Dotaz Martina V. ze severní Moravy mne přivedl k myšlence napsat pár slov k určování stáří slavíků obecných.
Samotný návod a jeho vývoj by tady zabral mnoho stran a zamýšlen je pro jiný prostor. Spíše chci vyjevit, jak je určování pořád zajímavé i tajemné. Ano, i tajemné. Patřím k lidem pokorným, chyby uznávám a kolik toho vím, je více na zvážení jiných. Ale pracuji na sobě.
Určování stáří jarních slavíků není tak jednoznačné, jak se o něm dočteme v odborných publikacích. Ale to mi snad nikdo vymlouvat nebude. Živý materiál je živý materiál. A když jsem viděl, co lze za pár roků nafotit u kroužkovaných modráčků na severočeských výsypkách, jen mne ujistilo. Představy padají, korekce vládnou.
Vím, co by bylo třeba pro posun – chytat letní mláďata a sledovat proměnlivost rozsahu jejich částečného pelichání. A vzít v potaz i to, že každé mládě první kabátek z hnízda má přeci specifický. Už tam vídáme výraznost, počet a barvu skvrn, které v šatu pro kategorii 1K/2K (jarní) zůstanou respektive mají zůstat. No a ti jarní, to je někdy rébus. Nepomůže ani znalost kostnatění lebky, všechno je dávno pryč a my se máme rozhodnout.
Třeba před pár dny.
Řešil jsem slavičí protějšek ohledně věku, strkal křídla ze slunce do stínu, fotil k přemýšlení doma. Porovnával velké peří v tvaru i opotřebení, hodnotil vyzrálost rohoviny – a nic. Vím dobře, takové jsem už míval. V starém století jsem tomu přiřadil nejpravděpodobnější tvar a líčil v křoví s motyčkou dál. Dnes píšu otazník, rychle z ruky nepouštím, kroutím nad sebou hlavou, pak se usmívám nad vyhřezlou neschopností a ztrácím jistotu. Ale kdo by o sobě neměl pochybovat?
Peří slavíků dostane po zbytek jejich roku zabrat, ne tak v oděru, ale v barvě. I proto samečkové svým šatem za jarních koncertů už zase kouzlí. Hoří, voskově žilkují na hrudi, pouští na sebe slunce, oční světlý kroužek mají zřetelnější, a ve stínu proměn vybledly i skvrny z mládí. Tací se nám pak nabízí k určení.
A ještě poznámku, okrajově souviející – je jisté, že loňské hnízdění bylo bídné. Dvouletí výrazně chybí.
Ahoj Pavle, někdy mám pocit, že znalci jsou právě lidé, kteří uznávají, jak málo ví – ale to už je stará známá pravda. Po skoro třiceti letech s ptáky u mnoha otázek zjišťuji, že si připadám jako začátečník. A když mám pocit, že na něco přijdu, ukáže se, že to bude asi trochu jinak. Určování věku je podle mě často takové přiřazování typu. Už dříve na kroužkovaných raccích Angličané ukázali, že naše věkové kategorie "2. zima", "3. zima" a podobně jsou opravdu orientační, práci dosahovali adultního šatu individuálním tempem během 2-6(7) let. Pak chytnu tříletého králíčka s ocasem jako po vylétnutí z hnízda. Ale ostatní pravidlům odpovídají. Bude to chtít hodně let a sezóna vždy tak rychle pádí kupředu…
Čau Martine, nebyl jsem v dosahu počítače, teď jsem se vrátil z chytací akce v Polsku. Splnila očekávané a počasí se neuvěřitelně drželo.