Fascinující „ptačí rok“

Žádné komentáře u textu s názvem Fascinující „ptačí rok“

Milovníci opeřenců to vědí, život spojený s ptactvem je dobrou cestou. Moc nesebere a hodně dá. Každému tolik, kolik si dokáže najít. Mě se třeba v posledních letech zdá, že v případě tažných ptáků krom jejich všemožně opěvovaného návratu obdivuji stále víc čas odletu. Uznejte sami, že tím se mnoho lidí nezabývá a ono je to jistě složité. Sám jsem tu koncem léta psal o loučení se slavíky a teď jsem zažil něco podobného s havrany. Nevím, jak to je na jejich velkých nocovištích zejména na Pardubicku, ale v Boleslavi jsem je dnes už neviděl. Mohu se samozřejmě mýlit, nejel jsem tam po nich totiž přímo pátrat, ale že tam prvně nebudou, jsem se důvodně domníval. Byl jsem totiž asi svědkem jejich odletu. Nemohu nabídnout fotku, protože jsem byl při své práci bez techniky, ale úkaz popsat dovedu.
Byli jsme včera s Tomem na práci v jedné z kněžmostských zahrad. Do poledne scházela hodinka, mistr uzenář už pro nás pomalu chystal u velkého stolu dva talíře navíc, z domu voněla česnečka. Vyhovovala nám před lety kombinace, kdy jsme odtud odcházeli tvořit na solecký kostel s hřbitůvkem, tam jsme nabraná kila z této „výkrmny“ rychle ztratili.
Na kovaném teploměru se modrý líh zastavil na patnáctce a před krámkem zavířilo suché listí. Stoupalo vzhůru. Nad Hrádkem se v termice točily káně když na západě zesílil mrak. Během chvíle už byl nad náměstím a my v něm chvatně počítali táhnoucí havrany. Tři stovky jich byly jistě! Slunce se na nich lesklo a i přes zhoršující se můj sluch jsem je mohl nyní už i slyšet. Nějaký starý vandrák v pelotonu „chytil“ první teplý komín nad krajem a ti, co letěli stranou, se hned vrátili. Bylo to úžasné, někteří poté „propadli“ až k špici kostela, byly vidět dokonce mnohé olysalé zobáky; křídly manévrovali v proudu neviditelného trychtýře a ležérně stoupali. Švestková polena pod roštem provoněla dvorek na němž jsme s několika zákazníky zůstali stát v úžasu. Kdosi před krámkem velmi rozhodně pohrdl scénami z filmu Ptáci a my uvěřili. Šlo zejména o letové dovednosti havranů kde bylo velmi znát, že nejde o námahu, že se to černé bratrstvo cestou doopravdy baví, že si ten vyhlídnutý den užívají. Zmenšili se málem do neviditelna a přelétli východně k Hrádku. Tam kupodivu mnozí zase sklesali a zdálo se, že zastaví k svačině při jeho úpatí. Kdosi moudrý nahoře rozhodl jinak a zbylí poslechli. Říkal jsem si – po kolikáté už takhle poslechli?!
Poprvé jsem tedy stál při jejich tahové cestě a byl fascinován. Pro někoho „nic moc“, pro mne dost!
Tak takhle to chodí v ptačím roce! Jedni se vrací, jiní odlétají. Proto jsem také na dnešek naplánoval služebku do města, kde dosud trávili zimu. Od Kosmonos jsem ale doufal, že už tu nebudou, že nad Kněžmostem to byli právě oni. Nevím, v přírodě si člověk jistý být nemůže zrovna snadno, ale město bylo ve čtvrtek opravdu prázdné, zůstaly jen kavky. Nad Kněžmostem byli tedy ve vzduchu ti boleslavští! Tak tohle mne fakt baví, to jsou věci z nejvzácnějších, to je panečku výsledek! Jen ty fotky že nemám, to mi je líto. „Zimní“ havrany sem věšet nebudu, protože to už od včerejška neplatí.
„Šťastnou cestu, frajeři! Vy, kteří svou dočasnost berete vážně. Šťastné ruské léto a zase na podzim!“ Palce drží – ten, co měl na vás štěstí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.