Ne u nás v parku, po republice. V poště se z fotopasti objevil osnímkovaný modrák u napajedla, z Chotče přišel do telefonu slavík obecný, zachycený při akci na pěnice.
Zástihů z podzimu pro slavíka už tolik nebývá, historie takové má a zná, novodobě existují též, já osobně nemám nic. Bude to nejspíš tím, že v tom čase už nechytám. Chytají však jiní jinde a taky spíš nemají. Chytával jsem v starém století – nikde nic. To byl ovšem můj „pravěk“. Kdybych měl být k té cestě minulým stoletím kritický, kritizovat budu ještě po půlnoci. Učím se strašně pomalu, možná i proto, že schází učitel. Nad polovědeckými postupy se občas usmívám, ale přeci jen – výkonnější jsem když měkne v ohni železo.
Netvrdím, že o slavíka po půli září v Česku nezavadit, ale půjde o jednotlivé ptáky a za výjimečných okolností. Letos už ne, ale na příští rok přidávám jeden úkol navíc. Zachytám „na Václava“. A taky samozřejmě k obloze v noci zazpívám. Půjde o jednorázovku a bez velkých příprav. Ovšem zajímavé, zajímavé to bude na každý pád. Ona i nula po kapsách, když se zvesela pojme, nemusí děsit. Hnízdiště po parku jsou ale od slavíků vymetena, za to ručím.
Zaznamenal jsem zajímavý dotaz výčitkového ladění – proč prý ten ptačí park nestojí v Kněžmostě, když jsem to měl tenkrát v plánu?
Vyjádřím se i tady na blogu nějak uspokojivě. Hned příště.
Tak buďte zdrávi a „vévodu naší beznaděje“ po neděli vzpomeňte v úctě.
