Byl 28. červen loňského roku. Vstupte do archivu.
Psal jsem o hezkém setkání a přehlédl nález.
Tedy zmínil jsem jej, ale jen jednou větou a nedoceněně. Myslím toho prvního slavíka, co jsem tam u Klenice a železňáku nad ní chytil.
Někdo tam kdysi starému kantorovi rozházel seno z kup a my to odnesli. Kolikrát jsem na tý bousovský škole zažil křivdu, to bych musel vyprávět… Jak nás připravili o peníze za sběr kaštanů. Kam se ztratily, nebo jestli to takovým vítězům soutěže, jako jsme byli my dva, prostě klíďo mohli upřít, to už se nedovím. Byl to „balík“ už tenkrát, jak nastavili před nás ten sazebník. Objeli jsme na kole kde co. No aspoň se zvířátka měla (chviličku).
Úplně jsem vybočil a brzy bych se vytočil. Protože v Boleslavi na škole se pak kradlo taky, za to už ovšem soudruhové nějakou náhodou „bručeli“. Brzy po brigádě.
Je to furt ve společnosti stejný, vždyť jsou mnohdy i stejní dobráci u vesel.
Pojďme k slavíkovi.
Dávám fotku, narazil jsem na to před chvílí při psaní pro nový kroužkovatelský web, který vzniká.
Pro ty, kteří by ho chtěli mít za mladého, jsem přidal tuhle v pozadí s márnicí.
Co to je za zjev? Mám tady v zápisníku sice biometriku podtrženou, ale vůbec jsem s tím dál nepracoval. – Vůbec, je to jeden z mála, kde si nejsem docela jist s určením věku. Znaky tam jsou příšerné, jdou proti sobě, potřeboval by víc prohlédnout. To už nepůjde.
Neskutečně zajímavý pták, to je tedy dílo! První ruční o dva kratší (!) na obou, ty skvrny mne zajímají. Bylo už po hnízdění, podle mého ale spíš nehnízdil. Křídlo 84 – takže nic moc, úděsná váha, ale tentokrát dolů: 19,75!
Začal právě s pelicháním 10. letky, úplně bez přípravy, takhle zveden. Všechny tři krycí letky na šrot a přitom si pořád myslím a trvám na určení, že je starší. Mám, že přišel na nahrávku, vím, že tam lítali dva, oba se pak chytli, druhý „na ticho“. Asi o sobě věděli i takhle v pokročilé době a ten třetí fiktivní je „uvařil“ a vrátil na začátek máje.
Že by šlo o nějakého křížence? Přímého určitě ne, to bych přečetl z peří na místě. Až na první letku je formule v pořádku.
Bude mne mrzet, že mám z toho jen šest fotek a ani jedna „nejde do hloubky“. A to chci psát k tomu Určování věku jarních slavíků obecných, jak třeba být dokumentačně pohotov. Uff!
Ale je ten nález slušnou „trenýrovkou“, jak se říkalo na debilní vojně. (Abych skončil, jak jsem začal).
Náprava stavu:
Nechci vám kazit sváteční pohodu, zavřu to jinak.
Představte si, před pár dny jsem hloubil naše jezírko, protože ta vrba už spadla a tak máme prostor. Nade mnou je ten chumel vistárie, už jí kolik let slibuji, že do ní vletím, ale kam by se vrabci před krahujcem poděli?
Nekvete tolik, ale nechám ji i letos. Odrýval jsem plátky historienosné lesklé černavy, vybíral zlomky neglazované keramiky když slyším – ale tak nádherný zpěv! Tichoučký, vítací. Na den přesně (!) se vrátila konopka a já na to její datum dočista zapomněl! Pochopil jsem, proč ji dřív cpali do klece. Dvě roviny to mělo – intimitu a barevnost.
Hodnou čtvrthodinku konopásek pěl, pak jsem si musel jít narovnat záda a on se asi vytočil. Však se užijeme…
