Zajímavé datum

Pojďme se dnes zaměřit pouze na tento údaj z hlášení, pojďme objevovat jeho rozměr.

Nejprve – ať to mám za sebou – musím si vyčinit, že ono místo (hnízdiště) jsem navštívil po řadě let až letos (což by pro výsledek nevadilo, pták byl označen v roce 2013) a to až při monitorování slavičích pelichanišť 21. července. To je strašná škoda, připravil jsem se tak o jeden klíčový poznatek. Kdybych tam byl býval prověřoval už v rámci příletů, čekalo by mne senzační odhalení. Dotčeným slavíkem je samec – tedy zpěvák, mohl jsem mít v kapse rychlost návratu, protože – jak říkám – datum kroužkování je super a umožňovalo by to.

Takhle musíme spekulovat. Stáří ( to, že jsem si dovolil určit stáří +2K u pelichajícího slavíka a šel trochu do rizika možné neshody a přetahování, rozebereme příště) samce (to, že jsem si dovolil určit pohlaví M u pelichajícího slavíka, rozebereme též jindy) jej předurčuje k návratu kolem půlky měsíce. Pokusíme se zjistit nějaké podrobnosti k tamnímu kroužkování, ale myslím si, že opravdu byl označen v posledních chvílích pobytu u jezera. Že by se jednalo pouze o průtah, příliš nevážím. Myslím si dále, že přelet Alp s doletem domů, mu zabral dvě až tři noci, spíše dvě.

Datum ukazuje na skutečnost, že pták spadal do „hlavní příletové vlny starších“ pro podmínky Čech (přinejmenším širšího Polabí). A teď se připomíná dávno nazíraná otázka zastávkových míst!

Na letním odletu do Sahelu jich bude několik (naznačují to výsledky z geolokátorů), při jarním návratu (který je rychlý) půjde pouze o zastávek pár a prodleva v nich nebude velká. Zvláště v poslední (evropské), kde potravy je v čase nachystáno dost. (I s motolicí? Někde jistě).

K řešení je otázka, zda třeba se mohou v místě potkat samci už se samicemi. Anebo jinak – jak je možné, že samice (ty se zkušeností s hnízděním) přilétají hnízdit vykrmené a v přesném čase? Zatímco samci přilétají (netrpěliví) hubenější (správný termín bych našel v rodičovské výtce z dětství – „vylítaní“). Nemůže to být tak, že poslední zastávkové místo, hnízdišti „nedaleko“, poslouží jednak k onomu mezipohlavnímu příletovému rozdílu, i k přípravě samic na hnízdění (přechod od vlastního příletu k námluvám a stavbě hnízda je u starých FF vskutku svižný, bouřící MM na ně velmi naléhají). Výsledek zatím neznám.

U slavíka nebylo na úpatí Alp určeno pohlaví, potvrzeno bylo pouze, že nejde o tohoročního jedince. Kolik se tam v čase podobných slavíků nachytá? Jde o náhodný odchyt? Jak by vypadalo zastoupení samců a samic v tom prostředí? (Uznávám složité určování). Nebo je to opravdu obyčejně tak (jak se asi soudí), že už během odletu ze zimoviště vzniká onen časový posun. Proč pak ale opravdu přilétávající samice jsou tak exkluzivně vychystány – oblé a „kulaté“? Vždyť přes poušť i moře fůru tukových zásob rovněž spálí. Ne-li všechny a mnohdy snad i s částí svaloviny – zmenšení srdce a jiných orgánů).

K řešení by jistě napomohlo navštívit ona italská jezera na úpatí (a že jich tam s příhodnými údolími nad Pádskou nížinou je!) a tam bádat. Chytat znovu v pouštních oázách a tam bádat. Chytat znovu v Mauretánii při pobřeží a tam také bádat, anebo – získat pro výzkum tahově nepochybně odlišné středoevropské (české) populace kolekci přístrojů. Je nedostatečné se domnívat, že podle poledníků „ti naši“ na tom mohou být stejně, jako již vyzkoušení italští.

A i kdyby tomu tak bylo. Od Pádské nížiny k nám se uděje (zejména pro onu obrovskou překážku) ještě tolik věcí, že „časování“ toho zbytku cesty bude nutné znát. A geolokátory by dnes již pomoct uměly.

Datum 14. dubna je časem, kdy podle příletového kalendáře pro slavíky Mladoboleslavska už ti nejčasnější mohou v místě přebývat. Ale ta hlavní vlna starších a starých – ta má před sebou právě onen poslední krok. Cestu kolem ledových polí – přelet velehor. A nejsou sami. Stejný úkol s nimi řeší pěvušky modré s chováním podobným, daleko dříve pak třeba strnadi rákosní. Kroužkování pěvců nám tento významný koridor již dávno představilo.