Autor: Pavel Kverek

Prověřování přítomnosti slavíků v údolí Nedbalky (22.4.) je i letos originální! Vrátil se sice zatím pouze jediný samec, zřejmě „opožděný“ loňský držitel rekordu (chytat vůbec nejde), ale v jeho společnosti byl chycen jiný slavík, pravděpodobně již samice. A navíc dvouletá!

To jsou tedy věci! Okroužkovali jsme ji a později ji zkusíme ověřit kontrolou. Nebude to mít ale jednoduché, lišky v místě již tradičně rozhrabaly celý svah, straky hnízdí přímo v trní. Psy tam někteří „venčitelé“ pouštějí, ať si užijí stíháním zajíců, až mne notně vytočili. Čím jsou bohatší – tím otrlejší!

Ale na slavíky se v máji do údolí k Hradišti opravdu těším.

Kroužkovatelům „malých drozdovitých“ (ikdyž slavík nově patří jinam):

Povšiměte si onoho „rozhraní pelichání“ na loketních VK a také tvaru RP na dalším obrázku. Znaky nejsou po zimování na peří sice nejlepší, ale jasné jsou. Obrusy v ploše RL nejsou nijak výrazné, ale to se projeví razantněji až v létě, po hnízdění. První měkké peří náporu zcela jistě značně podlehne.

Už včera (21.4.) večer jsem z práce cestou domů „nahrál“ u Solečku navrátivšího se slavíka.

Byla ale skoro tma, tak jsem se tam vychystal dnes ráno. Zpíval sám od sebe, ale zatím pouze „tréninkově“. Kroužek nemá, původní slavík asi někde zahynul. Jsou mu tak tři roky, starší nebude.

Je úplně bez tuku, tak by měli podle mých představ samci teď vypadat, pokud opravdu spěchají domů.

Tady je.

Po ránu bylo v tom půvabném údolíčku kolem pramene úplně bílo. Zachytil jsem poslední fázi „tání“ v mrazivé dolině.

Na sousední lokalitě ještě nic není. Teď už ale budou starší slavíci určitě spěchat, jde o pozice!

Hliníkový kroužek s ražbou stanice a identifikačním kódem ptákům nijak zásadně nepřekáží. U slavíků mám na 300 důkazů, kdy se s ním pták vrátil z Afriky. Některé kontroly jsou i po letech a běhák byl vždy v naprostém pořádku, na druhou stranu, nebýt kroužků, mnohé by zůstalo utajeno.

Se slavíky jsem se setkal prvně v roce 1980, od roku 1983 mám povolení tyto zkoumat i za pomoci kroužkování, stal jsem se specialistou. Stovky hodin vyprávění o druhu v médiích, několik zachráněných hnízdišť v oblasti, ale především cenné poznatky, využitelné právě i k ochraně druhu, jsou vysvědčením z této záliby. Po letech scházení se s objektem zájmu si dokonce myslím, že slavíkům v jejich životě výrazněji nepřekážím. Skutečnost, že nejde jen o nějaké to „chytání pro radost“ si můžeme dokázat právě třeba na prvním letošním výsledku kroužkování. Pojďme se tedy podívat, co kontrolní odchyt bousovského slavíka pro výzkum znamená, co lze z něho vyčíst:

Prvním zjištěním je fakt, že se slavík vrátil po roce do stejného místa. Takových důkazů je mnoho a výsledek nepřekvapuje. Proběhla i porovnání biometrických údajů, to však nechme na jinou diskusi. Zajímavé je zejména to, že v čase kroužkování šlo o dvouletého jedince, který se mohl – a nemusel narodit v roce 2008 tamtéž. Velmi pravděpodobně tam však prožil (ať už v hnízdění či nikoliv) svůj první rok dospělosti a v místě rozhodně i pelichal. V roce kroužkování se zcela jistě (jako dvouletý) objevil na lokalitě v pozdějším datu (spíše až v květnu). Letos nám ale krásně předvedl, jak je schopen „usazený“ sameček (v našem případě tříletý) přispíšit natolik, aby místo „okraloval“. A velmi pravděpodobně bude úspěšný!

Starý slavík (dříve označený) se s největší pravděpodobností již nevrátí a tento rok bude v režii jeho nástupce; svádí to k domněnce – mohl by to být jeho syn? Není to vůbec vyloučeno.

Výsledek je cenný už proto, že dvouletí ptáci se mnohdy chovají jinak, ale to je opět na zcela jinou diskusi.

Kontrolních odchytů registruji stovky. Jde o nejcennější výsledky kroužkování. Slavíci se tak stávají, alespoň pro mne, čitelnější. Kontrolní odchyty (retrapy) lze rozdělit na uskutečněné v samém roce kroužkování a na ty po letech. Dále je lze členit na výsledky mláďat a obou slavičích pohlaví. Rovněž třeba počítat s těmi, které mohou zajistit jiní kroužkovatelé v oblasti či mimo ni, uvažovat lze i výsledky ze zahraničí, které však zatím v mém výzkumu chybí.

Poslední den druhé dekády roku 2010, který jsem namířil pouze na dvě lokality u Klenice, přinesl druhého zjištěného slavíka a první retrap této sezóny! Na vychytralého slavíka od Dolního Bousova bylo ale třeba zvolit odlišný způsob odchytu, než včera u Bakova. Slavík mne poznal hned, jak jsem zastavil autem na cestě :)), naštěstí bylo pro odchyt víc času, než včera a poté, co se přehnala bouřka, vše vyšlo. Kroužek na jeho noze mne vůbec nemohl překvapit.

V archivu jsem zjistil, že označen byl v místě 28. června loňského roku, kdy už pelichal. Tehdy byl dvouletý a mohl u Červenského rybníka i hnízdit. Teď se vrátil a dokonce drží zajímavý rekord, je totiž nejčasnějším retrapem mého výzkumu! Když jsem vše doměřil, vyfotil a chystal vážení, připadal mi, že si procedůru od loňska pamatuje, že ani v Africe z toho nic nezapomněl. Jistě věděl i to, že po zvážení může zase letět.

Na lokalitě nemůže být dlouho, nejdéle od včerejška, více zjistit nelze. Od včerejšího slavíka je tento „vylítanější“, nemá tolik viditelného tuku. Ale zpívá nádherně, v noci už možná začne sám od sebe. V sousedství však jeho souputníci ještě nejsou.

Ještě že jsme v podvečer na chvíli vyrazili! Projeli jsme Býčinu a Buda kompletně – nikde nic. Když jsme spolu se synem testovali lokalitu Zájezdy, slunce na západě klopýtlo a zmizelo.

Chtěl jsem svému kolegovi představit ještě zajímavé hnízdiště při okraji bažantnice u obce Horka, kde jsem byl v loni úspěšný. Jde v podstatě o oboustranný široký lem staré cesty, s báječným podrostem a holinou, v místě prostupu elektrovodu. Spíše z povinnosti jsem zapnul přehrávač se zpěvem – bez odezvy. V podrostu před námi se však cosi mihlo, jakoby tam v tichosti někdo přistál a zblízka nás pozoroval. Červenka by se jistě hned ozvala a pěvuška se chová jinak. Černohlávek by v podvečer vůbec nevolil takto přízemní let a určitě by se rozezpíval. Drozda by to asi nezajímalo, nepřišel by tak blízko a hlavně – je větší. Změnili jsme produkci a tence vyslali k hraně roští slavičí kontaktní hlas a bylo to jasné! V křoví byl slavík! Zvolili jsme adekvátní způsob odchytu s ohledem na čas a ještě, s poměrně dobrým osvětlením, se mohl pořídit snímek. Není nic moc, ale na web stačí.

Slavík byl „starší ročník“ , slušně v kondici a hlavně – první! V koutku zobáku měl klíště a my jej s radostí nacpali do lihu. Slavík přiletěl čerstvě a parazit nemusí být vůbec zdejší! Je zajímavé, jak při odstraňování klíšťat slavíci „drží“. Ti, co se s námi setkávají prvně – jako tento sameček – netuším, co si myslí. Ti staří při kontrololách kroužků bývají odevzdaní. Prostě si chvilku počkají, ví, že až se „setmí“ v čase vážení, z pytlíku vyletí a zase budou žít. I tenhle mistr, jakmile dosáhl roští, docela slušně zazpíval. No, bude to tady za týden asi pořádně vibrovat, kout je to krásný.

– Fakt skvělý den – tenhle 19. duben!
   

Ve středu jsem v novinách slíbil, že do příletu slavíků zbývají hodiny! Těch hodin je letos ale nedohledně, jsou dlouhé a prodražují se – přesto – dnes v noci jsem nemohl spát a to se mi nestává. Do parapetu temnou nocí mlátí déšť – vím, že po přechodu fronty se to stane, budou tady!

V neděli 18. 4. jsem nejdříve vyjel do místa držícího rekord – je dosud bez slavíků. Lidé chodí kolem a vědí, co sleduji, četli totiž noviny. Strkám hlavu do křoví, aby neviděli, jak se červenám. To jsem si, naladěn loňským příletem, tedy naběhl!

Letos poprvé jsem navštívil jednu z posledních neprozkoumaných lokalit – bažantnici u Mnichova Hradiště, rovněž tam nejsou – křoví však ano a to jsem rád. Pak jsem vyrazil na periferii Mladé Boleslavi a objevil pro druh úžasná zákoutí. Za zdí továrny je svět, místy složený ze zbytků zahrad. Kvetou tam kytky dávno neexistujících záhonků a nevede tam cesta. Rychlostní silnice místo kdysi přeťala a dokonale zakonzervovala. Z druhé strany ohraničuje území Zalužanský potok s kachnami, slípkami a hbitými tloušti, kteří sem přišli zřejmě z Klenice. Z lidí sem našli cestu pouze bezdomovci, obsadili jakýsi sklípek, v němž plesniví brambory a sprosté časopisy.

U viaduktů v sousedství je taky klid. Našel jsem ony již dříve diskutované balíky nerozdaných letáků – je to veselé – jakési „sdělení nikomu“.

Oholená kabeláž v křoví, vysypané peněženky, na stromě visící uzenina a hned vedle zrcadlo! Nedá se mluvit o nějaké nouzi, kalhoty borci neperou, když se v kolenou zlomí – vyhodí je.

Po kolejích táhne ženská, rozteč pražců jí komicky zkracuje krok, vleče igelitky a nechápe, proč, když už jsem tady, něco někam taky netáhnu…

Viadukty na periferii města jsou skvělé divadlo, už jsem psal, že trochu nebezpečné, ale daly mi v loňském červnu slavíka, kterého hledala celá ornitologická Evropa!

Viadukty jsou střetem několika světů současně. Okraj města je útočištěm lidí „okraje naší společnosti“; je ale zároveň rezervoárem pestré škály zvířat, z kulturní krajiny vytlačených. Je místem nejisté budoucnosti, vždyť i sem město v nespoutaném rozmachu brzy nakročí.

Na silnici je rozježděný psík mývalovitý, dosídlil až k Boleslavi. V parčíku uprostřed „kruháku“ je čerstvě vybrané hnízdo divoké kachny – možná, že je to jeho práce. Větší zajímavostí však může být, jak by mláďata vyrazila později za vodou. Vypitá snůška a rozházené kachní peří, je skvrnou na modrém koberci z rozkvetlého barvínku.

Auto nechávám na parkovišti obchoďáku, je to bezpečné. Tady, při okraji nejblíže křoví, nikdo neparkuje, s nikým si nevadím. Místo je to klidné, stojím v drti, zloději vymlácených skel, z repráku dívčí hlas děkuje za to, že „suchý sortiment“ zavolá linku 101 a úklidová služba se strojem přijede do uličky 10! Těším se na tyto slavičí plácky, jsou jiné – velmi moderní!

Čtení o slavících najde návštěvník i na webu Východočeské pobočky ČSO (http://www.vcpcso.cz), kam občas přispívám.

Dne 17. dubna 2010 nebude překonán už ani přílet z roku 2006, slavíci ani dnes nikde nebyli. Navštívil jsem zase Dolnobousovsko, které drží několik rekordů „tohoročních“; obešel jsem celý Červenský rybník (nejsou tam tradičně ani modráčci), navštívil místa další. Nikde nic!

V podvečer jsem navštívil znovu Mnichovohradišťsko, ani tam nic není. Na ústředním webu společnosti však konečně slavíci přibyli – jsou tři a všichni z jihu Moravy. Informace z tohoto zdroje mají pro naši oblast zásadní přínos ikdyž je jasné, že každý ornitolog svá pozorování nezveřejňuje. Problém tohoto zdroje je však v tom, že informace jsou nejčastěji v té nejobecnější formě, prosté jakéhokoliv komentáře. Sám web ani mnoho prostoru nenabízí. Nelze z hlášení většinou získat ani to, zda již slavík zpíval, pozorovatelem byl „rozezpíván“ či nikoliv. A to je v tuto dobu pro hodnocení druhu zásadní.

Ukazuje se, že rok 2010 bude v posuzování návratu slavíků obecných jedním z pomalejších až pomalých či snad velmi pomalých? To se uvidí.

Abychom nabídli i v tomto čase nějaký důvod k přemýšlení, upozorňuji na skutečnost, že u samců k rozkolísání příletu meziročně dochází, samice se však vrací až překvapivě přesně (zejména „staré dámy“). Důkazy existují.

Sklopky se v ruksaku nudí, červi jsou zpupní. Mohl bych vyrazit na bramborníčky či bělořity do polí, bývá to na kamenných muldičkách krásné chytání! Ale specializace velí utrácet čas v natěšených slavičích roštích. Půjdu tedy tam. Chvíle nenaplněných představ jsou jen stupňováním výsledného efektu některého z příštích dnů. Ty už postupně nabírají „májovou“ tvář. Slyšet jsou pokřovní pěnice, z dálkových migrantů ještě budníčci větší, údajně i kukačky.

Tužka je řádně ořezána, okénko Velké knihy slavíků se co nevidět v místě Kalendáře návratů zaplní datumem. Na mobil mi přišlo potvrzení, že na Břeclavsku už opravdu slavíci zpívají. Zítra budeme chytřejší i pod boleslavským nebem.

Pro šestnácté dubnové odpoledne jsem zvolil hnízdiště kolem Bakova. Jedná se o oblast slavíky poměrně hustě osídlenou a tak šance na první zápis určitě byla.

Býčina, Buda, Zájezdy, Horka, Bakov, Veselá a Lhotice – tam všude jsem „hrál“. V pravé hnízdní době bych zde sečetl nejméně 40 párů. Po ukončeném průzkumu mohu pouze konstatovat: „Je tam opravdu pěkně – i bez slavíků“.

Vypadá to tak, že střemchy letos stihnou rozkvést s trnkami téměř současně, pospíšily si! Se slavíky to je horší, nepospíšili si!

Bude zajímavé sledovat, v místech, kde loni byli včas (vrátí-li se ti samí), jaký bude konečný rozdíl. Týden nejméně.

Tak jsem alespoň fotil jaro …

Objevují se první sběrači hlemýžďů, teď mě napadá, že jsem je mohl zdokumentovat a doprovodit informací, že jde v současnosti o jedno z nejvážnějších nebezpečí pro slavíky. Elán těmto „kýblíkářům“ vydrží až do června. Chodí ve skupinách – a co je nejhorší, mají stejný operační prostor, jako slavíci. Že nejde o nic menšího, než o pořádný průšvih, bych mohl doložit i s ozvěnou. Vedlejším výsledkem sběru jsou totiž totálně rozšlapané kopřivy a nejčastěji ještě po dešti. Následky každý dohlédne. A protože v stejném prostředí hnízdí běžně třeba i strnadi, nebo bažanti, karambol je to slušný.

Vládnou-li sběrači češtinou, snažím se jim domlouvat a bývám úspěšný. Nenapadá mne, jaká pravidla by zadavatel měl směrem k dodavatelům uplatnit, je určitě škoda, že tento problém nebyl diskutován v čase, kdy slavík byl „opeřencem roku“ a vyšla k tomu reprezentativní tiskovina. Sám tento problém směrem k svým posluchačům pravidelně zmiňuji, sběrnu to nezajímá. Pojmenování onoho rizika je jedním z výsledků mého dlouholetého výzkumu.

O dalším nebezpečí pro hnízdící ptáky si řekneme důkladně na přelomu května a června, v čase, kdy do kraje přichází jakési “ malé období dešťů“, s výrazným ochlazením. Pro osmi až desetidenní mláďata, která již samice nezahřívá, je to pořádný test. Velmi opravdu záleží na věku mláďat, stejně jako na umístění hnízda (je-li na podložce, kryto většími listy atp.).    

První příletová vlna se letos nekonala. Rekord zdaleka nebude překonán! Ani jinde v naší republice to není lepší. Jde samozřejmě – jak jinak – o velmi zajímavý výsledek. Tipoval jsem ovšem špatně. Ukazuje se, jak je téma stále silnější, než já.

Prohlížím v archivu jiné roky, některá jara tam jsou velmi zajímavá. Zejména z osmdesátých let však musím vyškrtat údaje od lidí, nelze na ně totiž spolehnout. Velmi často si pomýlí zpěv drozda, který mnohdy opravdu zpívá večer ještě za tmy.

Loňský rok se jeví současným pohledem v příletu jako výjimečný, neznamená to tedy posun v uspíšení příletu, jak soudí kolegové v Slovinsku. Tam ovšem se může stát cokoliv, možná, že první vlna, která je u nás početně nevýrazná, vypadá u nich, těsně za mořem, jinak. Ptáci se totiž mohou pozdržet až na některé z kontinentálních zastávek, třeba v podhůří. Soudím, že těch jarních prodlení, bude (oproti podzimu) výrazně méně – spíše jen několik, ale to poslední, může být klidně dlouhodobější, zejména pro mladé ptáky a samičky. Ty totiž přilétají hnízdit fyzicky velmi dobře připravené (tuk pod kůží). Po tak dlouhé cestě by musely bez tohoto „evropského dopingu“ být takřka „na dně“ a ony hned začínají hnízdit!

Letošním úkolem je tedy i hodnocení tukových zásob samců v čase příletu a srovnání starých (časných) s těmi mladými (v příletu pozdějšími). I tam by podle nastíněného vzorce měl být rozdíl. Že staří přilétají někdy pěkně „zhuntovaní“ zjištěno mám, však se také po příletu dávají rychle dohromady!

Dnes je 15.4. a večer chystám prověrku zbývajících asi 15 hnízdišť. Zápis z monitoringu se objeví zítra. Kdyby měla vyjít „druhá vlna“, v konci druhé dekády by jich desítka měla být doma. Tipovat už ale nebudu. Mohl bych se ztrapnit!

Přestože v loni byl 12. dubna již okroužkován první slavík a v oblasti nebyl toho času sám, letos je zatím klid. Proběhl kombinovaný test hnízdišť, kdy Veselá a Bakov byly prověřeny večer a Mladá Boleslav – viadukt, Kolomuty, Březno, Čížovky, Dolní Bousov – Červenský rybník a Soleček byly kontrolovány za tmy. Slavíci však nikde nejsou. Někteří ptačí sousedé slavíků již v místě zpívají: Pěnice černohlavé, červenky a pěvušky spolu s budníčky menšími, ale mnohé druhy teprve přiletí. Místa však nápadně houstnou, zejména střemchy, jívy a dříny dávno nastartovaly.

I nulový výsledek je velmi zajímavý pro přehled příletů, které se rok od roku liší. A není to tak, že by se datum stále snižovalo. Letošní vývoj bude velmi zajímavý. Zatím se o překvapení starají pouze jarní květy.

Záběr představuje hnízdiště na předměstí Mladé Boleslavi, vnořené do tmy. Ikdyž ona „tma“ tady ve skutečnosti ani tmou není.