Prohrabal jsem se vzorky zpěvů slavíků tmavých, co mi sem během fungování blogu lidé naposílali a usoudil jsem následující:
Proč nám mnozí u nás přibrzdění slavíci tmaví unikají, přestože si občas zazpívají?
Podle mých odchytů a výsledků z terénu se pokoušejí déle zdržet v naprosté většině ptáci bez hnízdní zkušenosti. To znamená i „nevyzpívaní“. Neplatí to samozřejmě pro všechny, ale v převážné většině mají tito „začátečníci“ repertoár chabý a mnohdy i zmatený. Dokonce se stává, jak jsou zjara vzdělatelně naslouchaví, že vmíchají do úvodu hned písně jiné, v místě dosažitelné. A protože samci (i samice) s hnízdní zkušeností (a tedy velmi pravděpodobně s mimorepublikovými kořeny) jsou v průtahu rychlí, zní nám tu, na co omeškaní začátečníci mají. A to ještě tak, že občas ano – častěji ne. Než se v neznámém prostředí otrkají, jsou více tiší, zpívají nahodile a často chybně. To byl případ i slavíka tmavého z MH-bažantnice a jinak – však též divně – se choval slavík od Jizery „Půlnoční“.
Mladí samci nějaký zpěv v zimovišti jistě slyšeli, ale co to je proti zkušeným sólistům! Chaos tedy vzniká nejen v jejich dosažení optimálního místa k rozmnožování, ale i v povaze repertoáru. A do toho začínají bít hormony. Proto ono křížení „po cestě“, to naše české, zkraje spíše tušené.
…No a když zavzpomínám na slavíky obecné, co se zpívat přeci jen později naučili, nemusí to být s vlohami až tak „kamenné“ a spíš půjde o to, v jakém rozpoložení se v čase nachází ta která populace. Jinými slovy – zda je osazenstvo mladé či starší. …Odvážné tvrzení.
No a s kříženci? Tam to je těžší. Do toho moc proniknout nelze, neznáme-li kód mísení.
Zažil jsem dosud dvě reakce hybridních samců na provokaci, každý byl odezvou jiný.
A jiný je i zpívající slavík na You Tube, v té příšerné polodřevěné kleci. Jde zcela jistě o křížence a zpěv poctivě tuneluje oba druhové repertoáry. Jistě šlo o výsledek cílený.
Co z napsaného pro nás v terénu plyne?
Buď v květnu hledat v optimálních prostředích slavíka tmavého druhovým zpěvem, anebo věřit v zázrak, že se ve chvilce návštěvy „nějak“ ozve. A my poté z textu včas vytáhneme ústřední motiv. Je-li přibrzděným slavíkem mladá F, nemusíme se pokoušet o nic. Neozve se.
A proč hledat v květnu? Klidně dřív. Staří samci protahují už v posledních dnech dubna; v Bělorusku, jak jsem se před chvílí dočetl, jsou na místě (dokonce podle zpěvu!) už po pětadvacátém. Takže možná i dřív.
Je to síla. Moc toho o nich nevíme. A ke všemu se to – zdá se – dál modeluje. Myslím, že můj ornitologický důchod bude se slavíky ještě zajímavý.
Prolézal jsem současně v archivu i prostředí zastižených slavíků tmavých. Ti staří budou i během tahu konzervativnější. Mladí – a zase jsme u toho – neznalí, vymetou kde co. Kdejaký hampejz, a klidně i bez vody. Klidně bez vrbiček (ptáčníci ale zvali „vrbákem“ každého).
Staří „to dají“ často přes nás „trhákem“. To není můj výsledek, to nedávno přečetli z batůžků jiní (viz blog).
Postoupili jsme dnešní páteční úvahou? Jsem přesvědčen, že ano. A slavičí blog tu je i od toho, aby takto provokoval. Mimochodem – slavíci „oba“, už znovu leží v mapách!
A ještě něco: Koukněte na web BTO na přeživší kukačky, co v té Africe znovu před hlavní cestou dělají. Kdo ví, co potom platí pro slavíky. Pro ty z východu zejména, ale i pro ty moje z Sahelu. Tak hezký březen!
