Slíbil jsem ve městě, že když na sebe vezmu péči o naučné a zážitkové trasy, že je budu i propagovat. Ani ten největší škarohlíd nemůže říct, že bych tak nečinil.
Dnes jsem měl „kontrolní den“ zhruba tak dvouhodinový na stezce mladší – Krajinou Červenského rybníka. Od nově instalované lavičky jsem nenašel sice cedulku o zákazu používání, ale možná ji lidé uklidili, protože už se prostě přežila.
Pak jsem odklízel popadané větve a pořídil fotky do historie, protože bílých není nikdy dost. A podívejte, jak jsou uklidněné. Hebké a sdílné. Sníh byl od předrána čerstvý a obtiskaný těmi nejčasnějšími. Divočákem, lasicí, srnou, zajícem, ptáky velikosti kosa, kapkami z tajících větví. Nemáme v naší zeměpisné poloze mnoho let už možnost užívat sněhu výrazněji. A pro mne ta dnešní povinnost byla i vzpomínková. Právě na ty časy. Ale nemyslete, jaro číhá v záloze! Jen vyšlo sluníčko, už začala koňadra – a hned brhlík! Hrdlička od Kolonie a čížkové v šišticích nemladé olšiny. Té, co trošku zlobí, opře-li se do ní vítr přes hladinu. Je křehká a větve praskají, občas se vyvrátí v pobřeží celý strom. Jak dobře ovšem, že stromy tu jsou. Procházka je tím romantická. Mám ohlasy na jaro, když vrby rozkvetou v řadě pradávné výsadby ku mlýnu. Vnímavější z lidí se totiž zastavují a sluj, zaklenutou v zelené, obdivují.
To už zde budou samečkové pěnkav typickým poletováním zpívat. Šplhavci, kteří dnes buší, ti budou hnízdit. Zmrzlá zem povolí jednoho dne a rybník si po čase vyzkouší vlnkované tričko. Vzácné ptactvo vodní hladiny – jak přilétlo, tak se ze zastávky postupně zas vytratí, ale v rákosí, tam bude přibývat! Červenské rákosí je v čase vegetace atlasem neskutečným. A mokřadní louky pobřeží západního, ve svých zbytečcích přetajemné.
Přes práci na stezkách jsem se zejména vrátil domů. A je báječné, že obě jsou koncipovány tak, že mají slavíky. Klidně by tady člověk mohl na ně čekat, až jednoho rána po příznivé noci konečně nejrychlejší z nich zazpívá. Jistěže mizerně, jenom tak pro pořádek. Aby se zákoutí nehněvalo. A jejich letitý vítač, aby se konečně zaradoval.
Vím to už pěkných pár let – slavíci v krajině nakloněné, to je kombinace závislosti a nulové šance se z toho vyhrabat.
