Zaměřeno na slavíky

Pojďme k nadpisu, abych z toho hned prvními větami nějak vylezl.

Zamilovaní do prázdnin, do displejů, do cestování, do doplňků fakt dobrých značek, do čtení nebo cestování, ale hlavně – do ornitologie! To mi vychází teď tady u „sdělitelna“, kde sedím, protože mám hrst informací o mne podobných. Tak vám gratuluji a palec k obloze posílám i všem, co neznám. Stačí vlézt na stránky české ornitologie. Jste všichni dobří v tom směřování. A zůstaňte při peří, potřebujeme se navzájem. Jenom ty ornito-parky! Kolik jich už žije. A správci hned dva, co seděli i u mne tady v kabinetu, když cestu začínali. Kryštof, Pepa. Buďme zamilovaní do posledního okamžiku, co skla s řemínkem dovedeme k očím pozvednout!

Lítám v tom dávno i já. Já to mám násobné o vztah ke krajině těch ptáků. Je i moje, protože jako oni, i já z ní vzešel. Vracíme se tam tedy všichni. Já pérující na kolech, oni položení v křídlech. Zpívají o ní – a já vlastně taky. Vztah jako řemen.

Slunce vyšlo i pro dnešní den – a i kdyby bylo snad pod mrakem, bude naše. Nechci tu stavět nějaké kázání, ale jen využít předplaceného a říct: „Dokud v tom vlaku tlukoucích srdcí hřejeme lavici, v notách radosti se zmáchejme, co to jen půjde!“

P.S.: Chodí teď na slavičí stránku dost lidí a tedy od poselství mého očekávám pořádnou údernost. Kdyby jenom pět dalších vyplnilo přihlášku mezi nás, cíl byl stižen. A pojďme těch „pár“ zbývajících křídel po planetě pořádně chránit!

Červen se chystá z krajiny s omluvou. Neudržel vodu v potocích a tam je teď zle. Trnický potok pod soutokem je na suchu. Drenážní hlavníky, co přinášejí vodu z utajených míst v krajině naivního socialismu, vyschlo jim v krku podobně. Uvidíme, co bude dál.

Jinak ale ten měsíc, pokud to šlo, se snažil. Doprovodil slavíky z hnízd a tam, kde je o ně lidé nepřipravili, tam to vycházelo návazně jak pod vyvedeným ohňostrojem. Za sebe říkám: letos slavíci jsou, snad se to nikde nepokazí. Tady je poslední ze včerejška. Všimněte si – už ztrácí kropenatý šat a podrůstá dospěláckým. Taky chování má už jiné, ví si víc rady. A co nevidět půjde pod hvězdy. K poznávačce.

Osobně se na ten čas těším, smutek vyvažuje poznání. Zase si naplním kapsy zkušenostmi, znovu užiji. Už jsem tréninkem prošel teď v předchytávce. Ta končí, vchází pauza, kdy není po nocích nic, a pak už to zmíněné vzlétávání.

Byla to trojice nádherných nocí, podle plánu od loňska zasazená do časné doby pohnízdní, jež omázla po polštářku razítko.

Že se věci mají v souladu s tušeným dokládá tento mladík. Zařaďte si jej sami. V parku patří k druhům „nepůvodním“.

A síť na moment zdržela i mladičkého krutihlava. Je letos první a upozorňuje, že už to bude fakt lítat.

… Ráno bude červenec a bude ho dost.

Kukačky ještě dřou. Když člověk konečně ví, jak to mají, jako by se k nim díval i okem třetím. Tak se věc má. Ty anglické mnohé jsou dávno už v luftu. Naše dál drží. Zrovna tak, jako se nedají porovnávat s tamními, životy našich slavíků.

Pozvala mne přes slavíky, to ano. Ale nechává, ať hledám. Ať se přičiňuji, jdu naproti.

Před chvílí jsem pod oblou střechou příbytku na kolech dopil kafe a už stojím za náspem dráhy (je rozšířený po úpravě, asi nové předpisy) a dívám se dalekohledem na svodnici s mezí, vedoucí k nádraží. A právě – tam už se to vaří pro tahový podzim. Ksakru, tam je živo! Černohlaví bramborníčci s početnou rodinou loví a posedávají, aby hned poté zase zalovili. Čejky občas vzlétnou, tedy rodiče, a pak sednou o kus dál. Mládež je v dosud nevysoké kukuřici s holými placy po rozmáčenosti. Vidím je postávat. Ještě, že se ty socialistické drény zpřelámaly pod tíhou Stalinců. Skřivani už také nemají čas k notám, práce nad hlavu. Hnědokřídlá pěnice – ta ještě pro všechny občas zazpívá. Tady by teď stálo zato zastavit výpověď a prohovořit o tom, jak ptačí rok mezi pěvci vlastně funguje. Jak se stavy neustále proměňují, protože pořád na scénu přichází noví – opoždění či váhaví. No ale pozor! Zase už někteří zmizeli, neúspěch je odsunul jinam. Jde o monstrózně dynamickou záležitost, kterou nelze nikdy podchytit přesně. Teprve když vezmete konkrétní prostředí a podrobíte jej i s pomocí značení poctivé sledovačce, pak trochu vidíte líp.

A pojďme hned vedle do rákosiny.. Vede kotlinou v pruzích kolem vodotečí – a co je k radosti? Zatím ještě smí vést. Je tam napilno jaksepatří. Proužkovaní, obecní i zpěvní rákosníci jsou v akci, doplňují je strnadi rákosní a posedávající ťuhýci obecní. Ti sletují do oboustranných luk a nevrací se naprázdno. Je to takový letní obrázek krajiny, ještě jakž takž fungující.

A červen ze všech sil přikládá pod kotlem, aby se k prázdninám nezadlužil. Jan Skácel by pro Hradišťan sáhl k příměru:“Den je jak chleba, vytažený z pece“. Už se to chystá, už se to rozhýbe na-veliko. Na starost akci dostane mládí. Jeden juvenil za druhým se přeformovává v pěvce kategorie 1K a začne „poletování“. Ilustrovat bychom to mohli třeba na stehlících. Před chvílí seděli tady a teď už jsou tamhle. Tak takhle to funguje i když se setmí, jenom ne u těch stehlíků. Třeba s rákosníky.

Nevím, jak to říct správně, výraz pro to asi není – nepřehlédl jsem, jak voní seno z našich luk. Mohli by to koně, dle mého, dostávat v balíčcích k narozeninám. Jen takových malých, jako jednohubky. Omamné.

Zpátky k nadpisu – nevím, zda jsem podstatu vyjevil, tak tedy ještě jednou a krátce: Krajina předkládá pozvánky a zbytek už je na mně.

Nechtěl bych bádat modráčky ani za nic. Jejich život je jeden veliký otazník – zlatí hnědí slavíci!

…To takhle zapadá slunce vzadu za fabrikou, park je zčásti do hladka a na potoce je v síti konečně objekt. Kdyby se podobně událo v půlce století minulého, tak se lidé u tyček pominou. Dnes už modráček příliš nepřekvapí, kolik jich po republice je. I tady jej vybírám a přisuzuji mu původ hnízdní, pak ale vidím barvy docela jinak, než se u nás ve slati nosí a pozorním. Kombinace prolisů v plechu upomíná na moje zásoby značek, kroužek je v báječné patině od bahenních solí, pravá noha = sudý rok, sameček dvouletý. Dosud nepelichá, i když nejspíš nehnízdil, kulatý je jak míček k zelenému stolu. Tady u nás ale rozhodně nebyl, letos jsem si tu práci dal.

Hluboký západ mezitím přišel o barvy – zato modráček – ten jich má dost. Naši zdejší takoví krasavci nejsou. Míchají se jim do hvězdy narezlé tóny. Jde o ptáka z loňské noci vysokého léta. Tehdy byl chvilku na světě. Teď se stavil a dobře mi tak. Kdepak, stačilo by každému z nás pár metrů rákosiny – co by zatáhl sítí – a mohl by kroužkovat každou chvíli. Když to pod oblohou začíná přeletovat. Co my víme o těchto událostech? Pamatuji, není to tak dávno, pár lidí chytalo aktivně zpěvné rákosníky. Pak nápad zašel, ale časy to na poznatky byly březí. Nevím ani, kde to skončilo, ale tam by se ještě dnes v retrapech vytěžilo plno odvislostí. Nevěřím osobně, že tohle pěvěctvo to nemá v podstatném dané jako základ. Malé vysílače by otázku čaply za pačesy. To jsem si jist. A hodně bychom ponejspíš od kleští každý jeden z nás koukal.

A abych nezapomněl – do pohybu se dali očekávaně prouhatí rákosníci – staří. Máme zástih.

V náhradním pokusu čejky vyvedly mladé, bramborníčků je plná svodnice a těsně po rozednění se od planých třešní ozývala žluva. Ten hlas léta by chyběl, kdybychom ji nedokázali udržet. Kdyby pro ni nebyly koruny.

Noční sítě se ani nepohnuly za horkého bezvětří, zraje muchovník a přilákal dlasky, kteří v kvartetu mládí nakonec skončili pod linkami.

Běží pokusy k ověření loňských zkušeností – dnes a zítra. Noci jsou ovšem krátké, líčí se do nich obtížně.

Velmi důležitý kontrolní odchyt v parku

Centrální vodoteč ztrácí vodu a ta se drží už jenom v kalužinách. Odborníci čím dál hlasitěji upozorňují na letní deficit a my to u nás vidíme na vlastní oči. Voda bude rok od roku vzácnější.

Mluvím o ptačím roku a budu mluvit i o nás. Protože…

Anglický mnohaletý projekt sledování kukačky obecné jenom už dál a dál potvrzuje, jak to v životě mají. Některé jsou už znovu hezkých pár dní na cestě. Na cestě zpět do zimovišť. Píšu to schválně takto obráceně, protože doma na Britských ostrovech jsou jen pár týdnů. Víc času tedy tráví v Konžské pánvi a tak… Mohl to dřív někdo tušit při našem definování ptačích odletů? A co slavíci?

Tam naštěstí k tak hrubým převratnostem nedochází, ovšem pokud nebudeme schopni i drobným cestovatelům připínat satelitní vysílače, mnohé nezvíme. Třeba o čase přesně tomto, kdy staří mění či budou měnit opeření. Z pobytu u nás, tedy doma, abychom zůstali zde u zažité terminologie, nejméně probádaným segmentem je přesně konec hnízdění. To jsou ona zjevení slavíků zničehonic v místech, kde být nemají a často nikdy nebyli. I slovo „často“ dávám obezřetně do rozměru nespolehlivosti, protože jsou důkazy o návratu k pelichání za sobě podobných okolností.

Podtrženo – sečteno: Tento čas, kdy děti chystají futrály a výmluvy směrem k vysvědčení, je pro tuzemský Slavičí rok z tajemného ptačího života nejtajemnější. A stejně jak kalendář, co obrátil v pohledu na časový výměr s číslem 2025 a dny začal osekávat, i Slavičí háj tvář mění a stává se odchytovým místem předodletových a posléze migrujících slavíků všech tří druhů, u nás k zastižení. Je připraveno do posledního stébla trav a škvíra mezi dveřmi jejich životů láká. Pojďme zase a znovu k pozorování. Poznávat, a být o stupeň více v obraze.

Byly roky, kdy jsem o tomto čase „slavíkařil“ naplno. Rád vzpomínám, i když to bylo chytání nelehké. Den začínal žárem a končil pařákem. Po krajině ticho od východu na západ, v haluzích viselo zrání. A přeci z ní slavíci neodletěli jinam, jak se nám – zaměřeným tehdy pozdávalo. Dokonce o tom bylo i napsáno k základně členské.

Všechno jsem „překopal“ jednoho dne pokusem ze zoufalství a pak se už v prostoru začal psát nový čas. Znám chuť odhalování nového, kdy uvažování hledač přenastaví a k pochopení je po hrstech dříve tajemné.

Člověk pokročí a za pár let bere vše za normální. Být by tak ale nemělo. Vážím si všech minut upocené dřiny, oteklý od komárů, s tmavými trny pozabodanými v každém z přítomných prstů. Žahavých kopřiv i rudých stop na kůži po dotecích divokého chmele. Prvního slavíka v ježatém procesu, letu neschopného, v ruce odevzdaného. Začal jsem úkazy hltavě brát jako krajina vodu, když o tom čase nezaprší a nezaprší. A práce se na hnízdištích protáhla po samý odlet. Pak byli pryč a člověk se mohl dávat dohromady. Ovšem už ani to poslední roky neplatí. Sledování jsem posunul až do fáze „momentek z cest“.

Pak skončí prázdniny, Česko od slavíků vymetené, pak teprve přijde chvilička shrnout po rýžovnici zlatinky do skleničky.

Tak je to tady! Dlouhá světlá fáze dne už nikdy letos nebude delší. Nemá cenu bědovat, nikdo s tím nic nesvede. Pojďme pod větve. Pojďme si říct aktuálně ze života mistra pěvce slavíka.

Začalo pelichání. Proces, ke kterému jsou vyzýváni všichni kroužkovatelé, aby jej obsáhli pro svoji praxi v terénu. Jde o jeden z nejupřímnějších záchytných bodů pro chvíle determinace a nutno stále ještě poznamenávat, nezaběhlý dost. Našprtat se to nedá, musí se nakoukat. To čtení je ovšem vzrušující a člověk se na každou novou příležitost těší. Může pokročit dál, může si přijít jistějším.

Pelichacích modelů je několik, slavíci drží ten z jednodušších – ovšem, vyžaduje to od těla velice kvalitní peří. Uvažte, že teď převléknou obrys na cestu za sluncem a v stejném se vrátí. Co vrátí?! Ten samý jim poslouží k jarnímu okouzlování i rozmnožení. A kruh se uzavřel. Jsme zase za půlkou června, před slunovratem.

A nejde jen o stav opeření, který vidíme v ruce, jde rovněž o chování, které proces provází. Tam se od odložení zpěvníku začne dít tolik věcí, že bychom tu seděli do večera. A pak? Slyšíme neslyšné zavření dveří a kout kousek od Klenice bude zas sám. Pro čekání. Proti kterému stojí pokračující život aktéra kdesi na cestě – tam, kam nevidíme. Jen značná náhoda a proinvestované kroužkování může umožnit hrstku poznatků navíc. Ten moment má podobu houbařova okouzlení, kdy pro hřiby nemá košík kam postavit. Zahradníkovo spokojené zapráskání knírem, když ředkvičky v hlíně nabobtnaly, že nejdou kale vytáhnout. Slídíte v souřadnicích místa ohlášeného odečtu kroužku a hlava se těší na chvíle příští. Bude se přemýšlet po novotě, s dalším překonaným zámkem. Nádherný stav vzácnosti šafránu (míněno u slavíků). A přeci už zvýšené počty muzeem podchycených jedinců tu a tam něco poodkryly. Jdu za nimi cestou z náročných, kdybych si vybral čápy, věděl bych o mnoho víc. Jsem ale šťastný za to, v čem jsem. – Já vím, ještě neodlétli, ale až v dubnu přiletí…

Zkraje projevu bych rád upozornil na zmatek, který v ptačím světě probíhá. Vezměte – kukačky v parku dřou, vydělávají na dovolenou, kterou nastoupí co nevidět, na straně druhé včera ještě travinami migrovala křepelka. V směru opačném. Bez ohledu na tyto události vrcholí přípravy na letní ponocování s kleštěmi. Koridory vysečeny do hladka, tyče nachystány, léto se blíží.

Ano, zatímco na straně jedné je prostředí stále hnízdištěm, a ještě dost dlouho bude, na straně druhé se chystá kroužkovací punkt. Křoviny nemají být jen spleť větví, slavík má rád táhlé prostupy, nejlépe bez trávy, aby mohl letět co nejníže při zemi. To právě tvořím podél centrální osy. Nejde však o dálnici, kde vidět z jednoho konce na druhý, cestička se vlní v táhlých obloucích. A bochníky vrb čistím od vnitřních větví – výmladků. Je báječné uvnitř posedět a čekat, co přiletí. Nyní to jsou v tomto typu prostředí zejména rodinky místních(?) sýkor, je radost jejich úrodu pozorovat. A měli jsme noční návštěvu, tlupu divočáků. Myslím, že nejedno hnízdo bylo prozrazeno. Kachna u přepadu zcela jistě. Mají frňáky neskutečně schopné.

V nejnovější části hnízdí skřivan, tak se pcháč vyžínat musí opatrně. To je další obrovský malér směrem k přírodě. Seče by měly za sezónu proběhnout dvě dle nařízení, ale kde zůstala podpora zvířat?

Mladí slavíci už jsou pryč. Nebudou daleko, ale už je v rodišti nepotkávám. Však oni se ještě ukáží, až se za nocí vydají na křídla „zapisovat“. Přeživších několik procent třešňové úrody přilákalo dlasky. Každý rok stejné, i když pozor! Také u nás jeden pár hnízdí, nejsou tedy všichni přespolní. A pochopitelně se slétají špačci. Už se to okolím porozneslo.

Motýlí otazník věším v závěru. Také jste si všimli, jak z naší přírody zmizela babočka kopřivová? Motýl, kdysi jeden z nejběžnějších. Úplně se to otočilo. Široce kvetou keře ptačího zobu a hemží se babočkou bodlákovou, když paví oka vybírají oddychový čas. Babočka bodláková za mého mládí byla vzácnou. Záleží u ní, jak vyjdou dálkové přelety, je totiž tažná, přinejmenším větší část její populace. A abych byl ještě opatrnější – větší část populace ve zdejší výspě Polabí.

Web ornitologických pozorování Avif přináší novinky z ptačího prostoru, viselo na něm i pozorování/poslech dvou slavičích kříženců. Už nevisí, bylo staženo. Pojďme se na věc podívat zde na blogu, kde je prostor posvítit zeširoka. A třeba sem i pozorovatel zabloudí a zážitek docení jako přeci jen obohacující.

Přesně vím, k čemu došlo a případ není prvním. I v poště o tomto čase taková pozorování od lidí bývají. Chybou zápisu je připisovat zjištěný zpěv hybridům. K uším zní netradiční zpěvník a pozorovatel neumí slyšené přiřadit slavíku tmavému, protože sloky představu nesplňují. Neumí ale hlas připsat ani slavíku obecnému, protože zpěv je určitě jiný, divný.

V Slavičím háji o tomto čase oba aktéři „od křižovatky“ prozpěvují tak, že by skončili v zápise podobně. A najdeme obdobné stavy i jinde po okolí. Slavíci přitvrdili a zkracují. Umně dovedou vylovit tvrdý tlukot z repertoáru slavíka tmavého a sdělení dokončit úsečnými výkřiky z veršů slavíka obecného. Tím, že prozpěvování postrádá úvod (krešendo), zpěv působí velice nečekaně. Vůbec se neztotožňuje se slokami jarních koncertů. Proč tomu je právě takto, zatím nevím. Vždyť jde o vzácnou příležitost k mladým, zaslechnout druhovou píseň. V minulosti se toto podletní prozpěvování připisovalo nehnízdícím ptákům. Je to zjednodušující a ve většině případů nepravdivé. Už proto, že nehnízdící samci začínají pelichat brzy a k zpěvu není důvod. Zpívají tak především „spokojení otcové“ od čerstvě rozpadlých rodin. Důvodem zpěvu o tomto čase může být i průběžné obhajování teritoria, nyní potřebného k uživení aktéra.

Popsaný stav ovšem nepotrvá dlouho. Hlasové aktivity utichnou a s kalendářním létem už o slavících nikdo neuslyší. Projdou poslední fází pobytu doma, přípravami na odlet. Přijde mi skvělé, že mezidruhově každý odletí jinam. Jako dva známí rákosníci, kteří to mají taky tak. Žasnout tedy můžeme nad fyzickou výbavou absolventů a uvědomovat si, že rozdíl ve výměru zmíněných cest je značný. A že příroda i tady ve své otlučené moudrosti na podobné potřeby pamatuje.