Nevím jak jiným, ale mě potvrzování tušeného dělá v oboru dobře. Ověřuji si tak, že se stávám zkušenějším, že téma postupně rozkrývám.
Vzpomínám na špičkové odborníky, u kterých jsem v květnu 83 přihlásil specializaci. A bavilo mne i poté sledovat zejména staršího z nich, když cokoliv publikoval či někde přednášel. Byl na dálku tak nějak mým školitelem (sám dnes takovým pro začínající kroužkovatele jsem) a pomáhal mi v rozběhu. A taky říkal: „Musíš se na hnízdní prostředí dívat očima ptačích samiček“. Stále víc se tomu přibližuji, stále častěji si na ta slova vzpomínám. Intuice a nalézání…
A co třeba při odchytech modráčků?! Tam je to pokaždé velké předvídání. Za pár týdnů první samečci slatěmi pod Kněžmostem proletí. Pojďme se tam podívat.
Dnes už jsou tito „slavíci“ značně probádáni a bude to znít až neuvěřitelně, ale když jsem začínal kroužkovat, měli jsme k dispozici hlavně zápisky ptáčníků. Nikdo – a to tady zdůrazňuji – nikdo netušil, že by se dali táhnoucí modráčci chytat v čistém rákosí! Vždy v doprovodu vrb či podemletých říčních břehů – stávalo v knihách. Už jsem psal, jak jsem to nahodile pro své odchyty tehdy „překopal“. Byl rok 1985. To bylo před tím „výbuchem“. Od té doby jsou mnohde. Co všechno o nich už víme? Jaká smršť kroužkovacích výsledků následovala! I to je zajímavé. Posledně jsme tady v kovárně s návštěvou při porovnávání modráčka a pravého slavíka rozkryli právě na nich, jak „Evropa“ jižně od nás soustředí chytání (jen) do rákosí. Jak to je znát.
U Koprníku jsem ověřil cestu i vloni, po letech. Vím, že průtah po staré Hořicově cestě meziročně kolísal. V roce 11 by se jich tam asi nachytalo dost, už na takovéto odchyty bohužel nemám čas. Když jsme u té intuice – tuším, že i tady by se dalo téma rozpracovat. A nejdůležitější by byl původ ptáků. Ten je totiž příčinou proměn na čihadle. Dokud na okolí modráčci tolik nehnízdili, šlo velmi pravděpodobně o dálkové migranty s časově omezeným pobytem. Nyní (a kroužkování to dokládá) přibývá výskytu modráčků v místě hlavně v důsledku hnízdění na okolí. Úkolem by samozřejmě mohlo být zapisování shledaných rozdílů – laicky řečeno – v tom, jak jedinci vypadají.
Předvídání při volbě plácků pro sklopky na jarní modráčky bylo nutností a první kontrola nejnapínavější. Jakmile sklapla pastička v uličce „čistého“ rákosí, bylo to téměř jasné. Chytil se modráček! Ikdyž jednou přeci jen byla v rákosí lapena i červenka, to je však ona výjimka.
Neznám milejšího chytání, než je sklopkaření jarních modráčků. I proto, že jde o slavíky nesmírně zvědavé. Já tam ale vidím přídavkem jejich dálkou načichlé cestovní mapy a současně s tím i radost dávných chytačů.
