„13ka“ bude šťastná

Žádné komentáře u textu s názvem „13ka“ bude šťastná
Vítání ptačího zpěvu podnikneme už po třinácté. V archivu si tu najděte podrobnosti k sobotě 4.května. A o samotném VPZ si klikněte na stránky České společnosti ornitologické. Tam zjistíte, co to je za skvělý podnik, s jakou tradicí i ohlasem. A my se letos hodně přiblížíme anglickému originálu, začneme s rozedněním.
Dobře to v místě znám, utratil jsem tam výzkumem ornitofauny obrovský výměr času, teď už tam zajíždím pouze za slavíky.
Jednou, při odchytech součinujících s mezinárodním scénářem (CES), jsem usedl do rákosí a užasnul, co to je za veliký ráj. Jak kvete obyčejný svízel, když ho člověk zvětší obráceným dalekohledem, jak v jedné podmáčené vrbině, podzemně asi propojené s vodní hladinou nedalekého rybníka, je neuvěřitelně čistá a hluboká voda s rostlinami jak v udržovaném akváriu. A kolem pomněnky, co kvetly strašně dlouho. Ten český motiv z hrnečků, plátna i kreseb dětí. Jak bukáčci malí – v čase, kdy byl hlášen jeden, dva zástihy odkudsi z Labských tůní, tady krmili mláďata ve vrbě nad kanálem! Jak jsem tu zjara chytil prvního slavíka modráčka, když se o jejich nových tahových zvyklostech nevědělo ještě nic. A že jsem jej chytil na ledu – no prostě úchvatné! Teď se mi připomnělo že to bylo 23.března, což je myslím už zítra.
Jak jsem tam objevil tehdy vzácné sýkořice, chytil rákosníka ostřicového, jak jsem se tam na bahnité kose naučil za pár let chytat bahňáky! Jak jsem protáhl odchyty do vrší až do půle května a pak nevěřil očím, co tudy skrytě v hlavní tahové době proletí. Konipasi luční f. Thunbergi ve svatebním šatě, když mířili někam daleko na svůj sever. A počkali jeden na druhého, když jsem je okroužkované po chvíli vypouštěl. To byly vzácnosti! Co jsem zažil s jespáky obecnými před strašnou bouřkou, jak si s ní (narozdíl ode mne) dokázali poradit. Jakým svátkem je pro mnohé obyvatele nástup mšic zelných na listy rákosu. Co rybník znamená pro břehule z nedaleké pískovny – ostatně, to se dočtete v novém čísle Ptačího světa, až vyjde.
Znám to místo desítky let a přibral jsem ho do života. Mnoho věcí zaniklo, některé se narodily. Třeba – nebýt v konci století zpevnění cesty a zavezení části mokré vrbiny vedle Spyšovského potoka, nevznikl by biotop pro slavíka. Je sušší a tedy vítaný. Na té navážce se pak objevily přesídlené devětsily, vidíte jeden na obrázku. Přemilý obkres tamního jara!
Vlastním též velmi zajímavé výsledky kroužkování bahňáků a kachen, i ptactva rákosin. Něco z toho nabídnu v čase setkání až bude k poledni a ptáci budou umlkat. Před polednem se pak rozloučíme. Nás bude čekat balení věcí, poděkuji Tomovi za podporu a vydechnu si. Ne však na dlouho. Přátelé, kdo chodíte na tenhle blog a měli byste chuť na přídavek, sledujte to tady. Jestli se domluvím s Českým Rozhlasem Dvojkou, zorganizoval bych letos zkraje května znovu Noc slavíků a oni by to odreportovali jako zvukovou pohlednici naší krajiny. Vzpomínáte si ještě, jaké to bylo v roce sedm? V roce slavíka. Jednání běží, tak uvidíme.
Lidi se ptají, proč neděláme akcí víc, tak letos by to k té třináctce bylo přídavkem.
Přeji hezký víkend a vyjděte si ven. Ptačí tah se obnovil a ve vzduchu jsou hodně dobrá křídla a ještě chvíli, než se ta kumulace rozpustí, jich bude opravdu dost!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.