S přibývajícími počty odchycených slavíků přibývá i různých zajímavostí. Jednou z nich jsou náhradní řešení nečekaně uvolněných per rýdováku. Existují i odborná zamyšlení, považující úkaz za částečné pelichání ocasních per. Já se s tím ale neztotožňuji.
Na těchto – podle mne – „řešeních z nouze“ je zajímavé třeba to, že pera mnohdy nedosahují plného počtu i plné délky, jejich vývoj (jako zde na obrázku) je ukončen před dosažením původních rozměrů.
Druhou zajímavostí je pravidelný výskyt „hladových pruhů“, známých od mláďat z hnízd. U adultních jedinců však můj výzkum zaznamenal značné procento pruhovaných per též, je to dáno skutečností, že mnohé slavičí rýdováky vypadnou naráz a současně tudíž i dorůstají.
Zajímavostí nakonec je skutečnost, že vyfocený samec ještě v tento čas zpíval v nevhodném prostředí. Chytání těchto ptáků trvá dlouho a je ve vztahu k místu aktuálního pobytu nejisté (za chvíli pěvec může být zcela jinde), ale vždy se vyplatí. Tito „ztroskotanci“ (němečtí kolegové by zřejmě užili termín „břídilové“), mají pokaždé nějaký problém. Tento „náš“, zřejmě nekvalitní rýdovák. Měl i pravou 1.RL přelomenou v půli ale ta, vzhledem ke své „funkci“ v křídle, problém jistě nezpůsobila.
Posuzovaný jedinec je starší dvou let a jeho zpěv (i přes zmíněnou ubohost) velmi zajímavý.
tak to je zajímavé 🙂