21.25 hodin
Přátelé, ornitologická vycházka bude za deště, nebo bez něj. Poradíme si.
Do půl sedmé čekáme na místě srazu, pak nás najdete po cestě u rybníka. Není problém. Pokud by pršelo, jen bychom omezili kroužkování, nic víc. Alespoň by se nám víc leskly šutry, co mám pro mladé účastníky připraveny.
To byste nevěřili, jak je ten kout hezký v dešti.
…
Do Slavičího háje se vrátili slavíci dva. Jeden živoří ve zbytku stále ukrajovaného křoví za sběrným dvorem, druhý už čeká, až nám to v háji povyroste. Zpívá hned u cesty.
Jak jinak. Oba mají kroužky, jeden z roku „11“, druhý z „13“. Znám se s nimi dobře a dělají mi radost.
Všechna výsadba se ujala, chce to jen čas. Příští rok už bude plac docela vidět, rozšíří onen pruh u cesty natolik, že by se to už mohlo povést. Myslím, že se záchrana krále pěvců povede. Než prvnímu zmizí staré hnízdiště, nabídneme taky náhradu.
Je tam krásně, když člověk tou cestou jde a vidí, že mělo smysl úsilí, že město si taky všímá. Že lidé z části přilehlé otevírají za noci okna a poslouchají ty dva vlastence.
Než sklapnu počítač, protože času není, napíšu pár postřehů o starším slavíkovi.
Kroužkoval jsem ho v čase pelichání za hranicí kraje na Sobotecku, u obce Trní.
Pobýval tam vedle hnízdního páru, byl dvouletý a je rekordmanem v časném pelichání (krom samozřejmě kříženců). S takovými bludnými slavíky se člověk v oblasti už většinou nesetká, tady to mělo být jinak. Hned v roce „12“ jsem ho chytil hnízdícího právě vedle Slavičího háje na dožívající lokalitě. Byl tam i v roce „13“ a sleduje, jak prostoru ubývá. Podle mne to už ani na hnízdění není. Když přiletí i v roce „15“, už ho ubytujeme v novém, bude-li chtít.
Tito staří kmeti, přijdou-li o letitý domov, už se nikam daleko neposouvají. Hledají v nejbližším okolí a nebývají nároční. Uvidíme. Oba se dostavili s přesností dvou dnů, není to obdivuhodné? Je.
