Slavičí krajina severovýchodu Mladoboleslavska hlásí: „Obsazeno!“.
Čtrnáctý rok nového století zdá se dobrým. Lidé hlásí slavíky odevšad, moc děkuji. I tady vedle do Suhrovic. Prý v noci poslouchají, takhle ještě žádný nezpíval! Inu, půjde o starší ptáky a ti „umí“.
Slavíků je dost a zdá se, že nějaký ten výpadek si sledovaná populace může dovolit. Vedu kampaň za křoviny, tam se to hájit dá. Se stromy by to bylo těžší, ty se holt z přírody během dvou tří let docela rozkradou. Sýkorám, brhlíkům, strakapoudům a zeleným žlunám, žlutým žluvám a šoupálkům jejich naději protopíme! I krutihlavům.
I letos trvám na odhadu početnosti 1000 slavičích párů pro region Od Humprechtu k Jizeře. Je to málo, nebo hodně? Je to takhle: Pro porovnání s odhady pro republiku je to úsměvně „válcující“, pro naši krajinu „tip-ťop“. Nevím, co se kde děje, ale máme se tady dobře. A bude se slavík šířit – a šíří se. Jen kdyby letos uspěli!
Samičky už snáší a usedají, doufejme, že máj jim „nenaloží“.
Chytil jsem takhle posledně legrační dvojici – on drobný (s kroužkem z roku „13“), ona také starší, ale urostlá krásná slavice (kroužek nový). Třeba ji víc zaujal hlasem. Hnízdí na železničním náspu v zmlazovaném javoří, pan „dráha“ to tam vždycky po letech v čase bez listí pocvičí křovinořezem a všichni se máme. Nechává jednu babyku u mostu přes Klenici, tam mu nevadí a slavík má kde zpívat. Dobře to funguje. Zatím. Kdybych měl tak čas hledat hnízda, jak bývalo v letech osmdesátých! Snad až budu stár.
Uvidíme, s ohledem na tato „rozběhnutá jara“, jak to budou mít slavíci s potravou. Jestli třeba strategický hmyz k obživě už nezačne tvořit i více pokolení a páry to nepřesvědčí překopat návyky, jak bývá na jihu Evropy. Proč by ne. Pokud schéma teplých březnů a dubnů vydrží, někteří s tím třeba začnou. Prokázat ovšem takové události bude náročné a podmíněné dokonalou znalostí konkrétního slavičího roku. A kroužkováním, samozřejmě. Pro váhu sdělení je to podmínkou.
Jestli to má být taky „o pocitech“ – pak jsem v aktivitě šťasten. Nechtěl bych se dožít stavu, že slavíků v kraji nebude. Onehdy jsem říkal „že snad třeba…“, ale teď vím – vzhledem k věku, že už bych jinou specializaci nehledal. Je pozdě. Mohu to takhle říkat, protože letošní návrat mistrů a jejich paní je kolosální! Co víc si přát před odjezdem z krajiny jinam. Za horami se mi tak bude pracovat klidně. Snad nedorazíme s předstihem, tady ještě tmaví slavíci hlášeni nebyli. Jen, aby to neznamenalo nějaký mazec, data pro průtah samců jsou už vysoká. Na ty staré mám vepsán a odzkoušen přelom měsíců.
Nikdy nikam do dálky nevidíme, neznáme tedy možné průšvihy migračních tratí, zejména klimaticky problematickou cestu příkopem Nilu. Řeknu vám, kdykoliv si tyhle věci uvědomím, huba mi nejde doklapnout. Co to je za fascinaci! I proto času pro výzkum nelituji. Uvidíme za pár dnů u „Ryšavé řeky bobrů“!
Kdybych si mohl přát, chtěl bych, aby obecní slavíci už v místě fungovali v párech a protějšky tmavých, aby přitáhly vteřinku po nás. To bych si k řešení velice přál.
