Zásoby podkožního tuku u slavíků zjistit lze. Co však mají vypovědět o zbývající délce tahové křivky (v tomto případě) jarních ptáků?
Bylo by to tak, že modráček, zastižený s minimální zásobou „paliva na cestu“, je už v podstatě doma? Jedinci, kteří s nastávajícím večerem startují z ostřicových lagun u Koprníku dál kamsi k Uralu, by měli mít bříška žlutě vypouklá a čerstvě doplněná. Je to tak opravdu a vytvářejí si ti „naši“ menší zásoby na onu „kratší“ cestu ze Středomoří? Nebo jen třeba tolikrát nestaví a vědí, že to akorát tak k Boleslavi dají? A neděláme „z tuku“ větší téma, než ve skutečnosti je? Zatím nevím. Mám právo takto odpovědět, ještě jsem toho moc nevyzkoumal. Kdo o jarních tukových zásobách ví tolik, že má jasno.
Posledního jara jsem si na to dal trošku pozor; slinil slavičí peří a fotil. Aby mi zvolna rýsující se a zdůvodnitelný výsledek o tukových zásobách k další cestě vyslábl a začal se viklat, přišel klíčový modráček – tedy samička. Do té chvíle mi to vycházelo a kdybych byl specialistou krátkodobým, už bych to byl na přelomu jarních měsíců podtrhl a sečet. A dole i podepsal.
…
Chytil se mi pěkný modráček (mezi prvními) a potřebně tučný, chytil se další, i stará průtažná samička. Říkal jsem si, jako ve filmu: „Tak, to sedí!“
Chytil se tuze krásný modráček, s již velmi zářivým štítem a s „prázdnou nádrží“. Přišel mi i „hnízdně připravený“ a vletěl na provokaci. „Tak to taky sedí!“
Zajímavost: zhojená rána na břiše (motolice?).
No ale přišel „pohlavek“ za namyšlenost, ještě ten den! Ještě že vládlo už docela „vysoké“ tahové datum; chytla se samička – dvouletá a s kroužkem! Nebyl sice italský, jako tehdy u jiného, vedle na Brodku; byl pro mne ale tento daleko cennější! Ta samička byla jaksepatří ztučnělá a český kroužek už tak trochu napovídal, že by mohla být i česká! Tedy tuzemská čili třeba i nedaleká. – A ono opravdu! Narodila se totiž v Polabí. A to je ona komplikace. Nebo snad není?!
U „hnědých“ slavíků přilétá většina samců docela „na doraz“ a samičky pak o něco později dokonale zakulacené. Netratí tak dny laděním formy, nabuzení a rozsoutěžení mistři by jim to už ani nedovolili. Tlačí je do dávno nastartovaných kopřiv.
Může to být u modráčků podobně? Pak tedy naše jarní práce s tukem musí takovéto zjištění akceptovat. Samci by tedy mohli pro obecnou šablonu „sedět“, samice více po cestě zastavují, zpoždění v tahu jim nevadí. Třeba ještě doplnit, přestože daného materiálu není zatím dostatek, že samice pobyt v místě tahové zastávky výrazně nenatahují, zjištěn byl pobyt nejvýše do druhého dne.
Tukové zásoby tažných ptáků jsou indicií, s kterou úplně pracovat zřejmě neznáme. Co nám chtějí ta slavičí, na chviličku sklopkami či sítěmi šetrně pozastavovaná bříška, vlastně říci?
Třeba věc posune ke světlu dvanáctý z březnů současného století. Kdo ví.
