Pěkné téma se nabídlo z včerejšího chytání!
Jak to je se soudržností slavičích párů příliš nevím, hlavně proto, že to neprověřuji. Výsledky mám pouze náhodné a dále je jasné, převládají-li v chytaných mladé dvouleté samice, soudržnost neočekávám. Samice totiž v přebytku na hnízdištích (na rozdíl od samců) nebývají.
Vím však o jednom páru, který se spolu „schází“ v letech po sobě (u Býčiny), ale včera jsem odhalil další u Klenice. A tak jsem měl důvod k přemýšlení, jak to s nimi je.
Samec je starým harcovníkem u toho soutoku s Trnickým potokem (popsal bych o něm jistě půl blogu) a družku měl už minimálně v tom roce dvanáct, kdy byly odebrány celé rodině vzorky pro analýzu DNA. Vloni jsem kontroloval jenom jeho, ale protože jsem je včera chytil zas, je jasné, že to spolu táhnou.
Jsou pěkného peří, samci je sedm, jí – přesně nevím. Byla, co starší, kroužkována už v roce dvanáct.
Právě teď začali krmit mladé, tak doufám, že jim to vyjde (ikdyž předpověď straší ochlazením). Hnízdiště jsem jim před lety přímluvou zachránil. Ani jsem netušil, že zůstane až v takovémto stavu.
Je tam s nimi ještě jeden poflaka, ale pár je sestavou jasný.
Protože jsem v poslední době šetřil obrázky, nyní dám. Ona má přednost, on půjde po ní.
Je romantické, dívat se domýšlením za jejich setkáními.
V čase školních prázdnim je pelichání rozdělí. Každého zastrčí na jiné místo hnízdiště či snad i jinam (to ještě docela neznám). Ona odlétne dřív a africký cíl páru též nebude stejný. Když je slunce tropů postaví na nohy, v únoru jim to zase už v hlavě cinkne a oni poslechnou. A znovu trefí! Křídla je povedou po starých cestách.
On je pak doma o týden dřív, protože poslední zastávku v spěchu ošidil, ona přiletí dokonale připravena hnízdit. S tukovými zásobami – málem „kulatá“. A bude toho třeba. Ví to. On se v podpoře na hnízdě nepřetrhne a jí ke všemu vyčerpá snášení po odžitých láskách. Ona vajíčka vysedí a on se nakonec znovu vzpamatuje. Praští se zpěvníkem, se sólováním bude konec. Dobře ví, že začala práce. Nezklamal ji nikdy, nezklame ani teď! Je na svých 23 gramech vychystán k výkonu, ona se propadla z 26 (jak v čase příletu samičky bývají) na děsivých 19,5 gramu. A bude hůř! Od zobáku si teď utrhnou oba, jen aby potomstvo nestrádalo. Vidí to stejně – on i ona, jde o jejich „krev“.
Kolem je potravy fůra, květen je rozdávačný a červen přidá. Všechno vychází, děti porostou. Rozběhnou se brzy, aby je kočka od nádraží společně nevyhmátla. Kdyby snad z posekané louky něco uslyšela. I létat se mladí naučí. Potoulají soutokem a vypadnou po Klenici na obhlídku kraje. A psát budou tvář domova do čisté mapy. I letní souhvězdí, co svítí nad krajem. Pak odletí, kam je nasměrují nevyslovované pokyny slavičích předků.
Staří hned s posledním soustem mladým, začnou měnit peří. To už ale řečeno výše.
A kdo ví – v roce patnáct, třeba zas tady u soutoku. Doufejme. (I se mnou).
Ještě jejich podobenky:
