Zemřel Pavel Žďárek.
Člověk pokorný, vzdělaný. Ornitolog, který výrazně vědě prospěl. Vážil jsem si ho, byli jsme přátelé. Že jsem se někam posunul, na tom má zásluhu také on. Mám od něho poslední ohlas z doby, kdy už mu asi nebylo nejlíp. Psal jsem mu o pelichajících slavících tmavých, o letošních dvou případech, o nichž si přečte ve východočeském sborníku. Setkal se s nimi kdysi na východním Slovensku a poznámky ze svého zápisníku pro mne hledal. Už nepřečte. Zpráva ho však stihla. Ještě odpověděl.
Nazdar Pavle,
Tvůj nález mě mimořádně potěšil. Když se jedná o takovou specializaci, jednou to tam muselo spadnout! Gratuluji. Zřejmě se na tom podílí také měnící se zastoupení obou druhů, jejich prokázané křížení a pod.
Tvůj nález mě mimořádně potěšil. Když se jedná o takovou specializaci, jednou to tam muselo spadnout! Gratuluji. Zřejmě se na tom podílí také měnící se zastoupení obou druhů, jejich prokázané křížení a pod.
Já jsem, bohužel, přestal ptáky chytat, v Převýšově jsem letos vůbec nebyl. Po probírce tam vznikly krásné biotopy, ale ta makačka na přípravu ulic pro sítě!
Jen tak dál, zdraví Pavel. (1.8.2012)
Zažili jsme spolu mnoho chvil. V diskusích jsem se snažil hodně vyptávat. A on se podělil rád. Nebyl sobecký či zlomyslný, byla to ona „stará škola“. Platil jsem mu svými poznatky z terénu, podporoval můj výzkum dávno od osmdesátých let. Zejména v čase, kdy východočeská terénní setkání bývala pro nás časově dostupná, bylo to nádherné. A pomáhal mi též s německými překlady, znal řeč velmi dobře.
Vzpomínám na setkání na Prášilce, na jeho kolo „Hajtru“. Na sovy v komíně, na jeho komentáře. Na společnou radost nad unikátním slavičím hnízděním u obce Starý Ples při Metuji. Jen jednou jsem ho zklamal, myslím si to. Když na jedné z schůzí jsem byl ve při kvůli tahu bahňáků. Měl asi tenkrát pravdu, rád bych mu to dnes řekl.
Jsou to pro mne smutné chvíle, jak ten pozdní listopad za okny.
Pavle Žďárku, děkuji ti za všechno! Pavel.
