Autor: Pavel Kverek

Červencové odchyty mi při studování procesu kompletního pohnízdního pelichání slavíků obecných chyběly. Letos chci mezeru zaplnit. A přicházejí s tím nádherné zkušenosti a také ověřování všemožných domněnek a útržků zpráv dávných kolegů, kteří už své zaměření zrušili, nebo mezi námi dokonce nejsou.

Ono se na tyto „zvěsti“ nahlíželo všelijak – přeci jen slavíci nejsou kachny či divoké husy, aby jim šat vypadal spontánně, ale pozor! Slavíci opravdu v jedné fázi procesu létat nedovedou!

Ti, kteří začali pelichat v obvyklém čase, do tohoto problému právě vstupují. Dám fotky dvou včerejších jedinců a poté si věc přiblížíme.

Půlka července (spíše mírně po ní) je časem, kdy první slavičí křídla jsou „nejkratší“. Je to v situaci, kdy ruční letky /krom 1.RL (zakrslé)/ vypadly a „od zadu“ jsou měněny. Slavík se v tom čase drží (a nebude tomu už jinak do konce procesu, přestože křídla poporostou) v nejtemnějších partiích pelichaniště (přál bych vám je vidět), s naprosto minimálním denním pohybem (ve smyslu půdorysném) a jen se krmí a stará o peří. I případ ze včerejška to dokládá. V místě jeho úkrytu instalovaná sklopka sklapla až po pěti hodinách – pravda – začal jsem tedy ale v poledním vedru. Po sedmnácté hodině tam ale už skákal.

Test na „letuschopnost“ jsem provedl u prvního a druhého chyceného slavíka (křídla zobrazená výše), kteří měli stav pelichání totožný; z tří metrů před „svým“ křovím do něho od půlky trasy pouze rutinně doběhli. Na křídlech se prostě propadli, jistě i vzhledem k zvyšující se obezitě.

Jde o důležitý poznatek, u slavíka číslo tři jsem test také provedl, tento pták však díky dosud původním nejdelším ručním letkám přeci jen „doletěl“ do místa odchycení. Tady je:

Tyto situace však již mám nastudovány z loňských příležitostí. Stav, kdy ptáci opravdu nesvedou létat jsem však takto zdařile mohl hodnotit až nyní – a hlavně – opravdu existuje!

V pelichání půjdu se slavíky červencem dál. Dočkám se chvíle, kdy z křídla vypadne poslední stará letka lokte a poroste šat zbrusu nový. To má ale čas.

Vypadá to, díky pilnosti, že výzkum pelichání budu moci uzavřít už letos. Mnoho materiálu mi nechybí.

Předevčírem se chytil mladý místní (už samostatný) jedinec „na provokaci“; do ukončení procesu částečné výměny mu chybí pár dnů. Takhle vypadal:

O této kategorii si ale řekneme jindy, až bude „výročí“ nejkvalitnější kontroly potulujícího se kroužkovance regionem, z roku 1983. To byla tehdy klika! Ještě že jsem si na rande vzal s sebou sklopky. Výsledek jsem nikdy nepřekonal.

Připisuji si další půlkrok v zkoumané problematice pelichání. Tentokrát se mi naskytla příležitost, připomenout si netradiční prostředí k pelichání. Osvěžuji pro vás to první – byly to porosty s přezrálou řepkou.

Nyní jsem zůstal koukat na další místo, před kterým – nebýt nahrávky – bych si nezašněroval ani botu. Je to ale asi právě ten důvod, proč o slavících v této fázi pobytu víme tak žalostně málo. Pokud provokaci pro hledání poukrývaných adultních slavíků „nepřepálíme“ a ptáky nezděsíme (až třeba z místa vyplašíme), může nám tento způsob pomoci v biotopech zcela netušených.

Tak jako o víkendu, kdy jsem „dostal odezvu“ kus od hnízdiště, u zapáchající a již prázdné odchovny kachen. Ikdyž tady dvě vrby rostly (hlavaté), stromy a keře nemusí být pro výskyt podmínkou. A to je zřejmě odpověď na marná očekávání kolegů, píšících o „prázdných lokalitách“.

Tady u odchovny, na břehu rybníka, ve vrstvě humusu, narostly bujné kopřivy, lebeda, ale hlavně mrkvous. Zem je pod tímto krytem mnohde obnažená a plná žrádla! Mírně zatuchlá a navíc ku břehu přechází v zcela čerstvou lagunu trusu a nespotřebovaného kachního krmení, lákajícího bezobratlou pakáž. Pobřežní lem je z řídkého rákosí.

Pelichající slavík se zdržoval v rumišti po oba dny mých návštěv. Vždy krátce odpověděl, jednou dokonce „vylétl“ do vrby. Domnívám se, že mohlo jít o samici z páru, kdy samec se zdržoval na původním hnízdišti. Ptáci jsou kroužkovaní z minulých let a zkušení; co tím chci říct – chytači vědí…

Tak, jak problematika pelichání polyká víc a víc času, rýsují se výsledky. Je jisté, že samici z páru jen výjimečně lze zjistit na hnízdišti, zatímco samců mám prokázáno v jednotlivých případech docela dost. Samic celkově mám – coby pelichajících, nachytáno málo.

Samice končí s péčí dřív než samec. Mám již řadu důkazů, že to je on, kdo provází již obdivně vzletná mláďata, varuje je a občas ještě přikrmí. Omlouval jsem to zkraje možnou smrtí partnerky (přeci jen to nemají na zemi lehké), ale když situací přibývalo, probudil jsem se. Samice pelichá dřív a dřív také logicky zmizí k jihu.

Nic samozřejmě nelze hlásat „s razítkem“, navíc rádoby čitelné scénáře značně pomíchá posun v hnízdění či pokusy náhradní. To je ten chaos, který mate málo zkušené a bere tak rád potřebný „vítr z plachet“! Tím vším jsem se musel proklestit. V napsaném je hodně pravdy, vím, co říkám. Nebude to ještě letos, ale k výsledku dojdu (vždyť ve volném čase už nic jiného nedělám).

Pár ukázek diskutovaného prostředí:

Poznámka: Za předními vrbami je samozřejmě vodní hladina.

Ještě to bude chvíli trvat, než všechno poskládám, bude to ale vzrušující a přínosné. Tématu věřím. Nemám letos ani jednoho tmavého slavíka, tak doufám, že body doženu tady.

Jsem blízko možnosti vypočítat rychlost pelichání u slavíka obecného! Pelichající samici se včera podařilo chytit znovu. Podle fotek už teď je ale jisté, že od superrychlého pelichání slavíka tmavého z Německa se opravdu liší. Půl centimetru za den nedosáhne, budou to tři milimetry, ale svým způsobem razantní zůstává dál. Dochází totiž k efektu jinému – k živelnosti obměny letek.

Retrap zastihl slavíka v čase, kdy do procesu přistoupily loketní letky, které – zdá se – dosud plynulou výměnu ručních letek „přetrhly“ (už jsem koukal po jiných snímcích křídel z této červencové fáze a odpovídá zjištěnému). Může to být ale tak, že „program“ prostě čeká na zaplnění plochy vnitřku křídla, tento slavík ještě „létat“ umí, o pár dnů později už ho „křídlo“ i vzhledem k nadváze neunese.

Mám k dispozici i nasnímkovaná rýdovací pera a to je taky zajímavé.

Samička jinak byla v sezóně úspěšná (mladí už jsou někde pryč – tři mají kroužky), ale ve vztahu k procesu z nejčasnějších není. Do července odletět zřejmě nestihne. Bude také víceletá a poměrně robustní křídlo (87mm) je už spíše „samčí“.

Protože v místě chytám od roku 1983, znám jej dokonale. Nově přibylo, že mi udržovaným prostupem mezi vrbami projíždí děvčata na koních. Obeznámil jsem je se svoji činností a nevadíme si. Je to lepší, než koukat na kombinovanou ledničku s mrazákem, odloženou pod vrbami při okraji. Také přijel „pytlačící pár“ na motorce; bylo to úsměvné, mělo to u mne vzbudit dojem „milování v přírodě“. Aniž bych se jim šířeji věnoval, stačilo se pak podívat, když usedali na stroj, na objemné zavazdlo – inu, bylo při břehu zakrmeno!

Je tam u toho rybníka veselo. Byl jsem si zaplavat (voda se za léta opravdu zlepšila), mám radši, když kolem voní tužebník, než po plovárnách parfémy návštěvníků.

Pelichání běží a slavíci už zase nabírají na váze. Včera (6.7.2011) jsem v Husí Lhotě musel zase sáhnout pro foťák. Krásně bylo u rozpelichaného slavičího samečka vidět tučnění. Toto je následek přežírání v čase pelichání, je zajímavé, že ačkoliv rychlý proces sebere množství energie, tělu zbývá do zásoby.

Bude toho „benzínu do motoru“ potřeba, ono se to nezdá, ale teď už to bude utíkat. Bylo by třeba chytat, mám velmi zajímavé podezření, ale než jej ověřím či vyvrátím – pomlčím. Jde o to, proč si specialisté (i v zahraničí) myslí, že jsou hnízdiště po sezóně prázdná. Nejsou, ale …

Ještě se podívejte na toho kroužkovaného slavíka. Demonstruje stav, kdy letky pelichají a rýdovák se teprve zapojí.

Omlouvám se za toto téma všem, kteří na „slavičí stránky“ chodí spíše za „počtením“ a slibuji, že jim vše nahradím hned, co budu mít čas. Napíšu pak o slavičím plácku kde v čase, kdy samička sedí na snůšce a sameček na břízách koncertuje, rozkvétá v trávnících při okraji poléhavá růže galská.

Nyní však představím poznatek z pelichání, na který jsem hodně dlouho čekal, přestože jsem jej podezíral. Žil jsem však v obavě, že při „počítání křídla“ jsem kdysi chyboval, ony některé začátky nabíraných témat jsou dnes opravdu úsměvné, ale kdo se dlouhodobě věnuje jakékoliv specializaci ví, že vývoj a zkušenosti opravdu dost stojí. Člověk si nosí problém v hlavě, objevuje, podezírá, zamítá – a znovu podezírá a všechno to směřuje k „světélku za tunelem“. Můžeme s tím snad někomu připadat i jako blázni…

K „třicetinám“ výzkumu (které jsou už sakra na dohled) si naděluji s předstihem letos fakt pěkné dárky. Teď u toho byl Jirka Z. z VČP, který mne v podvečer na věhlasné lokalitě Kolomuty (po předchozím telefonátu) navštívil. Vždyť to sem nemá z „návštěvního místa“ tak daleko. Tak tedy i pro něho: Důkaz o netradičním schématu pelichání ručních letek (RL) je nafocen!

A protože si obě křídla byla podobna, lze na zjištění stavět. Možná si někdo z kolegů teď řekne, proč věci troubím takhle do éteru a nesečtu je do nějakého periodika?! Prostě, u mě je to tak, že v zneužití nevěřím a shrabu to během jednoho-dvou let. Navíc fotky jsou na webu v mizerné kvalitě. Jednou připravím zásadní souhrn o pelichání obecných slavíků. Bude třeba se rovněž ještě poohlédnout za hranicemi, kolik toho bylo vybádáno.

Fotky křídel jsou tady:

Postup výměny RL u slavíků je udáván od desátého pera ke kraji křídla (v českém počítání). Zhruba v půli jejich pelichané řady dochází k zapojení loketních letek (LL) do procesu a to od středu křídla k tělu. Ještě před tím ale vypadnou (většinou od prostřední) ramenní – terciální letky (TL). A to je z velkých per na křídle vlastně všechno. Pak už jen chystající se nové vytlačují staré, ty vypadávají a zázrak výměny z jednoho váčku se dokonává. Slavíci se pod tlakem rychlé a náročné výměny nepřetržitě cpou potravou, které je v prostředí v tu dobu nadbytek (pokud vybrali místo dobře). Teď zjišťuji, že jsem téma asi odvedl trochu „za roh“ – tak tedy zpět. Zjistil jsem u slavičího samečka postup pelichání jiný než je obvyklé. Nejprve vypadla z obou křídel 9.RL, u levého potom dokonce 8.RL a až poté 10.RL (u pravého obě tyto současně). TL jsou již měněny standardně od prostřední (druhé). Dále se postup odvíjí od zaběhnutého schématu.

Nález znamená, že aniž by šlo o defekt, může pelichání začít jinde než v předělu křídla (uprostřed).

U pelichajících adultů je s postupujícím procesem stále obtížnější stanovit pohlaví či věk; tady se zdá podle naměřených hodnot, že jde velmi pravděpodobně o samečka a spíše dvouletého (podle pruhů na krovkách). Velmi by pomohly kroužky, tito ptáci se opakovaně ale chytají obtížně. V tom je problém. Co v tom vězí, o tom někdy jindy.

Jsem rád, že mohl Jirka vidět klasickou lokalitu oblasti. Zachrastili jsme si v plechovkách a pracovní stolek k zapisování uvidíte na fotografii.

Šestadvacátého června jsem měl hezký den. Do Trní už pojedu nyní pouze jednou o prázdninách změřit lesík. Takhle to nejmenší hnízdiště vypadá. Pěkný letošní úspěch!

Šestadvacátého bylo hnízdo prázdné jak to mám rád. Kolem vrčeli staří a já si konečně oddechl. Kdepak – slavíci to s tím jedním pokusem v roce opravdu umí!

Nabízím beze slov pár dnů s nimi (snímkováno po dni až do vylétnutí mláďat).

Z východu od kolegy přišla informace, že bílí čápi letos vyšli pěkně. To samé mohu dodat k slavíkům. A může to být z pohledu hnízdění i dobrý rok pro vlaštovky, zatím problémy nejsou. Potřebovaly by to. Okroužkovali jsme dnes dvě hnízda v opuštěné rybářské boudě na hrázi Červenského rybníku, tedy daleko od lidí. Hnízdí tam pravidelně.

Dny se už zase krátí, myslím na slavíky. Jak to mají zařízeno, pobývají tu stejnou část před Slunovratem, jako i po něm. Koukám jim po nohách, kroužky (krom mých) nemají a říkám si: „Jak to, že je nikdo nechytá?“

Ukážu vám nyní věc, kterou zmiňují kolegové v zahraničí; mladým po bocích dorůstá hned finální peří v čase, kdy ještě kropenatý šat nemění.

Pátrání po pelichajících párech má zajímavý výsledek z 25. června, kdy samec sotva začínal …

… a samice už s výměnou značně pokročila. Tady si také povšimněte důkazu o prostřední ramenní letce (2.TL). Pelichá nejdříve, zda opravdu pokaždé, zkoumám (a nejsem mezi specialisty sám).

Moje teorie o pelichání (na první pokus) úspěšných rodičů začíná mít pevné základy. Samec z páru se dokonce ještě nechal rozezpívat v čase, kdy juvenilové již byli samostatní a rozlétaní po okolí (vysklopkařil jsem ale hned tři). Velmi odvážnou a vyslovitelnou zřejmě pouze tady na „domácím“ blogu může být představa, že snad podle měření dokáži již označit mezi mladými slavíky (většího) samečka. Několik jsem jich letos již chytil, tak uvidíme příští rok. Teď je čas, kdy se mladí z úspěšných hnízd ještě chvíli drží na hnízdišti, brzy tomu tak nebude (některá pěkná data jako důkaz už v archivu mám). Teď by bylo třeba chytat!

Na závěr ještě zajímavost pro ty, kdo třeba podobné druhy sklopkaří:

Pozoroval jsem krmící pár východočeských slavíků u Trní jak krmil desetidenní mláďata velkými zelenými housenkami, jistě sbíranými po větvích. Šlo jim to velmi pružně, museli vědět o zdroji. Docela jsem pochopil, proč při pokusech se sklopkou na zemi a s „tvrdým“ potemníkem jsem nebyl úspěšný. Oproti tomu slavičí samička od Červenského rybníku, po vyhnízdění v pohodě pelichající, to bylo docela jiné „políčení“, chytla se hned.

Za desítky let jsem na to zapomněl. Když jsem vyhledával slavičí hnízda, měl jsem o ně pak celou dobu strach. Jestli obstojí před predátory, jestli nepřijdou deště, jestli mám ještě provést kontrolu, nebo už radši ne. Teď se mi vše vrátilo, mám obavu o nalezené hnízdo v Trní. Musím tam zajet a doufat, že mladí slavíci budou mít ještě pár dnů štěstí. Jakmile se opeří, nevěřím, že by většina z nich nestačila utéct a poschovávat se. Meteorologové hlásí bouřky a kroupy – to není dobré. Hnízdo je naštěstí pod dubem, zase si ale dovedu představit sojky, jak dokáží vysledovat rodiče s potravou. Doufám, že se to povede. Musím tam dojet.

Hnízdiště v Trní u Sobotky si nachystalo zajímavost, ještě že jsem se tam dnes opakovaně vydal. Krom lichého (pelichajícího) samce a rovněž dříve okroužkovaného samce (občas zpívajícího) jsem tam objevil na dubu slavíka bez kroužku. Napadlo mne, že tam nějaké to hnízdění přeci jen mohlo letos fungovat.

Do sítě se nakonec chytila samice s nažinou a to ve stavu, upozorňujícím na probíhající hnízdění. Původně jsem chtěl chytit dnes opakovaně pelichajícího slavíka (nikdy se mi to ještě nepovedlo), abych vypočítal rychlost růstu per. To se samozřejmě opět nepovedlo, přestože je lesík nevelký. Využil jsem tedy času i podnětu z nalezení nezvrásnělé nažiny u samičky a odhadl místo, kde by mohlo být hnízdo. Po nějakých starých dveřích jsem pod rozložitým dubem došel k jemnému podrostu a tam na spadlé větvi stavba byla i s mláďaty. Hnízdo si na podzim rozeberu na materiál a sečtu to. Mezi mláďaty byly zajímavé rozdíly ve věku: nejstarší – tři mladší – nejmladší.

Navíc hnízdění se zdá být pozdním, samici – tady za hranicí rozšíření – sehnal samec zřejmě náhodou. Lidé z první chalupy, kterým jsem se šel pro jistotu představit (okukovali auto v louce) uvedli, že prý „jeden“ zpíval zjara ještě „nahoře“ u lesa. Mohl to být sem na hnízdiště přemístěný onen zoufalec? Proč ne. Tady na Sobotecku slavíků zase tolik není. Směrem na Libáň pak už přibývají.

Samice měla na kůži 11 klíšťat, která jsem ji odstranil.

Mláďata při kroužkování neměla žádná. Ještě tam zajdu ke konci týdne na kontrolu a s bleskem pořídit fotky.

Připravil jsem pro srovnání jiná dvě mláďata, vyfotografovaná včera. Každé je pochopitelně odjinud. Takto mohou vypadat rozdíly v průběhu hnízdění.

Pátek 17. června

Už jsem tady asi dělil slavičí plácky podle povahy, určitě jsem ale ještě nemluvil o průvodních vůních některých míst.

V kategorii suchých stanovišť jsou jakousi „nóbl partičkou“ liniovky při nájezdech na R10. Je to tam na asfaltu v tuto chvíli sice samá mrtvolka pěvce, ale ti opatrnější si to zase mohou jaksepatří užívat. Odkvetly aromatické hlohyně a rozjely to jasmíny. A kvetoucí jasmíny jsou časem mladých slavíků! Ještě se ale rodiny drží pohromadě, teď se musím zaměřit na roli slavičích matek, teď mne to velmi zajímá! Po nespárovaných samcích jdou do pelichání právě ony – samozřejmě za předpokladu, že prošly klidným hnízděním.

Zítra vyrážím ještě jednou k Trní a pak napříč úvalem Klenice prvně k Vraždě (rybník u Matrovic). Tam mne ale lákají spíš motýli, musím tedy stihnout slunce, má se to kazit. Potřeboval bych fotku do novin a motýlí louky nedaleko Března jsou ještě nadupané.

Bude tam krásně ikdyž tam prý snad zmizely kolem náhonů všechny staré stromy. Pokud to tak opravdu je, vyfotím to pro Vás jako pozdrav z Mladoboleslavska.

Jak napsal kolega Ivan, klíšťata z loňského kněžmostského slavíka byla již v Bratislavě určena a opravdu si je slavík přinesl z Afriky! Tak to je tedy skvělé! Je to pro moji práci znovu velmi povzbudivé. Připisuji si ten objev k časnému datu pelichání lichého samce. Potřebuji totiž občas v tomto úzkém ornitologickém vymezení posílit naději, že cesta je pořád smysluplná, že nemám na stará kolena panikařit a hledat jiné zážitky. Třeba teď, když se do Česka blíží pestré vlhy. To bude za pár let specialistů a jeden, který už existuje, ušetří brzy za cestu.

Se slavíky zůstanu, jen asi přerovnám priority. Ještě nebudu hledat hnízda, ještě budu pár let chytat. Užiju si jejich pelichání – tam už jsem docela v obraze; chci si ohlídat odlet slavičích samiček a znovu doplnit superpozdní odlety; chci ověřit jejich poučení se z chycení sklopkou na nástrahu a porovnat loňská pelichaniště. Dál zkoumám rozhraní pelichání u prvního šatu, dál se snažím odlišit rodiče a určit slavíky dvouleté, sledovat tuk a mnoho dalšího. Síla je, že dvouletý jedinec po přepelichání je k neurčení. Ono i pohlaví, jakmile zmizí hnízdní nažiny, je konec a mohu pouze spekulovat. A že jsem zapomněl na nějaké to hlášení? 29 let mne naučilo být v klidu a padělat se výsledky zatím nechystám.