Abychom mohli přejít k tématu dalšímu, třeba se zastavit ještě alespoň nad touto otázkou.
Slavík ze Studénky nebude z nejstarších, ale mladý taky ne. Cestu mezi kontinenty zná a tak šance na setkání zjara není malá. Je jisté, že hned v dubnu tam přispíším. Chtěl bych si v místě slavičího zpěvu užít.
Chytal jsem tam koncem osmdesátých let, místo přežívá dodnes. Ikdyž zbujnělo. Kolem v pásech keřů s torzy jabloní volávají krutihlavové, v trní rachtají pěnice vlašské. Oba druhy jsem tehdy radostně kroužkoval. Prvně koukal na s kůrou splývající šat krutihlava, prvně jsem porovnával vlnkování hrudi pěniččího páru. Rovněž tam hnízdí hrdličky divoké, to bývají chvíle! Dávají si na čas, ale pak ten jejich hlas Studénce sluší. Na třešně zaletují z rezervace vzácní strakapoudi a žluvy. Z pěnic zatihneme všechny naše. Ráj ťuhýků i cvrčilek zelených. Pěvušek modrých a v rezervaci červenek. No a samozřejmě v kopcích pomístně slavíci. Ale k těm červenkám musím řádku napsat. Jsou jedněmi z prvních navrátilců – a samečci, s kterými to už pěkně cvičí, zpívají s večerem po temných křovinách. Ne vůbec nadarmo pěvci na Slovensku říkají „slávik červienka“. Podobný je v mnohém. Ty večery, vlahé po zimě a v prvních kytkách vystrojené, vzpřímené figurky červenčích milenců a tesklivé jejich písničky – toť rané jaro Bakovska! A pozdní? Už jsem o něm psal – hrdličky a vrkání nedočkavých holoubků. A mezi tím? Čas patřící králi slavíkovi!
A to jsem tenkrát nevěděl, že právě sem přiletí nejpočetněji od pražských slunných údolí ovocní otakárci.
(Jednoho dám, nepřestávají mne fascinovat, tolik let jsem na ně čekal).
To oni jsou odznakem na klopě Dědka a při něm tím mládnoucí Baby!
Nezmínil jsem „černé“ lejsky, ani kukačku. Nenapsal jsem o tom, jak u silnice v škarpě při líknutí pastičky jsem málem motyčkou nakop´přikrčený bradáček. Zelená orchidej v šeru pod vrbou stála a já vedle klečel. Vysekal jsem trychtýř vrboví, abych se v uctivosti napřímil. A ono se jich po letech v tom světle dvacetčtyři zmnožilo!
Nepsal jsem o starých odrůdách ovocnanů, co jim už dávno ujel vlak. – Však žádných závisláků na fetu z postřikovačů! Sem nikdo nechodí.
Jabloně a hrušně tuhnou pod nákladem léta, s plody následně odkládanými v přítmí keřů. Nedosoudím, kdy jsou milejší – jestli když kvetou či těžknou. A taky bezinky! Nesmím zapomenout. Co ty do vrstevnic, když léto končí, dokážou pozvat za křídla, táhnoucí od Jěštědu! Krásně je tady. V kraji bez značených cest, bez schůdků a pevných zábradlí, bez lidí. Koukám se – ne, že ne. K Troskám v dáli, k skalním městům Českého ráje a přemýšlím nad tím. V čem je kraj chudší souseda? A když si na starček u cesty sedne převzácný ohniváček, první host z jihu Moravy, ptám se i odpovídám. Je chudší o reklamu, o zájem veřejnosti!
Chodím tudy od dětství. Přišli jsme za ten čas o hodně, o všechno ne. Ještě nám z dlaně pár karet visí. A jak jinde – i tady docela stejně – každá z vycházek je připravena splnit tu donekonečna opakovanou touhu zvědavců: „Ve správnou chvíli, na správném místě!“. A pak se kroky k těm domovům zase a znovu formují do veršů…
Území, které sleduji, je rozlehlé. I proto jsem k místu vzácného slavíka nedošel. V čase příletů je monitorování všude nad hlavu, stihnout se málem nedá. Sem ale chodit začnu. Kvůli nadělení. A vyčlením na to celý jeden den. A jestli se mistr vrátí, den přidám. Když už teď víme i kudy létá.
O slavíku obecném se ví, že obstojně drží hnízdiště, prokázáno bylo, že se vrací i na stejné místo zimovat. Zda-li dodržuje i stejná zastávková místa – ta centrální – bylo by zajímavé taky zjistit. Angličané místům slavičích zastávek přikládají velký význam, domnívají se totiž, že právě tam se mohou rodit problémy, promítající se do fatálního poklesu návratnosti ostrovních slavíků. Že nemusí jít tedy pouze o zimoviště. Dnes je čerstvě známé, že evropští slavíci zimují ve vztahu k Africe rozloženě od západu do středu kontinentu a ti východní ještě dál. Dokonce se zdá z odchytů v Ngulia Tsavo v Keni, že někteří SO táhnou ještě i tudy dál k jihu. Jakou zeměpisnou příslušnost mám zjistit z tamních zápisů, nedohlédnu. Jde-li vůbec o L. m. megarhynchos. Ať tak či onak – příčiny populačních výkyvů na hnízdištích starého kontinentu ovlivňuje odlet i zimní pobyt mnohde výrazně. Česko takový problém zatím ale nemá. I proto naděje na návrat slavíka ze Studénky poklidně doutná.
