Ne vždycky budeme na blogu slavit a radovat se. Dnešní vstup je právě takový.
Před patnáctou hodinou zvoní telefon a dovídám se o čápovi kdesi na poli. Mrtvém. Tolik už jsem jich zažil, k tolika přijel ještě v čase, kdy nefungovaly útulky. I nyní se zvedám a nasedám k cestě. Postavit se čelem, najít si chvíli a v ten moment nevydělávat je dobré hned z několika důvodů:
Velmi si hlídám vztah se zpravodaji. Budoval jsem jej roky seriózností a nehleděním na nějaký ten litr pohonných hmot.
I dnes tady jde o souhru ohromných náhod. Zatímco jedni míjeli, tento člověk (pro setkání se mnou kdysi na poli u sítí) ne. Nechtěl nechat informaci ležet. Když jsem chodíval do pořadu na rádio, právě podobným jsem po vlnách díky posílal.
Další důvod byl, že je dobré pořizovat snímky podobných tragédií. Hodí se při besedách.
Dál – zvíře je dobré odklidit, nenechávat v místě.
A poslední důvod je kroužkovatelský. Je dobré zjistit, zda pták nebyl kroužkován.
Tady sice bylo hlášeno, že ne, ale dobré vidět na vlastní oči.
Přijíždím na místo domluveného setkání, na zpravodaje se upamatovávám. Atmosféra je tak přátelská.
Na místě odhrnuji čápovi peří z běháků a objev je tu! Jde o ptáka ze Skandinávie, označeného barevnou kombinací kroužků. Ohlášení v momentě hodnotu navýšilo násobně.
Pořizuji fotodokumentaci a zvíře odklízím.
Co se mohlo stát, proč je titulek takový?
Čáp se zdá letitým, s hnízdištěm ve Švédsku.
Kolik mohlo být jeho cest do Afriky před touto poslední, přeťatou na všeborských polích? Myslím, že dost a nejspíš nám to hlášení severské centrály brzy řekne, protože čápi se většinou kroužkují co mláďata v hnízdě.
Co se mohlo vlastně stát?
Elektrovody jsou vzdáleny víc jak půl kilometru, jde ovšem o obávané „Stožáry smrti“ s podélnou konzolí.
Mohl se pták, nejspíš letící ve skupině, při večerním odpočinku zranit výbojem? Možné by to bylo, stopy na těle jsem však nenašel. A že by tak daleko odešel, je málo pravděpodobné. Spíše to vypadá podle podivné polohy směrem od severu a podlomeného křídla, že takto na zem dopadl či přistál. Jako by mu najednou došly síly.
Ano, každý tvor jednoho dne svůj život neudrží. A může se přičinit i stáří. Kdy je už jasné, že dál to nepůjde. Že právě teď je to naposledy…
Do Švédska na jaře tento už nepřiletí. Jak mnozí jiní – i jako ten, co nám jej zabili kamenem. Domorodý kluk tenkrát u jezera v Malawi.
I slavíci – a vím, že to tak je – někde jednoho dne padnou. Pak už je nepotkám. O to víc vážím si chvil, kdy nám to společně tluče. Jim navíc zpívá – a mně vlastně taky..
