Tato kapitola může být prospěšná zejména kroužkovatelům, proto i terminologie tomu bude odpovídat.
Kříženec (F1) by měl kroužkovateli „přidrhnout“ v ruce zejména z těchto důvodů:
A) slavík je na první pohled robustnější, má hrubší nohy i zobák.
B) pohled na rozevřené křídlo představí 1.RL redukovanou (ověřit u druhého křídla).
C) zúžení vnějšího praporu je patrné pouze na 3.RL, nepočítáme-li 2.RL, kde je prapor
úzký v celém svém rozsahu.
D) naměřená délka přitisknutého křídla je (zejména u samců) zpravidla větší, než 90 mm.
E) spodní krovky ocasní mají výrazné tmavé okrajové lemy.
F) hruď může mít náznak tmavého skvrnění, třeba ve formě jemného žilkování.
Všechny tyto znaky upomínají na slavíka tmavého.
Slavíka obecného naopak připomíná poměr letek ve vrcholu křídla, kdy 2.RL není druhou nejdelší(!) jako u ST, u kterého se tím vrchol jeví mnohem „ostřejší“. Tady je křídlo zaoblené a 2.RL je svou délkou oproti hrotu křídla až na místě třetím.
Rovněž zpěv a místo výskytu je blízké slavíku obecnému.
Křídlo hybridního samce, pocházejícího z páru, kde samice byla ST a samec SO:
Křídlo hybridní samice, pocházející z páru stejné pohlavní polarizace.
Celkový pohled na hybridního slavíka s mírně skvrněnou hrudí.
