Zázraky předmájí

Že termín „předmájí“ neznáte? Třeba neexistuje, ale je to přesně to, co teď máte na zahrádce. Co vnímáte cestou do práce, z okna kanceláře, na vycházce, nebo pohledem přes řidítka. Nadechujte se a obdivujte, poslouchejte, zastavujte se – a společně se zamýšlejme. Je ten náš svět přeci jen ještě milý! Já jsem se teď po cestách za „ryšavci“ do něho vpasoval málem každodenně a je mi po duši dobře.

Chystají se rozkvést střemchy, říkám jim slavičí stromy. Jak z nich zní zpěvy slavičí!

Všechno to kvete jen chvilku, proto musíme přicházet pořád.

Seděl jsem včera pod málem již zříceným mostkem železniční vlečky, skrýval jsem se před sluncem. Žasnul jsem, jak ti řemeslníci skládali tehdy kvádry pískovce esteticky i prakticky. To dneska, to by byl mazec. Pod hlavní nosníky vkládali ten nejjemnozrnnější, aby vydržel. Jak se v řadách k sobě rovnaly, než čas je od koryta potoka rozhlodal a tak chytře zaskočil. Teď se řítí, boulí a drolí. Krom těch nejkvalitnějších z pod kolejí. Ale i ty jednou sletí. … Spadl ze shora šutr velikosti ořechu a poskočil jsem, že už by to začínalo?! Ne, vedle mne doskočil hranostaj s kulatým bříškem asi od lásky. Lekl se a pobřežím mizel z místa pryč. Ani slavík si jej nevšiml. To ale není dobré. Samec by měl tohle všechno nastudovat v čase, kdy je po hnízdišti dobře vidět, od toho tam je, proto letí dřív.

Přijel k návštěvě mladý muž, jenž u mých sítí před lety začínal. Přivezl projekt, který mu přidal další titul. Chytili jsme slavíka a proběhla na něm všechna měření. Zavzpomínali jsme. Už jsem si jeho práci přečetl, dobré čtení na téma: Saxicola rubetra. Kolik už bylo druhu pozornosti věnováno a stále mnohé přitahuje. Šli jsme hrází Červenského rybníku a pod výpustí zjistili hnízdit ledňáčky. Jako kdyby se všechny ty moje nasbírané roky najednou vymazaly! Takhle ve vývratech ti hnízdili už tehdy! A umí to i dnes. To je uspokojivé.

Při starém náhonu bez vody se mi chytil slavík z loňska (to jistě nepřekvapí, nebyl toho dne jediný). Co překvapilo, je délka změřeného křídla. Jde o mimořádně dlouhé křídlo (92 mm), a hned jsem jej podezíral z nečistého původu. Nic jsem nenašel ani ve zpěvu, který poté za loukou se starými hospodářskými stroji navázal. Mám vstup na pozemek dovolen z loňska a když jsme u toho roku dvanáct, měl tehdy při kroužkování křídlo 90 ½ milimetru . I to je hodně. Tentokrát jsem jej měřil třikrát opakovaně, vědom si té unikátnosti. Slavík byl přeci jen divný. Křídla nebyla hnědá, spíše břidlicová. Vyfotil jsem jej a večer ho tady vyvěsím. Tito hromotluci mívají úspěch v lásce, konkurenty hrnou před sebou a nedbají ničeho.

Jak tajemné je stále po třiceti letech bádání v světě slavičím! Zpěváci se tam do místa vrátili oba z loňska. Musím to lidem povědět – i proto aby věděli, že mé zasahování do slavičích životů není humpolácké.

Ozývala se už druhá kukačka. I sedmihlásek přiletěl. Už těch toulavých křídel dlužných Mladoboleslavsku moc nezbývá. – Konečně, v sobotu uvidíme.

Cestu volte od Horního Bousova dolů ke Šlejferně. Projíždíte po hrázní silnici mezi rybníky Šlejfernou a Červenským (na Jičín). Hned za osadou Šlejferna po pravé straně odbočte vpravo polní cestou (50°27’32.930″N, 15°8’12.499″E). Parkovat budeme někde asi v louce, cesta je rozbitá, ale opravil jsem ji. Kdo by chtěl, může nechat auto u silnice na odstavné ploše (50°27’34.041″N, 15°8’10.715″E). To je letos jediný stín – parkování. Když bude pršet, mohou být trochu problémy. Telefon je tady, můžete volat, kdybyste bloudili (723 009527).

Sraz na můstku přes Spyšovský potok (50°27’20.523″N, 15°8’11.234″E), vlévající se v oblasti hlinitopísčité kosy do severovýchodní zátoky rybníka. Tam budeme třeba až do devíti ranních, je tedy čas. Ale přijeďte nejlépe už s rozedněním. Máme třináctý ročník, bude to příjemné a zajímavé. Lidé už se ohlašují. Byl jsem se tam podívat, ptačích druhů je už hodně. Ještě chybí žluvy, někteří rákosníci a cvrčilky. Myslím, že to ale stihnou.

V potoce je teď fůra ryb. Viděl jsem dobrou momentku, kdy malá štika (cca 30 cm) ulovila za zadní nohu skokana hnědého. Měla s ním tolik práce, že k ní připlula větší (cca 45 cm) a snažila se jí ho ostrými útoky vyrvat. První, krásně žíhaná, nepustila. Ta druhá byla nic moc, spíše jen matná. Skokan byl při životě.

Náš termín VPZ je vždy první sobotu v máji! Pamatujte si to. Jiní to mohou mít jinak. Ten čas je nastaven dobře, postihuje dobré spektrum křídel a my vybrali hodně dobrý kout. Je tam místy nepořádek, jsme ale v Česku a třeba si uvědomit, že právě rozhraní obcí, okresů, krajů jsou na tom nejhůře. A tady o takovou hranici jde.

Ještě se tady k tématu vrátíme v týdnu. Poohlédněte se po nějakých svých dětech a vezměte je s sebou. O ně by nám mělo jít především. Téma jim usrozumitelním a mám pro ně zas „menší sběr“.