Uznávám, je to strašné slovo v těch uvozovkách, ale ono to vystihuje pěkně, tak ho tu nechám žít.
Přeci jen platí, že čím víc člověk nachytá, tím větší má šanci na „superzážitek“. I když letos s kontrolními odchyty nemám ani půl druhé stovky slavíků, i přesto o dnešní sobotě přišel úspěch.
Pod hrází Vraždy slavíci sice ještě nehnízdí kvůli „odkřovení“, ale mladí už se tam objevit mohou. A tak jsem to prošel. A o jednom se dozvěděl.
Když jsem ho pak nesl na hráz, už mi „drhnul“ v ruce, už zaměstnával pozornost docela jinak.
Byl mlád, letos se někde narodil. Byl už přepeřen a tam právě to začalo! Skvrny na krovkách byly bílé a tím se prezentují mladí slavíci tmaví(!) (i proto jezdím za nimi do zahraničí a do našich hor o tahu, abych to věděl). Hned mi docvaklo, že hlas v křoví před odchytem byl hlubší, rachtavější. Dívám se na něj, hrdlo a hruď neví – má-li být skvrnitá nebo ne, jak se v něm geny rozdílných rodičů přetahují, zobák v kořeni široký už od pohledu.
A ještě postřeh pro ty, kdož naše slavíky sledují od modráčků po ty rezavé. V tomto případě jde shodou všemožných náhod o prvního z hnědých slavíků, který má krásnou „hvězdu“. Jen kdyby nebyl tak „usvačený“! To by teprve krásně ohraničený útvar na hrdle vynikl! Mám fotky ještě jiné, kde je efekt ještě nápadnější.
Skladba křídla v znacích souhlasí též.
A jdeme změřit křídlo. Protože se u volně žijících slavičích F1 kříženců jedná s naprostou převahou o samce, mělo by být dlouhé, protože ti naši tuzemští to tak prostě podle mých poznatků mají. No, málem devadesátka! Je to jasné, kdybych měl v autě šampaňské, tak ho u té kamenné výpustě odšpuntuju. Je to pořád veliký svátek, setkat tyhle vzácné slavíky.
Ještě spodní krovky ocasní, znak patrný u první pod křídlem, jinak je spíše vidět při okraji per pod rýdovacími pery. Jde o typické „mramorování“.
Tuk teprve sbírá, je spíše hubený, krátkých nohou. Fotím ho ze všech stran, je klidný – a ještě naposledy křídlo pro jistotu; kontroluji, zda mám správně nastavený foťák a po zvážení může letět. Vždycky slavíky pouštím volně z ruky hned do nejbližšího křoví, nejlépe při jeho okraji. Oni si tam vletí, otřepou se a za chvilku pokračují dle svého programu. Stejně i tento vzácný.
Ještě možná dodatek – bradu má zelenou od housenek, jde o černé housenky zřejmě nějakých baboček, v trusu byla nestrávená zjištěna.
Nerad bych to zakřikl, ale daří se mi teď každý rok jednoho takového potkat a zdokumentovat. Tím jednou zároveň poskytnu poměr – kolik třeba chytit normálních jedinců, aby přišel nějaký mimořádný.
U náhonu vedle jsem chytil ještě kropenaté mládě, opožděné. Bylo na bezinkách.
A pak zahřmělo, sbalil jsem věci a padal od rybníka domů. Dožít všechno do archivu.
