K čemu by mi bylo kroužkování slavíků, nebýt kontrolních odchytů. Myslím na ty vlastní, kde je na levé půlce karty stejné jméno, jak na té druhé. Žiji z těch momentů několikrát. Prvně v čase, kdy chycený slavík „má kroužek“. Podruhé (nyní), když je přepisuji do závěrečného účtu před odesláním a pak ještě mnohdy, když v nich hledám souvislosti i věci odlišné.
Většinu těch setkání za uplynulý slavičí rok si pamatuji (letos jich je 46), přesto při každém nakládání s poznatkem všechno ožívá. Tak jsem před chvílí do karty napsal, co nikdo z předchozích kroužkovatelů druhu. V poznámce u vyznačení hnízdního páru pro F 2K jsem doplnil partnera M 10K. Není to síla? Podobný vhled do tématu nenabídne nic jiného než být specialistou. Kdybych měl víc času, sedl bych si tam s tím slavičím párem a pozoroval je v tom soužití. Nenapadá vás, že i v tomhle je to s lidmi podobné? Co na něm ta prvně hnízdící a tedy nezkušená slavičí slečna ocenila? Že je zkušenostmi pro život zajištěný? Bohatý tak, že zpěv má strof, že pro nadšení ze stále nového při sezení v kopřivách oka nezamhouří?
Nejlíp takový kmet už zrovna nevypadá, jakým je milovníkem – kdo ví. Anebo na ni prostě nějak „vyšel“. My ale díky tomu můžeme přepsat historii sledování druhu kroužkováním, myslím tím dosažený věk slavíkův.
A jsou tam kontroly dalších.
Tak jsem letos nachytal hned dva při přesídlení pro pelichání. Tam se ukazuje význam kontrol v roce stejném s kroužkováním, které jsem dříve neskutečně zbabral a podcenil, a mnohé vyházel. I proto jsem k první půlce výzkumu kritický a mám na sebe vztek. Utekla mi tím léta, možnost (lepšího) čtení z peří – a pak ten hloupý úklid v sešitě.
Všemu vévodí setkání s kroužkovancem zahraničním koncem léta na Studénce, ale i jiné kontroly jsou cenné. Znovu potvrzená soudržnost páru, o tom bysme mohli taky pár slov ztratit.
Není dojemnějšího výsledku, než když člověk zjistí u páru kroužky z minula. Většinou z loňska, ale i to je hezké. Problém je v tom, že neschytávám důsledně všechny dospělce pro nedostatek času. Jen to, co se mi během jedné či dvou návštěv podaří. Proto též vím, že řadu kontrol jsem neprovedl. Některé očividně.
Víc času pak utratím při podezřeních, že je ve vzduchu nový poznatek. Taky u slavíků prvních zjara a posledních v létě, kvůli Kalendáři příletů a odletů. A letos jsem se zdržel i s oním vzácným slavičím křížencem u Bakova nad Jizerou. Tam jsme s ním měli plány velké – bohužel, pták se brzy vypařil bez možnosti opakované kontroly. Ale zas jsem tam kvůli tomu zažil bouřku jako hrom. Nádhernou!
Pak je mezi výsledky jedno přesídlení z roku předchozího, ale u staršího mistra slavíka, což je vždycky na pováženou a je třeba se podívat, co se s původním místem stalo.
Krásné jsou výsledky od kroužkovaných mlaďochů, když se dokáží do oblasti vrátit. Letos to ovšem bude zlé, otřesné jaro mnoho slavíků s hnízděním nakonec vzdalo.
Jak můžete číst, je to pobyt v přírodě velmi zábavný. Ověřujete si stále silněji, že tématu tak nějak zas víc rozumíte, že s objektem zájmu v mnohém již splýváte. Na krajinu umíte koukat podobně, nebezpečí svedete vyjmenovat bezchybně (i vlivy nepřímé), odhadnete čas, kdy přiletí. A to je zase síla! Sledujete vývoj počasí v konci první dubnové dekády nad Evropou, weby sousedních centrál, dobíjíte baterky přehrávače pro chladné dny, chodíte kolem známých míst. Jedno z nich bude první, ale které? Kam to slavík stihne nejdřív? Matematicky mají naději místa vícepárová, ale nebylo tak zatím nikdy. Záleží velmi, přežije-li starý slavík. Takový spěchá domů, přestože je kolem Alp třeba nasněženo. Duben jej nepřelstí a on stane králem.
Jezdíte a posloucháte odezvu, kdyby přišla. Jde o absolutně nejkrásnější chvíle v krajině plechového Mladoboleslavska. Vládne napětí, keře jen vystřelit, zem vydechuje. Večer oblékne vlhký opar s mrholením, chybí už jen ten ryšavec! To co vás mate, jsou červenky s pěvuškami. Životem podobny, letíce o poznání dřív. Jenom ze Středomoří. Ale slavík, když je doma, poznám ho v tom mumraji. A pak ho chci samozřejmě chytit. Kvůli tukovým zásobám, kvůli vzácně možným parazitům ze zimoviště, kvůli okroužkování. To už se mi jednou vyplatilo. Byl to časný slavík „rekordman“, překvapivě tučný a dost „nervózní“. Říkal jsem si, že mám konečně pro jaro i průtažného slavíka někde třeba z Polska nebo z DDR. Věřil jsem tomu až do příštího jara. Byl tam znovu, o týden později (ne už tedy rekordman), ale byl místním (podle další pozdější kontroly). A to jsou právě ony příležitosti dovzdělávání se způsobem „pokus-omyl“, dostat se v tématu dál.
Koukám se do soupisu kontrol a vidím tam ještě doklady o návratech do místa okroužkování a to i u samiček, kterých se chytá míň z několika důvodů. Jeden z důležitých je ten, že jich pro výraznou mortalitu bude v populaci méně.
Zakončím vzpomínkou ještě na mistra od splavu.
Kdyby fakt ještě nějak přežil doma to náročné pelichání, zvládnul odlet, Afriku i návrat, poznal bych ho, ani by zpívat nemusel! Doufám, že správa silnic nechá křovinořezy ještě pár let v klidu, že před auty v zatáčce vždy uhnul a proklouzne zas, že si do toho neuvěřitelného příběhu potkávání dopíšeme díl další. Český zlatý slavík od bousovského moře na to ještě má!
