VPZ – pokaždé jinak

7 komentářů u textu s názvem VPZ – pokaždé jinak
Tak je „dovítáno“. Nikdy jsem se nebál tak, jako dneska. Podlomené zdraví, zprávy o počasí, chvat.
Zdraví jsem ještě podkopnul pobytem v kose, počasí však znovu děkuji. Ani počtrnácté jsme nezmokli i když předpověď v tom měla naprosto jasno. Lidi to ale odradilo, přišlo jich 27. Víme však dávno, že do té čtyřicítky je to optimální. Zúčastnily se děti a to je vždycky k zaradování. Že si přivstaly. Ale ptačích hlasů mnoho nebylo, to tedy ne. Skřivani, strnadi obecní a rákosní, budníček menší, pěnkavy, kvíčaly, konipasi bílí, vrabci polní, pěnice černohlavé i hnědokřídlá, kukačka, žluva, rákosníci, vrána šedivka. Bezhlasově pak čápi na stožáru, volavky popelavé, vlaštovky nad řepkou a špačci v lese, káně nad polem a ptactvo vodní hladiny. Ozval se ale zeza rybníka slavík, a pro mě tajně modráček. Viděli jsme divoké husy, růst májovky, skřehotat skokany, rozjetou rouchu zelenou, růst svízel. A taky události největší – dva rybáky obecné na lovu, mocné troubení jeřábů v slati a překvapení nakonec. Ne, že by šlo o nějakou vzácnost, ale Tom předvedl znovu, že o VPZ mívá formu a dobré nápady. A to děti uchvátilo. Ne ani tak dva rákosníci proužkovaní, které jsme okroužkovali a hned zase pustili – labuť byla událostí dopoledne! Než jsme se přiblížili hrázi, byla už rutinně odchycena a čekala na nás. Ne ani tak kvůli odečtu kroužku půvabně bílé labutí samice, ale proto, aby byla osvobozena z nebezpečného sevření rybářským vlascem. Noha byla zaškrcena, sic ještě snad pohyblivá a druhá se zabodnutým háčkem v plovací bláně. Ještě že byla na břehu k dispozici pojízdná kovářská dílna s nástroji na zákroky. A tak děti i dospělí viděli v praxi, jak ornitologie může pomáhat. Labuťce byla poraněná noha současně vydezinfikována a pták puštěn na vodu.
Poté došlo před koncem na rozdání propagačních materiálů a příležitostné sbírky peří. Teď si uvědomuji, že jsem prvně zapomněl na dotazy. Budiž.
Jsem rád, že lidé viděli „houpavou zem“ lagun, s odkvétajícími blatouchy a dvěma odlétajícími vodouši, nejspíše kropenatými. Jsem rád, že hlouček zpěvavců přeci jen toho chladného času zazpíval a my mohli slyšet. Mělo to smysl, i když jsem byl zvědav – a to nepopírám – přijdou-li též lidé místní. Mnoho jich nebylo a to je škoda, vždyť právě proto byla vybrána jejich/moje krajina.
Drží se „klub příznivců“ našeho vítání i proto akci pořádáme. Pro ně, pro dobré jméno tuzemské ornitologie, pro zajímavé vyvrbení každé jedné z výprav. Poděkovali jste přátelé nám za ranní nabídku – děkuji oplátkou vám.
Děkuji za zájem, za milou a kultivovanou společnost. Děkuji počasí, protože, co se stalo dnes směrem k nám sešlým, to je na zpychnutí!
Děti si mohly ve volné přírodě pohladit labuť, kdy to zažijí? Pomohly svou přítomností a zatajeným dechem napravit nepříjemnost, kdy tohle zažijí? Viděly též, jak svobodná pak odlétá. A navíc – až kód kroužku promluví, budou ještě chytřejší. Potkalo se před chvílí všechno, co potkat se mělo a chtěl bych dětem nyní vidět do myšlenek.
Na čápy jsme též nezapomněli, tím dnešní hlášení končím.

7 odpovědí na “VPZ – pokaždé jinak”

  1. Pane Kverku,dnešní pěkné zážitky jste umocnil pohotovým komentářem ! Za obojí děkujeme,já i Filip Topinka a jistě i Lída Fejfarová

  2. Díky za příjemně strávené dopoledne. A doma už jsme zase o něco chytřejší, že to co nám zpívá za barákem u sousedů v zarostlé zahradě, je budníček. Jinak mohu potvrdit opětovný výskyt slavíka v Malobratřicích, jako tomu bylo i v předešlých letech. Každoročně se vrací na stejné místo.

  3. Leoši, děkuji. Jsem rád, že jste si vyšli a že to přeci jen tak nějak vyšlo. Na ty vaše slavíky zavítáme, ovšem obávám se, že teprve, až se vrátím z Polska. Sezóna tím bude sice kratší, ale posun v rozhledu veliký – zejména pro slavíka tmavého. To jejich soužití v společném regionu se SO je velikou knihou poznávání. Přeji klidný čas. Pavel

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *