věnovali, upozorňovali mimo jiné na to, že velké peří jarních ptáků je nezvykle zachovalé. Souhlasím. V čase příletu ano. V začátku hnízdění už ale pozor! Ptáci dvouletí (v 1. velkém peří), kteří nosí šat o půl druhého měsíce déle, než tří a víceletí, „melou z posledního“ a peří začíná rychle na kvalitě ztrácet. Tento fenomén bychom mohli začít slavit a uchopit skutečnost co určovací znak ve vztahu k stáří.
Čas nám mezitím postoupil do plného hnízdění, tradiční barevně odlišné znaky v koncích per (i tak ne vždy patrné) se rychle smazávají oděrem i sluncem a my bychom tedy mohli podle „plošných obrusů“ exponovaných letek či krycích per (1. pár) rýdováku přeci jen odhalit jedince v prvním velkém peří, dvouleté.
Je půlka června a máme určit věk slavíka z páru, o kterém víme, že není samcem. Peří rýdováku má prořídlé v praporech, letky s nápadnými plošnými obrusy – až „okousané“. A přec samice nemusí být dvouletá! U samic totiž je peří pod větší zátěží a „nedrží“ jako u samců. Navíc, samice nemají prapory široké, jako starší samci a tak – jsou-li obroušené – máme problém, jako kdyby byly v peří prvním, pohlaví jakéhokoliv. Alespoň ale podle nažiny víme, že jde o samici. A přeci i tady se podaří dohledat, co chceme! V rýdováku 3.,4.,i 5.pár mají zakončení per s „ohnutou“ špicí – jde tedy o první peří z hnízda. Starší ptáci mají konce oblé, táhle zakulacené.
U samců, kteří hnízdění tolik „neprožívají“, je peří zachovalé až do pohnízdního pelichání. Je málem rok staré a přesto jsou prapory „syté“ a kvalitní. Vídíme je široké, nápadně oblé, ramenní letky nenesou při ostnu chybějící špičku tvaru „v“. Říkávám, že u některých mistrů je málem škoda takové peří pelichat!
Existují v tématu pochopitelně výjimky, jsou však ojedinělé.
Samostatnou kapitolou, ve vztahu ke kvalitě peří, jsou ptáci nehnízdící, zejména samice. Takových je ovšem na lokalitách jak šafránu. A mohu se pochlubit – právě znalost zmíněného, mi držela dlaň před předčasným otevřením v případě hybridní nehnízdící samice, znalci tušené z chovů, ale venku hledané od dob, co víme, že se slavíci v přírodě kříží. Třetího června dvatisícedevět! Někde to tady na blogu je.
Mám i letos několik vzácných kroužkování, dokonce samici s hnízdní nažinou, s krásnými znaky křížence! Zde si ovšem myslím, že přibude do sbírky bastardů s největší pravděpodobností kříženec „zpětný“. Uvidíme. Její mladé jsem neviděl, ovšem minimálně inkubovala snůšku, podle holého (stárnoucího) břicha. Samcem je jakýsi podivín, kroužkovaný před třemi lety, k Slavičímu háji tehdy přisídlený zeza hranice VČ kraje od Trní. Hnízdištěm je křovištní laguna, mizející pod zavážkou a bude zajímavé sledovat, jak se starší slavík zachová, vrátí-li se ještě do povodí Klenice.
Dal bych dokladové fotografie k jednotlivým tvrzením co důkaz, ale nedám. Řada snímků si už tak v éteru žije vlastním životem, jak snadno dohledat. Nezlobím se, ale věci nepublikované by mne bolely.
Hezký čas možného babího léta!
