Slavík tmavý uherský – touha starých ptáčníků i ornitologů dneška!
Je to tak, mnoho příležitostí nám ten slavík, podobající se drozdu (i zpěvem), nedává. Stále bude víc protahovat, než hnízdit. O hnízdění jsme už mluvili, pojďme se zaměřit na tah.
V knize Fauna ČR Ptáci 3/1 se v kapitolce o tahu ST dočteme o dvou našich výsledcích kroužkování ze zahraničí. Jeden z Dánska a druhý z Keni. Není ten druhý senzačnější prvého, váží stejně. Váží ale dost. Oba se týkají v čase kroužkování mladého/tohoročního jedince. S tím, co dnes víme o tahové mapě druhu, nepřekvapují data kroužkování (Brněnsko 26.8.; Náchodsko 24.8.).
Mladé jedince u nás totiž zastihneme nejčastěji od půle srpna, spíše v III. dekádě a spíše jen do konce měsíce. V tom čase bychom mohli zastihnout i dospělce, kdyby ovšem o takto „časné“ mezipřistání stáli. Nestojí. Letí k první metě do Středomoří! Už to je jasné, švédští kolegové to přečetli z geolokátorů. Mám radost, že jsem si to myslel. Vidím do nich už dost. Že se může i starý slavík nechat zlákat nad ránem do sítě v Jeseníkách je dáno spouštěnou provokací; jestli byl u Vidlaté Seče některý z chycených víceletý, nedovedu z fotek přesvědčivě říct, tohoroční poznat jdou a tací tam jsou. Jarka Klápště chytával (podle zápisků, které jsem si od jeho ženy vyžádal) také jednoleté (po ránu v rákosinách třeba na Zrcadle či u Proseče na polním hnojišti). Ostatním do kroužkovacích zápisníků nevidím, ale troufnu si „střelit“, že jde o ptáky mladé – podzimní. A ti letí trochu jinak a stejné platí i pro slavíky obecné. Slavíci obecní však mají (jak jsem zjistil) jinou strategii pro odlet už proto, že neletí tak daleko.
Slavík tmavý od nás odlétá k jihovýchodu, k africkým zimovištím, hluboko pod rovníkem. Dosahuje jich v prosinci. Keňa, kde byl slavík z Náchodska na pozadí Kilimandžára kontrolován týmem v místě dlouhodobě působících odborníků, je významnou a poslední zastávkou před dosažením cíle.
Tento český výsledek, kdy byl v Keni mladý slavík tmavý zastižen 27.11. v přímém tahu, nám ukazuje především čas dosažení této, pro většinu slavíků významné zastávky a třeba to, že i mladí jsou schopni cestu „do neznáma“ zvládnout.
Výsledek moravský od Brna, který ač se nevztahoval k přímému tahu (v Dánsku zaznamenán po třech letech /11.5./), rozkrývá původ protahujících ptáků. Tedy od západní hranice celkového rozšíření druhu, z Beneluxu. Lze totiž předpokládat, že ptáci ze severu a zcela jistě východu hnízdního areálu (při udání jihovýchodního směru odletu) naši republiku minou.
Výsledek tento nabízí zajímavé datum ve vztahu k hnízdišti (muselo jít o čerstvě navrátivšího se jedince chyceného kočkou i proto, že ptáci těsně po příletu působí „polomrtvým“ dojmem, jsou krotcí).
K novým poznatkům
Využití geolokátorů pro sledování slavíků se už i přes jisté problémy ukázalo značně přínosným a v budoucnu přibude mnoho dalších zajímavostí. Nevýhodou zůstává nemožnost přesnější lokalizace míst, problémy s rovnodenností a zejména nemožnost podchytit krátké zastávky. V datových výkazech však už teď udivuje rychlost dosažení od sebe značně vzdálených míst, která napovídá, že oněch krátkých zastávek se do rovnice stejně mnoho nevejde, spíše žádná. Data odletů ukázala další očekávanou zákonitost a soulad v ukončení pelichání i okamžitém odletu z hnízdišť. A uvážíme-li, kolik se v Keni objeví po půli listopadu slavíků, kolik jich je vykázáno z jara z přímoří pobitých (na podzim oblast v druhé „etapě“ spíše přeletují), začne se zvolna vykreslovat obdivuhodná cestovní mapa. A sílit pocit, že oproti slavíku obecnému nejen zimoviště, ale i strategie, je jiná, že druhy se sobě přeci jen výrazněji vzdálily.
