23. května jsem konečně navštívil lokalitu u splavu Červenského rybníku abych zjistil, jak to je s případným návratem slavičího veterána, když se mi to před májem tak pozdávalo.
Zázrak se nekoná, alespoň to tak po dnešku vypadá. Starý slavík to zřejmě již nedokázal a v místě je usazen jiný. Loňský není, ale příliš starý nebude a kdo ví – může jít i o potomka!
Přesto příběh připravím pro ornitologický časopis, i když se už vrátit s největší pravděpodobností nedokázal.
Začínají kvést černé bezy a to znamená, že zpěv bude končit. V hnízdech je situace těsně před líhnutím mladých, hnízdiště jsou v tuto dobu až neuvěřitelně tichá. A i když existuje způsob, jak slavíka v místě potvrdit, odezva na zpěv se většinou již míjí účinkem. Když tak porovnávám stav hnízdění tady u nás a u polské řeky, je to tam zhruba o týden pozadu.
Když už jsem dnes byl u Červenského rybníku, díval jsem se kolem něho. Bylo teplo a vlaštovky s břehulemi byly konečně šťastné. Břehule si sem nad hladinu létají užít zásnub, ve vzduchu se provázejí ve dvou, ozývají a loví. Hmyzu je najednou všude dost. Jen aby bouřky nepřinesly bídu!
V Slavičím háji je slavičí pár a hnízdí. Samec je zkontrolován, na ostatní členy přijde řada později. Poctivě eviduji všechny ptačí druhy v místě, nápadně přibylo cvrčilek zelených. Vyhnízdila tam bažantí slepice a srna je v travinách též už s potomkem. Ukazuje se, že jakmile ponecháme kus krajiny svobodnému vývoji, nestačíme se divit. A přesně o to nám jde. I kdyby kolem všechno vyšumělo, my ten malý ráj uhlídáme. Je totiž soukromý.
Ožínal jsem trávu, aby výsadba užila světla, černé bezíky už mají poupata. Doufám, že si toho naši slavíci před létem všimnou a nenechají to sklidit pěnicemi. K pokřovní a černohlavé přibyla hnědokřídlá. Jen slavíková zatím chybí.
Lidé se táží, kdy to představíme v médiích. Zatím není co. Výsadby musí zhoustnout, uvidíme příští rok.
