Zaměřeno na slavíky

Pondělí Velikonoční s datem 5. dubna bylo důvodem k návštěvě tří vybraných hnízdišť.

U Červenského rybníku na Dolnobousovsku v příbřežní lokalitě je klid.

V údolí Nedbalky na Mnichovohradišťsku foukal koncem odpoledne severní vítr, proti němuž táhli domů drozdi cvrčaly. První skupina, která na sebe v závětří počkala, čítala kolem čtyřiceti ptáků, za ní pak přes Český ráj letěli v dálce další.

Na „hlas“ v místě, kde loni padl příletový rekord, „přišli“ všichni ptáci z okolí, takže bylo jasné, že tam slavík ještě není. Zato straky vybudovaly hnízdo v místech, kde slavíci hnízdívají. Budou to mít slavíci letos opravdu těžké.

Do Kalendáře příletů zapisuji „nulu“, jsem na to však v tuto dobu za léta vyčkávání zvyklý, jeden den to ale přijít musí!

Z republiky zatím slavík hlášen není, nejprve se tak znovu zřejmě stane na jižní Moravě, v loni to bylo 8. dubna.

Klid byl i u mnichovohradišťského viaduktu, u protihlukové stěny se ozvala pouze červenka.

Přední český ornitolog doktor Jiří Formánek, když v 80. letech nacházel pro své kolegy první česká hnízda modráčků kolem postřekovských rybníků, upozorňoval na nutnost vžít se do role slavičí samičky. Hledání je pak prý mnohem jednodušší. Musím říct, že si na něho občas vzpomenu. Stejně jako tehdy on, i já mám dnes v hlavě srovnány nároky druhu na prostředí, vím, co slavíkům svědčí, o co nestojí. Vím také, jak je vše značně provázáno, co musí krajina stihnout, než se mistr vrátí. Ač je na to velmi málo času, razance, s jakou se ony plácky činí, aby o svého pěvce nepřišly, je obdivuhodná. V čase jarního čekání na slavíky se tím velmi bavím. Kopřivy, které by si místní slavíci samou úctou mohli nepochybně vyšít na prapor, rostou teď takřka před očima. A samičky, alespoň ty zkušené, s nimi počítají.

Vzpomínám, jak jsem se kdysi nečekaně stal svědkem položení „základního kamene“ prvního „mého“ hnízda. Bylo to zkraje května, přesně před třiceti lety. Přiklopen hlohovým keřem, opírajíc se ještě o mnohem ostnatější kmen akátu, vyholeným patrem jsem zahlédl slavíka s listem v zobáku. Suchý list byl věrně v barvách opeřence, takže se zdálo, jakoby jím pohrával vítr. Při okraji keře pták břemeno upustil a vinu za to jsem přikládal sobě. Než jsem se ale vzpamatoval, slavík byl v akci podruhé a upustil list podobně. Druhý den už byla mezi mladými kopřivami z listí pěkná hromádka. Od té chvíle jsem si vše zapisoval. A protože dávno nemám na hnízda slavíků čas, pro informace se vracím právě do první etapy výzkumu.

Hnízdiště, zejména ta „jednopárová“, vypadají nenápadně a v předjaří by jen málokoho napadlo, že právě zde bude za pár týdnů, po dobu více než jednoho měsíce, vibrovat nocí skvostný koncert slavíkův.

Dlouholeté sledování hnízdní populace ukázalo, že síla Mladoboleslavska je (narozdíl třeba od jižní Moravy či Českého Středohoří) právě v těchto nevelkých, v krajině však dosud přežívajících, drobných lokalitách. Slavík zde dokáže efektivně využít snížené vnitrodruhové konkurence a lokality jsou tak pro něj dostatečně úživné. U některých může sice dojít k problému v čase pelichání, slavík to v takovývh případech řeší přesídlením, i takový důkaz již výzkum přinesl.

Snímek představuje dosud jediné sledované hnízdiště na odvráceném břehu Jizery, v sousedství technického dvora, na okraji Mnichova Hradiště.

Duben je prvním měsícem výzkumu hnízdní populace slavíka obecného v podmínkách Mladoboleslavska. „Slavičí web“ bude od této chvíle formou zápisků přinášet postřehy a zkušenosti z osmadvacáté kroužkovací sezóny.

Návštěvník stránky má možnost k dotazům či jakýmkoliv jiným vyjádřením. Objeví se zde upoutávky na akce pro veřejnost, se slavíky spojené. Určitě se zde objeví také konkrétní data o příletech slavíků do oblasti a jiné zajímavosti.

Přijměte tedy, vážení příchozí, pozvánku k prožití slavičího jara (i léta) v mé společnosti, v kraji mezi Humprechtem a Jizerou.

Příjemné putování přeje všem doprovázejícím Pavel Kverek z Kněžmostu.

Když půjde všechno dobře, za deset dnů mohou být doma první slavíci! Rekord v příletu je totiž 10. dubna. Ze sledovaných hnízdišť se zdá, že všechna přežila, podobně jako tento plácek u Červenského rybníka. Jde o poměrně „mladé“ hnízdiště, vzniklé teprve na přelomu století. Slavík obecný se zde usadil až poté, co byly do podmáčeného území nahrnuty hromady hlíny a touto navážkou vzniklo výrazně sušší stanoviště. Brzy jej obsadily křoviny, kopřivy a devětsil.

Bylo zajímavé sledovat, jak slavíci po osídlení místa velmi rychle rozšířili své hnízdní okrsky i přes cestu, do úzkého křovitého lemu v sousedství nefunkčního mlýnského náhonu . Tam také nejčastěji sbírali potravu, tam se je úspěšně dařilo i chytat. Situace vystihuje nároky druhu na prostředí a současně naznačuje možnost, jak slavíkům pomoci.

V roce 2007 bylo křoví kolem cesty prosvětleno, což se negativně projevilo i na počtu párů slavíků. Nyní se vše vrací k normálu.

Oblast východního pobřeží Červenského rybníku s přilehlými lukami, melioračními struhami a „bochníky“ křovitých vrb jsou zajímavé – zdá se – i v čase jarní migrace druhu. O tomto fenoménu nebylo dosud pro sledovanou oblast dostatek informací, až v roce 2009 bylo právě v lukách prokázáno nebývale vysoké množství krátce zpívajících samců v konci 1. květnové dekády. Stav trval dva až tři dny, než se ptáci do jednoho vytratili. Je tímto „nakročeno“ k zdokumentování jarního průtahu druhu oblastí? Uvidíme, co přinese rok letošní.

Zatímco „slavičí křoví“ zbytku republiky obepínají spíše liány divokého chmelu, břečťanu, růží či exotické liány kiwi, u nás to jsou především kopřivové háje.

V čase, kdy samička zakládá hnízdo, žahavky jsou již nastartovány a připraveny slavíky chránit. Hnízdo rychle přerostou a ukryjí před opeřenými predátory. Jsou schopny také značně omezit déšť a sluneční paprsky. Na Mladoboleslavsku jde tedy o jakési májové „zpívání kopřivám“.

Kopřivový prales Mladoboleslavska.

Hnízdiště parkového typu s převažujícím břečťanem.

Slavík tmavý – dříve uherský, se u nás objevuje na obou tazích, občas i v hnízdním období. Během migrace se sním můžeme setkat i v sušších biotopech, jak je tomu zde, u Dolního Bousova.

Na rozevřeném křídle jsou dobře vidět základní rozlišovací znaky: 1.RL nápadně krátká, „ostrý“ hrot křídla a „zúžení“ 3.RL. Obrázek představuje křídlo mladšího samečka, chyceného v hnízdní době v bažantnici u Mnichova Hradiště. Druhová příslušnost byla potvrzena analýzou DNA.

Podzimní mladý pták ze Staré Studénky.

Nedokážu rozhodnout, která fáze „slavičího roku“ je nejkrásnější. Jedním z kandidátů na vítězství jsou chvíle těsně před příletem.

I proto, že jarní návraty slavíkům eviduji, je pokukování k jihu vždy velmi vzrušující.

Konečně – krajina, v tomto čase, je divadlem i bez slavíků!

A v hlavní úloze – život!

Do předu vůbec nelze odhadnout, co která vycházka přinese, k čemu se člověk přimotá.

Troubení nad hlavou prozradilo jeřáby, vracející se k Břehyni . K Staré Studénce přilétli od jihozápadu a jakmile za kopcem spatřili maják Bezdězu, letovou trasu rychle korigovali. Domů už teď schází jen několik kilometrů.

Nemyslím si, že je potřeba třiceti let k tomu, aby člověka specializace připravila o soudnost. Se slavíky se to může stát mnohem dřív. Ale je špatné, když se pochopení tématu přesune do roviny obav o přežití druhu? A jak jinak by už měla vypadat ochrana přírody a v praxi , když ne uplatněním získaných poznatků?

Slavík obecný má rád zpustlá místa, s buření, neshrabaným listím, bochníky kopřiv a po zemi popadaným klestím. Stál by ale kdokoliv z hospodářů o takový nepořádek? Na čí stranu se má badatel přiklonit, vědom si stále více toho, že v brzku může být pro sledovaný druh v oblasti zle?

A tak chodím v předjaří krajinou a jenom doufám. Dojde-li přesto na slavičí zákoutí, zlobit se mnoho nemohu.

Jsou tu ještě jiná a přestože některá vznikají spíše jen na přechodnou dobu, život slavíků tím v krajině může běžet dál.

Aby slavičí hnízdiště Mladoboleslavska nepůsobila spíše nepřátelsky a odpudivě, jak by se mohlo

jevit z prvního představení „světel a stínů“, přimíchám více „světla“. „Stínem“ budu šetřit, umístím jej až ke konci kapitoly a to jej ještě značně změkčíme.

Protože u nás se na objevení fungujícího hnízdiště slavíků tmavých stále ještě čeká, využil jsem v roce 2008 nabídky přátel, navštívit jedno z jeho nejbližších zahraničních hnízdišť v Polsku.

Stejně, jako před pár dny slavíci, tak i já jsem nejprve musel překonat hraniční hory, abych před sebou konečně spatřil onu přírodě stále ještě blízkou polskou krajinu.

Cílem bylo záplavové území Prosny, která si v nížinné krajině stále ještě žije zcela po svém. V tu dobu byla ještě podbarvena sedimenty do temných tónů mědi, v tůních jsem tušil sumce, v pobřeží bobry. Pole tu chamtivě nedobíhala až k samému okraji řeky, nechávala prostor bujné vegetaci. V přechodovém pásmu to žilo květinami, které u nás už dávno chybí. Most přes řeku sice držel „silou vůle“, ale to už tak unikátní náladu prostředí spíše umocňovalo.

Ve stržených březích hnízdily břehule říční, přesně v duchu svého příjmení. Pobřežní laguny po záplavách postupně vysychaly.

Biotop nabízí podmínky nejen pro slavíka tmavého, ale i obecného. Jde tedy o hybridní pásmo, kde oba druhy žijí pospolu a občas mohou tvořit smíšená manželství.

Přesto vlhčí místa, jako je toto, preferuje slavík tmavý, obecný se drží při sušších okrajích.

Večery druhé dekády května jsou tady prosyceny songy z obou zpěvníků a blížící se noc košatou produkci ještě výrazně zesílí. Polští tmaví slavíci dorazili hnízdit!

Bobři jdou ptákům svojí těžařskou aktivitou „na ruku“, vytvářejí příhodně zmlazovanou pařezovinu pro komfortní zakládání hlubokých slavičích hnízd.

Polsko.