Končí čtvrtý leden roku dvoutisícího dvanáctého. Nocí by měla přiletět bouře, prý hodně divoká. O Kněžmostsko strach nemám, to se vždycky nějak přikrčí.
Cestou za prací jsem se zastavil u Červenského rybníku, abych prohledal hladinu. Byla plná ptáků, nikdy to takhle nebylo. Naskýtá se unikátní příležitost uvědomit si, kdyby zamrznutím nebyly rybníky vyřazeny z hledáčku a map vodních ptáků, co by se po nich ubytovalo! Jarní leden nám to hlasitě napovídá.
Já tam šel ale do roští, zavzpomínat. Ta místa mi jsou příjemná. Usedám na šupinatý kmen téměř ležaté vrby, pod klenbu větví. Plácky po sklopkách se lesknou, vidím je odtud všechny čtyři. Jindy tady v lednu leží deka sněhu, teď to tu je, jako kdybych včera s chytáním praštil. No, spíš to může připomínat už březen – čas, kdy se slavíci Evropou vrací. Uvědomuji si, jak jsem si tady zvykl za tři desítky let. Je to už úplně jiná ornitologie. Letos objednám už jen kroužky na slavíky, přichází ve výzkumu další zlom. Dočetl jsem se, aby se mohl člověk považovat za vědce, musí publikovat v odborném tisku. Přestože to už splňuji, publikovat začnu víc. To je jeden z úkolů. O druhém mluvit nebudu, ale kdyby (nám) to vyšlo, spolklo by to sice hodně času, ale byl by to v snažení zásadní posun. Velkým úkolem je též prověřit jarní průtah slavíka tmavého Mladoboleslavskem. Sesypal jsem veškerá data dohromady a cosi se v tom vyčíst dá. Jde zhruba o tři jarní týdny monitorování. Je tam malý problém – zdá se, že meziročně průtah značně kolísá. Co se muselo dít v těchto místech v roce 1991, to si netroufám odhadnout. Neměl jsem tehdy zkušenosti, ale čas, kdy kolem dohořívaly ohně čarodějnic, musel slavíky do míst nasypat. Přišla i jara slabá a pak je otázkou – nakolik jsem chyboval nezkušeností či jakou roli hrají okolnosti další. Kdy táhnou samice lze už též z archivu vyfiltrovat. Údajů je však málo i proto tento plán. Pak ještě pokračovat v pelichání slavíků obecných, tam je třeba rok – dva poctivě bádat a chytat. Ověřovat poznané a být ve střehu. Nadto evidovat přílet i odlet z oblasti. Odlet je zcela nová věc. Když jsem konečně posbíral zkušenosti s touto problematikou, mohu prohlásit, že takovéto údaje ve vztahu k místním populacím se získat dají, ale složitě. Bez chytání a kroužkování to nelze, bez provokace právě tak. Nepohneme se ani bez znalosti prostředí a nároků druhu pro onu nejnebezpečnější část života. Dokonale slavíci předvedli, jak je potřeba přežít vyučila, už chápu, proč se jich víc než polovina dokáže vrátit domů a vydržet pro odlet navazující. Vstávám z vrby, vzpomínka na místního slavíka, kterého se konečně pro výzkum podařilo chytit v čase pelichání opakovaně, by mne tu nejradši ještě pozdržela, ale nemohu. Chystáme restaurování nástěnných slunečních hodin na jižní zdi opravené bousovské školy a metr s tužkou už mne v kapse pobízí. Vážím si toho, že to můžu mít právě takhle a vyhovět si. Všechno jsem v životě poprolínal.
Pověsím sem slíbenou PFku a všem chválím tiché kroky do výprav. A přeji štěstí.
