Jednou se mne zeptali, zda je po tolika letech ve výzkumu ještě co objevovat. Nadpisem odpovídám i dnes. Téma má obrovský potenciál, nejspíš nevyčerpatelný.
Teď se na jedné sociální síti aktéři zlobí, že je kdosi omylem nazval amatérským ornitologem. Já jsem amatér celých sedmatřicet let, obor jsem nestudoval, ale nijak mne to neponižuje. Kdysi v Bakově nad Jizerou jistý Pavel Vašák (už bohužel nežije), když mluvil na slavičí vernisáži, uchopil moje amatérství a amatéry celkově báječně. Vyšli jsme z toho s velikou ctí a vzpomínám, že to udělal i o výstavu dříve v Mladé Boleslavi Jarka Klápště (už bohužel nežije). Já si dokonce dnes myslím, když se můj výzkum usadil, kde je, že se amatérský přístup k tématu hodí. Stále se člověk podezírá, nemá nastudováno, chce mít důkaz i v banálních záležitostech – těch, které vědce nezdržují a mohou je přeletět. Já si při tom amatérství mohu dovolit k slavíkům mluvit, děkovat kopřivám a zhluboka dýchat na cestách mojí krajinou. Copak by to mohl do seriózní studie vědec napsat? Ale ano. I já potřebuji v odborném prostředí být. Jsem, a informace o tom, ke kolika citacím z mých textů za období kde došlo, jsou těšivé.
No, pro dnešní úvod snad stačí, pojďme k zajímavosti, která mne opravdu probudila. Nikdy jsem se s podobným nesetkal, věc – jeví se – unikátní.
První zástih je z 20.4.2019 a druhý z 25.5.2019.
Kde je chybějící peří rýdováku starého zpěváka? Ano, pořád je nad čím přemýšlet, co objevovat. A přestože práci v ústavu za pár minut u mne nahradí uprášená kovárna, myšlenky zůstanou s problémem dál. A večer se uvidí, třeba už na něco přijdu a s velikou chutí budu prolézat archívy při hledání ozvěny.
Jo – a slavík u mlýna už zase zpívá! Předevčírem jen od půlnoci, včera i ve dne.
Další podnět k úvahám…
