Tak zase za rok. Přátelé, ještě jednou děkuji za podporu. Zjistil jsem, že většina z vás chodí na slavičí blog, to je dobře. Nechme jej jako prostor k sdělování dál. Na VPZ se sejdeme zase až za rok (místo mne napadlo už včera, bude perfektní, odlišné), ale tady to může být pravidelně. A klidně napište, jaká témata byste chtěli upřednostnit. Jsem rád, že nechystáme akci nadarmo.
Myslím, že legrační byla soutěž, zaměřená na plochu Červenského rybníka. O pořadí rozhodlo pár stovek m2! Všechny události tohoto setkání dopadly šťastně, přibylo zážitků – považte, že v nedaleké Boleslavi kolem desáté pršelo a v Praze takřka pořád. To přeci není normální.
Místo jsme vyhmátli též dobře, cvrčilku říční jste zblízka ještě nemohli vidět. To, že se slavíci s kroužky vrací, vás už asi nepřekvapí, že jsme kvůli pohlavní dvojtvárnosti nakonec přeci chytli i takové jedince (strnadi rákosní), je také milé. Proviant od Bejrů v mezičase vypadal takhle
A takovouto momentku máme z průběhu akce
Zda vlaštovky pod betonovým mostem zahnízdí, vám jednou sdělím.
Rákosí ještě nepulsuje, je to letos opožděné. Ale rákosníka už jsme chytli, viděli jste ho zblízka. Předvedli jsme si tak rozdíl mezi pěnicemi a tím rákosníkem podle vousků u zobáku.
Slavíků zpívá v místě nejmíň pět.
O té vlaštovce, co jsem zmiňoval, označené kdysi v zálivu Svatého Pavla na Maltě a co jsem nedopověděl – tak tam to bylo tak, že ji doma dalším rokem po příletu našel hospodář v hnízdě mrtvou. Bylo chladno a vyhladověla docela. Opakovaně se tedy vracela a dožít přilétla taky pod svůj krov. To je jako od básníka J. V. Sládka (Vlaštovčí hnízdo), znáte?
Tak to je smazaný dluh z vycházky.
Podívejte se na téma „čarovějník“, abyste si zavzpomínali na ten skvělý úkaz na borovici a vydejte se kolem třeba po cyklostezce či jako turisté později v květnu a uslyšíte, jak to rákosí „jede“. I s naší cvrčilkou, rákosníkem, strnady, pěvuškou a slavíky.
Hezkou neděli všem.
