Potulka a přesídlení s usazením
Velmi zajímavým se jeví vyhodnocení přesídlení slavíka obecného z výzkumu. Prolézal jsem víc než padesátku kontrolních odchytů vztažených k přesídlení podrobně a dlouho a přijde mi skvělé, že jsem vůbec nedosáhl kategorie „nad 10 km“! Jinými slovy: Slavík, který by byl kontrolován dále, jak deset kilometrů, v archivu neexistuje!
Zejména fakt, že „osmikilometrových“ je z oblasti řada, ale chybí právě takový ten „z jednoho konce na druhý“ (z odvráceného břehu Jizery k Sobotce to je 20 km), ukazuje to na známou soudržnost slavičích populací. Ono tímto směrem de facto ani není kam utíkat, na východě se zvedá pahorkatina, na západě začínají lesy. To na šířku je území téměř poloviční, ohraničují jej však striktně vyvýšeniny. Na sever Český ráj, na jihu hřbet Chlumu. Jedině právě za Chlumem ku Praze do pravého Polabí lze druh najít – a to početně. Tam lze snad i předpokládat případný rozliv zkoumané populace.
Nejvzdálenější pohyb kroužkovaného slavíka je tedy 9 km. Je to paradoxně jeden z nejstarších výsledků a je z nejcennějších. Byl už tady diskutován, pojďme jej připomenout z jiného úhlu, s odborným komentářem.
Slavík M 967335 se narodil v anglickém parku v Březně, kde byl 18. června 1983 (jako krátce poletující mládě) postrčen do šestimetrové „drátěnky“ spolu s jedním sourozencem. Zbylá mláďata ani rodiče se chytit nepodařilo.
Tento pták byl kontrolován ještě téhož roku jako přepeřený (1K) poblíž Přepeř, při okraji komplexu Pteč na Dolnobousovsku. To bylo 27. července, kdy se jej podařilo chytit sklopkou v jediném černém bezu u cesty. Zrály tam bezinky a slavík krátce hvízdnul (tím se prozradil). Hned v následné kontrole se chytil.
Setkal jsem se s ním znovu 10. května 1985 v pásu vrbin, při okraji starého luhu pod Studénkou. To už z něho byl tříletý zpěvák!
Zajímalo mne, zda v místě přesídlení vydrží, anebo bude usilovat o návrat do místa narození. Než jsem se mohl vydat do Března a tamního slavičího ráje, zkusil jsem dalšího jara nejprve onu bažantnici pod Studénkou. A on se tam vrátil! 1. května, 7. června i 30. června tam s rodinou pobýval. Dopsal jsem si tedy přesídlení s usazením.
Našel jsem jej tam i 13. května 1987, ve stejném prostředí. Bylo mu 5 let.
Nevím, jestli to pak za rok byla zodpovědnost či nezodpovědnost, pod Studénku jsem už nepřišel. Musel jsem stavět dům a času nebylo na rozdávání. V roce 1991 jsem tam již potkal slavíka jiného. Ukončil jsem naše setkávání tedy dost zbaběle, protože právě on byl tehdy v létě u startu mého manželství.
Pojďme si výsledek více prosvítit, je pravda, že v 90. letech by mi to ještě mnoho neřeklo. Dnes v tomto jediném příběhu vidím tolik signálů!
1. Známe-li stav opeření slavíka v čase kroužkování, jsme schopni tedy velmi přesně stanovit datum narození i vyvedení mláďat. Oba sourozenci měli centimetr dlouhá rýdovací pera a byli krmeni spolu nejméně ještě s jedním vrstevníkem oběma rodiči. Pozdější kontrola na potulce nám potvrzuje, že pokud se podaří mladým rozutéci z hnízda, bývají v přežití dále úspěšní.
2. Časový prostor mezi kroužkováním a letní kontrolou stačil slavíku k výměně drobného prvního (skvrněného) peří. Datum mj. dokládá, že z bezproblémových hnízdění mohou být už koncem prvního prázdninového měsíce mláďata hnízdišti výrazně vzdálena. Kontrola odkryla i prostředí, jaké slavíci na potulce preferují (bezinkové keře v blízkosti cest).
3. Místo kontrolního odchytu ukázalo směr potulky v regionu, byl jím severovýchod. Podařilo se zjistit i to, že stejně jako mnoho ostatních i mladí slavíci se po cestě ozývají kontaktním hlasem (staří jsou v létě tiší a pelichají).
4. Přestože v roce 1984 nebyla bažantnice kontrolována (místo jsem ještě neznal), rok 1985 už v ní slavíka prokázal přesídleného a hnízdícího. Místo leží od rodiště 8 km na severoseverozápad a od místa kontroly na potulce 9 km západně. Vytyčené trasy tvoří trojúhelník.
5. Roky 1986-7 odhalují slavíka, pobývajícího již trvale v místě přesídlení a hnízdícího. Kolika let věku dosáhl, nebylo bohužel zjištěno. Přesto i tento fragment slavičího života, odhalený kroužkováním a následnými odchyty, prokázal ptačí schopnost přežít cesty do zimoviště a za předpokladu zachování hnízdiště být úspěšný v reprodukci. Byla též odvozena snaha slavíků, držet se – pokud ne přímo – tak v blízkosti místa narození.
Na tomto příkladu lze naznačit, jak hlubokou studnici poznání skrývají ony stovky kontrolních odchytů s půldruhým tisícem slavičích kroužkovanců, z severovýchodu boleslavského regionu.
