Chyceni dva. Jeden z Mnichova Hradiště,
druhý z Mladé Boleslavi – oba z viaduktů. Více jindy.
Nadějné zjištění: U jezu zpívá slavík. Vyprovokovaný zpěv je repertoárově velmi vyzrálý, že by se vrátil starý mistr? Uvidíme. Byla by to síla.
… Nevrátil se.
Napětí tedy přetrvává
Je pětadvacátého. Cestou z Dolního Bousova jsme zkusili odpovědět na slavičí záhadu u jezu Červenského rybníka. Strategie byla taková, že zasklopkařím jen na čtyřech místech a bude-li slavík nový, chytne se. Kéž by se nechytil! Posílila by naděje na návrat starého mistra.
Ze silnice jsem viděl, jak vylétla zelenomodrá síťka a lapla rezavého opeřence. Byl to velmi zvláštní pocit, když jsem uviděl, že starší slavík kroužek žádný nemá. Teď už ano, ale jistá procenta z naděje na návrat starého pěvce odpadla. Je ještě šance, že se domů doplácá s menším zpožděním. Jistý si ale nejsem.
Nelehké určování stáří chytaných slavíků
Není to zrovna jednoduché, v klíčích se to hezky dá napsat. Jednou přivedu na svět malou určovací příručku. V současnosti ověřuji znak, který by mohl u „jarních ptáků“ výrazně přispět k rozhodnutí, zda se slavík narodil v roce předchozím či dříve. Bez ohledu na „rozhraní pelichání“ v LK, které je mnohdy nezřetelné, zejména při různém denním osvitu.
Na rovinu říkám – chytají se občas „těžcí“ ptáci!
Do slavičího peří koukalo asi už hodně znalců; chytali se všeho možného, s rozdílnou váhou spolehlivosti jejich závěrů. Některé zahraniční mi připadají spíše, že badatel především „hodně chtěl“ najít. Fakt, že pracujeme s živým materiálem, doznávajícím v čase a odlišných prostředích proměn, dělá hledání těžším. Třeba mít tyto faktory stále na paměti, nebudeme se pak nad vědou tolik vznášet. Více pokorně přiznávat chyby a k zadáním se vracet. Já to tak dělám třicet let a zeptá-li se mě někdo, jestli poznatků není za ten čas nějak málo – odpovím, že není. Některé „rozviklané“ jsem totiž vygumoval a dodnes se ujišťuji o poctivosti toho rozhodnutí. A pak v takovém „šuplíku“ nemám třeba zase nic! Kolik omylů přežívá v starých i novějších tištěných návodech! I ty musím ověřovat a zvláště takové, které se jeví chybné. Někdy snad až úsměvné. A to se bavím o slavíku obecném. Pouze! Jak to musí u pěvců vypadat jinde?
Pořád je co hledat a to se slavíci už moc nemění. Snad adaptací na novou tvář prostředí. A snad i fenoménem křížení se slavíkem tmavým. A možná přijdou změny s klimatem. Je tolik úkolů a já na to mám už o třicet let méně času!
