Včera jsem nemohl usnout, až jsem šel do internetové pošty vyhledat mail ze Žehuně. Zajímal mne ten letní slavík, co jsem tam chytil s jejich kroužkem. Chtěl jsem si osvěžit, jak to s jeho okroužkováním tehdy bylo. Kroužkovatel Mirek to tehdy poctivě vypsal a tak jsem to včera uložil k balíčku postřehů. Je v tom „nějaká výzva“!
To se ale přímo nevztahuje k titulku, tam jsem došel později: Proč se u nás nechytají letní průtažní slavíci obecní (hlavně dospělí ptáci)? Může to být takto?
Geolokátory zatím naznačily to, co se zdá pravděpodobné – první fáze odletu (ptáci jsou dokonale fyzicky připraveni) bude rychlá. Tak a tady úvahu zastavíme, dál dnes nepůjdeme.
Uvědomíme-li si, že rozšíření SO severně našeho území není nijak monstrózní a připustíme-li současně domněnku, že rozložení zimovišť po Africe může být „poledníkové“, není zas mnoho možností k zástihu těchto zřejmě zkraje rychle táhnoucích ptáků. Že nad naším územím budou za letních nocí ve vzduchu čerstvě přepelichaní slavičí rodičové je zřejmé, kolik z nich však s dostatečně „naplněnou nádrží“ potřebuje mezipřistávat?
Pojďme do archívu!
Z času, kdy byl můj výzkum již veden na uvěřitelné úrovni (bez prvotních zmatků), se „hlásí k vyvolání“ dva jedinci.
Prvním však je hybridní jedinec a to je pro hledání spíše nepotřebné…
…o jejich chování (krom výsledku mláděte od Čelákovic), nevíme zatím nic.
Druhým ptákem je slavík, chycený nad Studénkou, která „tahový apel“ k noční oboze je schopna vyslat a také tak činí (viz pozdně letní mladý slavík tmavý, chycený v bezinkách).
Tam byla u výše zmíněného SO situace zajímavá tím, že pták měl pelichání již ukončeno…
…na druhou stranu se do křovité terasy vrátil až „zpod Baby“ (od auta – šlo o záměr), protože na druhý den zde byl nakontaktován ve stejném místě (pod nádherně rozlehlou babykou) a i pozorován. Je tam problém: proč by se průtažný pták vracel v pestré nabídce okolních pásů keřů právě do místa odchytu, kdyby byl průtažným? A nepelichal tam tedy nějaký místní a kroužkováním tak nebyl zachycen jeden z posledních dnů jeho pobytu? Tak to jsou dvě otázky se zcela protichůdnými odpověďmi. Současně to ale také jsou jediné(!) dva případy, kdy u letních dospělých slavíků, chycených pro kroužkování, nebylo alespoň v náznaku shledáno doznívající pelichání. Všichni ostatní, po velmi pečlivém ohledání, byli místními či oblastními pelichajícími hnízdiči.
Naučí-li se specialista hodnotit proces pelichání (v poslední fázi nenápadný a snadno přehlédnutelný) zjistí, že ač v příhodném prostředí s dostatečnými znalostmi zkouší zachytit protahující dospělé ptáky, výsledek se nedostavuje.
V tomto pojednání jsem se snažil narovnat do vykřičníku jeden z mnoha otazníků těžkého slavičího tématu. Nepodařilo se, ale při zjištění, že sám ještě žiji a že slavíci jsou za pár chvil(!) už zase tady – nepodařilo se to krásně!
