Každý ze čtveřice našich slavíků potřebuje k obživě cesty, stezky, cestičky. Vzpomínám jak modráčci kdysi zahnízdili v rákosí Buškovského rybníku jen díky prošlapaným cestičkám od ovcí. Na Brodku je zas dokázaly nalákat ornitologické ulice po sítích. Na Postřekově kdysi pobíhali v melioračních kanálcích. Slavíci uherští v Polsku běhali po náplavách Prosny stejně jako v ušlapaných stezkách bobrů; modráčci tundroví v Krkonoších šmejdí zas kolem lávek z kulatiny. No a slavíci obecní – ti využívají cestiček rybářů, ochozů zvěře, cyklostezek, škvárové běžecké dráhy na bousovském stadionu a dokonce i frekventovaných silnic!
Jejich novodobý výskyt právě kolem viaduktů mimoúrovňového křížení silnic je tématem mnoha tváří. Kolik poznatků se zde nechá pořídit! Dodnes však nemám spolehlivou odpověď na to, zda sem ptáci přesídlili z nouze (jeden důkaz mám), anebo z prohnanosti. R10 pro některé znamená smrt pod koly aut (zvláště v létě pro mláďata), ale když vidím evidovanou (kroužkovanou) samičku, jak v pauzách mezi svištícími projektily od Liberce zabíhá k dělící čáře pro sražený hmyz a v pásu slivoní – mirabelek jím pak lacině fedruje kropenatou mládež, nutí mne to přemýšlet i jinak. Jasně, sameček tam na vrchní Stakorské silnici přišel hned prvního máje o život, ale spíš proto, že si za těch pár chvil nestačil přeladit počítač a zjistit, že Boleslavsko není Afrika.
Pak tu je zkušenost s pelichající hybridní samicí, která také fungovala zevnitř hlohů v dosahu svodidel. A pak tu je čerstvý pokus, kdy jsem u Kosmonos vložil sklopku doslova pod svodidlo na samý okraj silnice. Zdálo se mi totiž v jednu chvíli, že jsem v místě zahlédl ryšavý pohyb. V první kontrole tam byl slavík! Lze tedy usuzovat, že slavíci jakmile místní situaci načtou (zdomácní), začnou kolem silnic početně rozsévané smrti využívat k obživě spíše, než by se byli sami připsali na seznam.
Vzhledem k tomu že, zejména v čase pelichání, jsou ptáci takřka k nezjištění, může být tato symbióza docela častým jevem v těchto specifických prostředích.
