Pojďme za tématem spíše neprobádaným. Slavičí kříženci.
V poslední době se přeci jen i v tomto prostoru posouváme dál. Věděli jsme z literatury už dřív, že se dva „hnědí“ slavíci za určitých podmínek v přírodě kříží a víme nyní, že Česko je pro ně kupodivu místo rovněž příhodné. Nebudeme dnes řešit, proč se tak děje, ani jak vypadají, to v archivu najdete; pojďme si trochu zafantazírovat směrem k Africe, k níž všichni nedávno zamířili.
Dosavadní použití geolokátorů při sledování migrace slavíka obecného i tmavého, přineslo mnoho překvapujících zjištění vědcům, kteří výzkumy vedli, ale i nám – přihlížejícím. Sám jěště teď protírám oči.
Dobře. Víme-li, že ten náš pravý mistr pěvec – slavík obecný, odlétá k jihozápadu až jihu, s jedním či dvěma hlavními mezipobyty k doplnění energie a končí v Sahelu, a druhý – slavík tmavý, směřuje k jihovýchodu, mezipřistání či spíše přechodný pobyt má na dvou – třech výkonných občerstvovnách, z kterých nakonec sletí na jih, nabízí se otázka: „Jakou cestovní mapu, jaký seznam sezónních občerstvovacích stanic zdědili ptáci, vzešlí křížením? Ty tak mít ve větší míře k dispozici na tuzemských lokalitách! Těm tak pověsit několikagramový ruksáček! A v případě, že se vrátí, třesoucíma rukama jej vysypat na stůl specialistům k rozšifrování záznamů o vycházejících a pohasínajících dnech dalekých cest. To bysme koukali!
Tak znovu. Kde leží ta zimoviště, když rozdílní rodiče, slevením ze svých zásad, pod knutou přeci jen se rozmnožit, smíchali s mnohým i odlišné tahové koridory?
Kladl jsem si ty otázky vždy, když jsem „namíchaného“ slavíka chytil. Tím spíš, věděl-li jsem, že musel vzhledem k věku nedávné zimoviště dříve rozhodnout, vyzkoušet, obstát v něm a přiletět se nechat v kopřivách vyfotit. To jsou chvíle, které by mi žádné jiné ornitologické zaměření nenabídlo.
Slavíci jsou úchvatní. Odkláním pro ně stále víc času, hlavně v přemýšlení, výsledků mám dost. A přidávám fantazírování. Teď, v týdeníku Rozhlas, se vyznal pan Munzar směrem k domovině. Nejradši bych mu napsal, ale postačí, když to pověsím sem. Taky myslím na krajinu a stejně ji mám rád. Jsem taky hrdý, že kotvím právě tady. A přesně to se promítá až do slavíků. Třeba to bude navenek nesrozumitelné, ale právě domovenka je přidanou hodnotou k zástihům, jako byl nedávno pelichající slavík tmavý-uherský z vrbin od Matic.
Takhle vypadal, chystající se na cestu.
Není vůbec odnikud ze Skandinávie, jako ti sledovaní projektem, je z Boleslavska od Klenice. A já za ním smím vidět také srpnový nápřah k obloze. I on doletí za den-dva do prvního kempu, kdesi hodně daleko. I on stihne údolí Nilu čerstvě po deštích, nabalí pořádnou svačinu a ještě před výsmahem vypadne. A pod rovníkem jednou vše zopakuje.
Nese s sebou kroužek našeho muzea a na peří stopu Dolnobousovska a až to v březnu na samém jihu otočí, třeba ho potom v květnu tady najdu. Čekat budu určitě.
Ať už se vrátí, nebo ne, příběh jeho mapy si tam nechám od vrby převyprávět.
