Při mém stylu života a živelnosti není problém vrhnout se do čehokoli a klidně hned!
Pracujeme sice na koncepci nového betlému, ale to je práce, jež počká. Ostatně přemýšlet mohu i pod sítěmi.
Tak, jak jsem nedávno po desetiletích vytáhl náčiní k chytání sov, nyní vezmu v kabinetu „ležák“ jiný, německou dvanáctku k chytání drozdů. Doplním o některou méně vhodnou s okem menším a ještě před setměním směr – Slavičí háj!
Na okruhu Pražské ornitologie i jinde na webech se množí informace o výrazném tahu drozdů pod noční oblohou. A druh jsme nastavili přesně. Hlasy jsou jemnější, měkčí. Ano. Táhnou drobní, ale o to krásnější severští drozdi – cvrčaly.
Nachytal jsem je kdysi za dne a zajímalo mne vyhledáním v archivu, zda by to mohlo platit nějak pádněji. Kdy se to tehdy v hložinách jenom chytaly? A podívejte, ono to tam je!
Takže je všechno jasné. „Nikdy neříkej nikdy!“ Noční odchyty tedy neskončily, počasí má být přímo luxusní (neumrznu) a zvědav jsem, jak to dopadne. Užiji si to, vím to už teď. V ráji stromů a keřů, které jsou naše. My o nich rozhodujeme a možná to vědí. Zůstanou s námi, dokud samy budou chtít. Zůstanou i traviny nyní zlatavé. Zůstanou výhledy do krajiny z toho místa. Na kopce Rachvaly i Humprecht vzadu. Na fabriku, kde jsem čas pracoval, na Továrenské nádrže, kde udici prvně jsem koupal. Na Klenici, na město, které mám nejblíž. Kam směřuji ohromně energie v posledních letech. Kde cítím, že mi je fajn.
Až ráno nedávno změněného času se rozsvítí, budeme v pokusu dál.
Chtěl bych aspoň jednu chytit a vím, co se stane. Vyskáčou vzpomínky, vždyť ta síť od těch dob nechytala! Tehdy v ní visel ve spodní kapse ke všemu pilich, co cvrčaly provázel. A z druhé strany káně rousná, co měla to podobně. Musel jsem se ve vteřině rozhodnout, po čem skočím radši a druhé obětuji. Tak velké dravce třicítka oko neudrží!
Rozhodl jsem myslím správně – pilich byl magnetem. Rousná káně pak křídla rozmávala, roztáhla pletivo kapsy a byla pryč. Pilicha jsem přiklopil do montážní brašny a řešil kvapně cvrčaly.
Mělo to vůni podtovárenského podzimu, hlohového listí, mého mládí a prvních zkušeností zpod sítí. Mělo to rozměr nečekaného. Jako by Štěstěna pomalu se mnou navazovala spolupráci. A kolikrát od těch dob přišla!
Budu ji prosit i večer. Než spustím přehrávku zpěvu severu. Cvrčalích not. A i když se nedočkám, neprodělám. Pro chuť té pralinky naberu směr a v háji se po ní poohlédnu. Co kdyby…
