Pár hodin zbývá do příchodu roku 2012. Po půlnoci tedy vstoupím do třicáté kroužkovací sezóny. Mohl bych tady vzpomínat do rána, stačilo by procházet kroužkovací seznamy a na hodně slavíků bych se upamatoval. V knize kontrolních odchytů snad na všechny!
Jsou to ozvláštněné chvíle života. Dokonce se mi zdá, že jsem došel do fáze, kdy přes slavíky nevidím už ptactvo ostatní. Snad ještě někdy dostanu chuť zachytat si třeba dravce či sovy, bahňáky, skorce, ledňáčky, střízlíky, konipasy horské, nebo hýly. Bývalo to krásné. Znal jsem datum, kdy krajem prolétly cvrčaly, věděl jsem, do kterých hložin na ně líčit. To jsou nádherní drozdi! Chytal jsem čírky obecné, chřástaly vodní, bekasiny i slučky. Jarní bramborníčky hnědé i bělořity, co to bylo v polích za chytání! Ta stará cesta ještě platí; vídám je po hroudách i po plotech. Zapomněl bych na modráčky, to je téma, málem neskutečné! Nebo břehule. Rákosníci ostřicoví z půlky 80. let, tehdy se o nich moc nevědělo. U Nového rybníku v ráji podmáčených ostřic dokonce dva dny zpíval. Na tu bídnou písničku nezapomenu. Chytal jsem i na velkém nocovišti bílých konipasů, jak ti páchli hnojem! Do vrší na bahňáky vlezlo v květnu hejno konipasů „thunbergi“, když jsem se k boxům blížil rákosím, upoutalo mě jejich volání. Tam bývala překvapení! Legrace končila, chytil-li se potkan. Nešlo ho kloudně pustit. Kolik v něm bylo vzteku! Když jsem chytal v rámci CESu, chytil se samec káně lesní do linie, chodil tam na leklé ryby. Ty byla akce! V ruce mám ránu ještě dnes. Když jsem chytil prvního brkoslava, nevěděl jsem tehdy, že se ke svým zdrojům vracejí, že mají denní rozvrh kdy začínají v Českém ráji na jmelí. U nás jsou ale vzácní. Do dravčí sklopky jsem chytil o Silvestru v zahradě žlunu zelenou, sekala v zemi do mravenců. Kroužek našli po letech u Hradce Králové. A co tehdy, když jsem v síti objevil první žluvu! Chytání tundrových modráčků v Krkonoších s partou opravdových znalců. Nezapomenu na návštěvu slavičí hybridní zóny v Polsku; je toho hodně. Jakým překvapením může být chycená křivka či jikavec. Jak se mlynaříci dokáží svolat do sítě. Jak jsem v trní pod lesem nestačil natahovat sklopky na hladové jarní červenky. A jindy zase v bezinkovém houští nalezl toto milé překvapení.
Až jsem došel k slavíkům. A musím přiznat, že až tam jsem se stal badatelem. Občas se řeší, zda mohou amatéři dosáhnout na vědeckou úroveň svým volnočasovým konáním. Jsem přesvědčen, že mnozí ano. A optimálním se jeví součinnost obou pojetí.
Pojďme na chvíli ještě k slavíkům, nějak jsem od nich odskákal.
Ještě před koncem století jsem vůbec nepřemýšlel, co hlubšího nám zástihy slavíka tmavého (ST) či smíšených párů chtějí vlastně sdělit. A to je (při vší skromnosti) třeba ono vědecké uchopení zadání, chcete-li „výzvy“. Dnes jen v tomto tématu čtu takových signálů, že se bojím pomalu o čas. Kolik ho zbývá? Vezměte si třeba jen hledání odpovědi, proč v našich podmínkách ke křížení dochází? – Dobře, u samců ST lze zpěv odůvodnit snahou zabrzdit protahující samice téhož druhu a v přibližně vyhovujícím prostředí s jednou takovou zahnízdit. Vzhledem k silné vazbě samic na místo narození či hnízdění v prostoru kde ST z většiny chybí, jde o snažení marné. Jak to slavík zjistí, je už složité pod tlakem hormonů cestovat kamsi daleko za novým pokusem. Najde se tedy občas v prostředí častější samice příbuzného druhu. A svatba je na spadnutí! Nechápu ovšem případ opačný, kdy v páru je samice ST. O co tam jde v našich podmínkách? Proč jedinec nepokračuje do míst snazšího uplatnění a „sleví“ ke křížení, přinášejícím problémy? Proč se nechá samice zmást odlišným sdělením slavíka obecného (SO) a tedy i odlišným prostředím, než v kterém se narodila? A narodila se tedy opravdu kdesi v lužním lese, kdy rodiče vyletovali za komáry do vzduchu více, než by si hleděli tlející hrabanky dole? Chytané samice mají opravdu vzhled ST, vzorky zkoumány nebyly. To u samců ano. Prověřili jsme jednoho takového dvouletého červnového ST zpěváka a jako takového jej i potvrdili. Kdyby ony samice pocházely ze zpětných křížení (hybrid x čistý druh slavíka), nemuselo by se to poznat, alespoň Němci to tvrdí. Co to je tedy za ptáky v páru se samci SO? Poslechněte si příběh nádherně vybarveného slavíka tmavého (vyfocen nyní v časopise Ptačí svět), který byl chycen na jarním tahu v Dolním Bousově před několika lety.
Usazený pár SO zaletoval z postupně devastovaného hnízdiště (skládka) 300 metrů k cestě, lemované křovitým patrem. Dvouletá (prvně hnízdící) samice chystala hnízdění se starým (kroužkovaným a navrátivším se) samcem na hnízdišti za skládkou, samec nad plochou přízemním letem zaletoval do křovin u cesty, proletoval v celé délce (cca 400 metrů) a zpíval. Netušil jsem, že jde o mě již známého jedince, dokud jsem jej neověřil odchytem sítí. Zaujat tahem motýlů, pobýval jsem v místě dlouho a když tedy ptačí chování naplnilo zvědavost, zahrabal jsem do optimálních plácků temného prostředí sklopky. Vždycky si to velmi užívám, jsem v těch chvílích hrdý, jak umím do tajů pronikat. Jsou to těžko vyslovitelné pocity a očekávání je opravdu vzrušující (někdy to nevyjde, ale to je rovněž zajímavý výsledek). Křoví jsem z cesty očima prosvěcoval, krom migrujících pěnic a budníčků jsem o nic jiného neovadil. Vím však dávno, že slavíci (zejména tahoví a zejména samice) prostě vidět nejsou. Slavík znovu plochu přeletěl, už se vyhnul rutinně natažené „šestce“ a rozezpíval se o kus dál u jakéhosi „splazu“ zeminy, vyklopené pod větve slivoní. Šel jsem si na něj posvítit, popoletěl výše cestou a zmlknul. Myslel jsem, že mne sleduje. Zkontroloval jsem sklopky a šel nahoru za ním. To už ale znovu zpíval na původním místě. Nechal jsem ho, aby nemusel rušit představení a šel k místu až po chvíli. Ve sklopce na „splazu“ skákal chycený slavík. Samec vedle upaloval pryč nad plochou a já v úžasu vylovil z pastičky tohoto slavíka!
Jsem si jist (míry, tučnost, chování, absence zpěvu, kloaka/?/, žravost), že šlo a samici a dokonce starší dvou let, tedy takovou – s někde nějakým hnízdištěm. A „někde“ myslím třeba Belgii, Německo, Holandsko, Skandinávii, Polsko/?/). Druhý den (po noci) byla opravdu pryč. No, ona mi to tak nějak asi chtěla říct. Ono to do sebe vlastně zapadá. Zhola málo spíše téměř nic nevíme o průtažných jarních ST naším územím. A ještě méně tušíme o vztazích mezi místními SO k těmto jinak načasovaným cestovatelům. A k tomu jsem se chtěl vlastně dostat.
Jak to je v případě mezidruhového slavičího namlouvání v podmínkách České republiky?
Přijde průlom, jako u vzácné hybridní samice v roce 2009? Jsme blízko, nebo tajemství vydrží?
Plodný rok všem, kteří hledají v přírodě poznání pro poučení. Klidný čas všem na blog příchozím a v roce 2012 nashledanou.
Z Kněžmostu Pavel Kverek
