Pojďme se podívat, v době kdy u nás se chystá zabalit kufry listopad, po cestě za slavíkem tmavým, je nejvyšší čas.
Je tomu už opravdu hodně dnů, kdy zvedli křídla z severských hnízdišť. I z těch polských a německých. Dánských, a tak… A několik jedinců i z našeho Česka. Vylétli do noci – někteří zkušeně, jiní amatérsky. Evropa byla za chvíli pryč, a sotva se stihli zastavit v Řecku. To už měli těla kulatá překrmováním – ostatně – proto zastavili. A zastávek bude po cestě víc. Nově jim badatelé říkají „hlavní“. Dřív to moc neznali. Ukázalo se v praxi, že zimování druhu je jakýmsi součtem těchto pobytů. Na poslední totiž zbývá času málem jen tolik, co na některou z výraznějších zastávek. Nil je vede proti proudu, v Africkém rohu je další možnost pobýt, zejména potom, až poletí nazpátek. Rovník je taky už pryč, dál cesta vede dolů a níž černým kontinentem, kopcem před nimi Kilimandžáro, kde se bude brzdit do kolony. Podle toho to v místě teď v listopadu vypadá. Dle tamních kroužkovatelů – samý slavík tmavý, a když změna, tak zpěvný rákosník. Z prostoru západní palearktické oblasti, abychom byli přesní. Ano, v Keni se chytá výrazně a hlášení pěvců občas k nám přicházejí. Keňa není ovšem ještě cílovou stanicí. Jde o poslední zastávku nedaleko mety. Konžská pánev je konečnou, tam letí i všichni, co to doposud nevěděli. Tam budou někdy v prosinci.
Abyste pochopili, co člověk mého nastavení prožívá v létě v našem parku u slavičích sítí – přesně to, co sem dnes vkládám. Sice jen tak „polobarevně“, ale tu štreku vidím. Je to strašná síla! Jakoby jejich tahový neklid působil i na mě. Ne, snad, že bych se po ránu zvedl a padal k Rudému moři, ale jakási nervozita z toho jde. Ti ptáci jsou v tahu!
Nebudeme dnes přidávat hnědě příbuzného slavíka obecného, kde cesta do zimovišť je jiná. Přinejmenším – kratší. Jenomže nabírám pocit, že slovo „kratší“ není spravedlivé. Nevystihuje nasazení borců, snahu přežít, doletět někam, kam neviditelný prst rodičů v tichosti ukazuje. A pak se vrátit, pokud to jen trochu půjde. A rozjet to jaksepatří! Po českým místech, kam druhem pták patří odedávna. Koncertovat, aby si lidé všimli. Aby si jej tak často nepletli se skřivanem. Ne podle zpěvu, spíš tak nějak obecně.
Obecný, i tmavý. To jsou mé cíle mezi pěvectvem. Slavík obecný je k mání o sezóně klidně každý den, slavík tmavý svátkem všech svátků. Proto jsem mu dnes, s dovolením, udělil přednost na place.
Tak buďte zdrávi – a až se pořádně namáchám v parku při práci, možná po čase vyhrabu nějaký obrázek. Bylo by asi záhodno.
