„Zaměřeno na slavíky“ už má za sebou pěkný kousek života. Že bychom ale v brzku „vařili z vody“ nevypadá, ikdyž slavičí rok u nás trvá jen málo přes třetinu roku kalendářního.
– A hned k tomu slavičímu roku. Jde o jeden z termínů, který jsem vymyslel k popularizaci rezavého pěvčího krále. A zviditelňování to pomáhá, třeba v médiích se zajímají, jak dlouhý vlastně ten český slavičí rok je.
Blog už není striktně jen o slavících, přišel jsem na to, že mám-li propagovat též krajinu přes slavíky, dobré je přidat i něco jiného. Aby si víc lidí našlo kartu do hry. Proto se občas připojí nějaká ta květinka, motýl, nebo šutr. Nálada konkrétního průsečíku času a místa, aktualita z dění kolem výzkumu.
Nedávám, ikdyž by o to někteří stáli, na blog odchytové strategie, i šetřím emocemi. Vyhrotit bych je dokázal. I politiku dávám stranou, ikdyž ji denně (nemůžu se toho bohužel zbavit) sleduji a pak se ničím. Hlavně ve vztahu k přírodě, samozřejmě.
Stránka si našla hodně přátel, ikdyž jsem počítadlo nakonec nezařadil – vím, že Vás je dost – a věřte – některé ohlasy jsou velmi příjemné. A vytváří se okruh korespondentů (někde si tykáme) a zde se rozkryl rozměr prve nečekaný. Jaké informace jen přicházejí! O dlouhodobých pozorováních v oblastech a podobně. Že by to mělo patřit někde založit? Samozřejmě, ale je otázkou, zda lidé chtějí pilovat sdělení pro tisk, mají čas pro zpracování dat, chtějí to vůbec nabídnout. Takhle se vše schází u mne. Nečekaný rozměr.
Přínos má blog i odborný. Sešlo se třeba za dobu fungování několik hlasových vzorků k identifikaci, různé fotky a postřehy z terénu.
Píšu rád. Přispěl jsem novinám i zpravodajům tolika texty, že všechny už ani zálohované nemáme. Číslo by to bylo čtyřmístné. A ikdyž mne slavík bere s sebou a dělá známost i mně, jde hlavně o něj. Abych pozvedl jeho slávu vysoko, aby Boleslavsko na něj bylo hrdé. A přesto pak opatrně „pomístně naříkám“. Před politiky, před majiteli pozemků. A někdy se mi daří reklamu udat. A roští přežívá dodnes. I na blogu to najdete.
Jsem člověk, jenž smýšlení romantika nesvlékl ani v této obhroublé době. A příroda je té poetičnosti příhodnou živitelkou! Považte jen, jak by Vám bylo v těch posledních chvílích dubna v křoví, kterého od zimy už nemuselo být. Skáčete v něm zase nad známými plechovkami, potkáváte kořeny, některé plácky po sklopkách jsou od loňska ještě nahaté – a čekáte. Střemchami je zatím ještě vidět, jižní okraj už ale zkusmo ohřálo sluníčko a slavičí listí na zemi potřebně šustí. Nic ale, křoví vypadá klidné. Je brzy. – Ovšem pozor! Takhle jsme to nahlíželi v minulém století, dnes už jsme dál! Zkusil jsem to a ejhle – přeci je tady! A pro něj to roští.
Od té chvíle Vás všechno baví jinak. Stromy se shora dívají a snad slyším to jejich: „Tak buďte zdrávi, oba.“ Sedí to, právě od nich a to vše přílívá do džbánku pohody. Slavík se mezitím zklidnil a odmlčel, utahaný po cestě. Ale já ho už vidím. Přešel bych ho, jistě bych ho minul, nebýt… .
Možná slavíku nadržuji – tedy spíš jistě – ale vezměte třeba to jeho chování. Toho jiný druh nemá. Ten veleobrat ve vystupování, ta údernost – má-li toho na chvilku být! Tichý je k přehlédnutí v čase příletu. Tichý je v čase, kdy rodinu s létem rozpustí; přetichý je v čase pelichání – aby pak v máji všechno dohonil! To on vládne českomoravským krajům za jarních večerů a nocí. Tóny s ním třískají na větvi ze strany na stranu, jak je přednesem poctivý. Kilometr daleko, že jsou slyšet jeho zpěvy za nocí? Daleko dál! Dostatečně na to, aby družky pod hvězdami od moře směřující, toužení jeho vyslyšely.
Postoupili jsme výzkumem dál. Dávná data nemohou platit, jen takováto jsou věrná! A taky jsem objektu o hodně blíž. Zdeformovaný? Mnozí tak mají. Co se věnují tématu dlouhodobě, přestáli krize (hodně moderní obrat) a dočkali, že po nich najednou hrábl úspěch návazný a podpůrně to pouto o zoubek přicvakl. Že tím je už hodně natěsno, je tady spíše výhodou.
Vyfotil jsem pro tisk babočku na motýlím keři. Dávám ji kvůli obarvení stránky i sem.
Je to hezký příběh, přikrývám totiž květy na noc, aby je slunce ráno nenašlo spálené. Už to dlouho nepůjde, ale zatím je tady mají. Odletují sem z kvasících švestek střízlivět admirálové, paví oka mi přijde, že snad tolik neflámují.
Stává se mi, že některé vůně mne vrací do dětství, třeba když otevřu sbírku nálepek od sirek. Zvláštní lepidlo z pod obrázků, které je drželo na dřevěných krabičkách, to umí. A tady ta barva pavího oka – ta rudá, ta to umí taky. Je zvláštní a pro mne tím kouzelná.
Smutný čas odcházení, ale za čtyři obrazy našeho roku jsem rád! Můžu se totiž pořád těšit.
Dobrý den, jsem Leoš Erbert z Malobratřic a čtu Vaše články ve zpravodaji i teď tady na blogu a je to vždy zajímavé. My doma máme též zalíbení v ptácích a zvířatech všeobecně, v zimě sledujeme co nám léta do krmítka a přes rok co létá a hnízdí kolem domu a v okolí rybníka Pivovárku. Vždy když si nevíme rady nebo objevíme nám nějakého neznámého, hned listujeme v knihách nebo hledám na internetu. Již 2x jsme viděli u nás u Pivovárku Ledňáčka, kterého jsme viděli opravdu poprvé v životě a když jsem si přečetl, že v ČR hnízdí 300-700 párů, tak nás to potěšilo ještě více, že si našel cestu k nám k malému rybníčku. Mám i jeho fotku s rybou v zobáku, sice méně kvalitní, ale dost průkaznou. Mohu pak poslat na ukázku. Zajímá mě, zda-li se vyskytují nějakcí další v okolí Kněžmostska nebo to je náhoda, že se vyskytl u nás. Děkuji, s pozdravem L.Erbert.
Tak Vás zdravím, pane Erberte. Děkuji za ohlas a omlouvám zpoždění. Již jsem se s Vaším jménem setkal několikrát, dokonce nyní i na radnici, nad tvorbou obecního kalendáře. Patříte k pozorným pobyvatelům v této krajině, všechna čest. I ten "Váš" Pivovárek bude zastoupen.